MINDHUNTER: Lovci myšlenek

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)

Konečně jsem se dostal k této krimi pecce od Davida Finchera. Trochu mi to připomnělo Zodiaca. Sledujeme zde dvojici FBI vyšetřovatelů, kteří školí a snaží se učit policisty novým policejním metodám. Vrazi už se totiž nechovají podle tradičních vzorců a nevraždí na základě motivu. Je to podle knihy, z 90. let a jsou zde ukázány reálné případy. Nakonec se jim začne dařit a založí si vlastní oddělení behaviorálních věd. Společně s psychiatričkou mapují mysli vrahů a snaží se tak předejít dalším zločinům. Na základě těchto metod se jim také podaří pár vrahů chytit. Tempo je sice pomalé, ale to mi vůbec nevadí. Postupně si k vyšetřovatelům vytváříme vztah a nahlížíme do jejich soukromého života. Ani jeden z nich se neobejde bez osobních problémů. Konec se hlavně zaměřuje na vraždy dětí v Atlantě ze začátku 80. let. Z některých vrahů člověka vážně zamrazí, hlavně z Charlese Mansona. Škoda, že není další série. Místy je tam dost mrazivá hudba. "Chci vidět svou ženu!" (11.05.2022)

Fascinující cesta do mysli psychopatů. David Fincher a Netflix. Když vidíte tuto kombinaci, musí prostě zaujmout vaši pozornost. Netflix poslední dobou točí jednu velkou parádu za druhou. A co je skvělé na tomto seriálu? To, že už od počátku má velice zajímavý námět, který vás přinutí se chtít ponořit hlouběji. Obsazení hlavního protagonisty Holdena Forda je povedené a člověka by ani na chvilku nenapadlo hledat v něm někoho, kdo hrál v Glee. Tady jsou totiž jeho herecké výkony na pomezí dokonalosti. Příjemným bonusem je i jeho kolega Bill Tench, jehož striktní postoj jak k řešení případů, tak k vyslýchání vrahů, je příjemným okořeněním. Dá se tedy říct, že psychologie postav a celkového příbehu je velice zajímavá. Atmosféra doby je dokonalá, hudba je trefná a proměna hlavního hrdiny mě baví. Třešničkou na dortu jsou ale samozřejmě rozhovory s vrahy. Tyto dialogy jsou místama neskutečně silné, vtahující a přinášejí skutečně prvotřídní zážitek. Zejména první dva díly a hovory s Edmundem Kemperem (podoba jak řemen a ztvárnění role naprosto neskutečné). Není to kdovíjak akční a zas tolik se toho zde neděje, ale je to výtečná sonda do mysli sériových vrahů při jejich zpovídání. Už dlouho jsem neviděla seriál, který by působil tak filmově dobrě. - "How do we get ahead of crazy if we don't know how crazy thinks?" (18.09.2019)

Vynikajúca, skvelo rozvrstvená psychologická anamnéza behaviorálneho prístupu a obratne zhostené filmové priblíženie sa k zmýšľaniu sériových zločincov. Látka je pretkaná neobyčajnou autentickosťou a miesi súkromné problémy vyšetrovateľov a ich silných profesijných stránok, ktoré musia v určitých stresových stavoch bezmedzne tlmiť. Tých akčných vsuviek (ako sú zásahy v teréne) tu je minimum, ale aspoň, že sa tvorcovia venovali tomu, o čom má seriál pojednávať a aké aspekty má rozvíjať. V tom jednoznačne splnil svoj účel. Epizódy sú rovnocenné a komplexné a veľmi dobre na seba nadväzujú. (02.04.2020)

Moje očakávania neboli naplnené. Od projektu, na ktorom sa zúčastňuje pán Fincher očakávam maximálnu kvalitu a ten pocit, že sa nedokážete odtrhnúť od obrazovky. Tu to za celý čas neprišlo, okrem vyslovene dobrej poslednej časti prvej série, ktorá naozaj navnadila na sériu druhú. Ale hodnotenie prvej je len priemerné, ako by tých 10 častí bolo len rozbehom k niečomu väčšiemu, čo len príde. Najlepšími pasážami boli scenáristicky vybrúsené debaty so sériovými vrahmi v base, ale dej sa posúva len pomaly. A tie psychologické kecačky ako v Mlčaní jahniat nemusia byť každému po chuti (mne nevadili). Šancu pokračovaniu ale dám. (22.11.2017)