Winnetou

Diel 1. Je ťažké odosobniť sa, hlavne, keď sme na to vyrastali. Určité časti príbehu sú novinky, celé to je ale dlhé a bez potrebného tempa. Záporné postavy sú jasne vyprofilované hneď od začiatku. To a pekná scenéria bolo zachované z pôvodných filmov. Vinnetou bol v pohode, na Old Shatterhanda si ale bude treba zvyknúť. Zatiaľ 2 z 5 ... Diel 2. Ani náznak zlepšenia, skor zhoršenie. Na takú minutáž skoro žiadna akcia, gradácia a dramatizácia. Celé je to také rozťahané, zbytočne ukecané a málo "divoké". Ostávam na 2 z 5 ... Diel 3. nepriniesol zlepšenie. Záverečná bitka bola mega trápna a smrť Vinnetou diváka patrične nezasiahne. 2 z 5 (27.12.2016)

Moje tušenie sa naplnilo, nový televízny projekt o legendárnom hrdinovi sa nesie v realistickom šate, očistenom od zbytočného zromantizovaného nánosu, akoby vzišiel z pera Jacka Londona. Predpokladám, že aj predstava Karla Maya bola podobná. Snímok uznávaného režiséra Philippa Stölzla je ponurejší, špinavší, realistickejší a platí to nielen o kostýmoch ale aj o častom až nadmernom používaní indiánskej reči ( podporené titulkami ). Chyba však nastáva pri samotnom scenári, ktorý síce odráža spomínané veci, ale príbehovo je tápajúci, mnohokrát zbytočne naťahujúci scény 3.diel alebo schizofrenicky stratený medzi žánrami 2.diel. Najlepší dojem mám z prvého dielu, ktorý spĺňa divácke očakávania a ako-tak sa vyvaruje spomínaných prehreškov. Príjemnou nostalgiou vyvolávali hudobné motívy Martina Böttchera, škoda len, že mnohokrát nemali správnu intenzitu, skor posobili ako málo počuteľný podmaz. Obsadenie pokrvných bratov sa podarilo, albánsky Winnetou ( Nik Xhelilaj ) je fyzicky v poriadku, len ho treba doučiť remeslu. Príjemným prekvapením je nemecký Old Shatterhand ( Wotan Wilke Möhring ), ktorý vniesol do postavy civilnosť a zbavil ho puncu nadpozemského hrdinu. Ostatné postavy budili zmiešané pocity od príjemnej mexickej Nšo-či (Iazua Larios ), epizódky starého Santera ( Mario Adorf ), po rozpačitého okatého Sama Hawkinsa (Milan Peschel ). Najočakávanejší televízny filmový projekt roka je v celkovom vyznení nie príliš úspešným krokom oživiť starú slávu mayoviek a navzdory pozitívnej absencie glorifikácie hrdinov má mnoho neduhov. (31.12.2016)

No řeknu Vám upřímně, že jsem z toho měl větší strach. Nejsem zastánce (ba naopak jsem odpůrce) novodobých předělávek osvědčených titulů, ale tady se práce docela zadařila. Vinnetou je Vinnetou, legenda, symbol doby...ségra si vystřihovala a lepila jeho fotky do sešitu, já si hrál na Old Shatterhanda - není co dál řešit. Recyklování právě této ikonické postavy by se na první pohled mohlo zdát jako rouhání největšího kalibru, ale tvůrcům se podařilo něco, na čem si už mnoho před nimi vylámalo zuby. Příběh samotný je klasika, ale líbila se mi stylizace, totálně mne dostalo zobrazení následovníka Lexe Barkera (Vinnetou nic moc), kvitoval jsem poctění old-schoolových hrdinů Gojka Mitiče a spol. ......prostě jsem z toho necítil rok 2016, ale opravdu jsem si připadal jako za blahých let pána Briceho. Pro rudé gentlemany by šedesátky dobou hojnosti, to je věc o které se nedá polemizovat, ale za sebe říkám: "proč ne?" (09.02.2017)

Tak jsem protrpěl i třetí díl nejnovější verze slavného příběhu. Kdyby to režisér natočil jako samostatný, samonosný příběh ze života indiánů, nebylo by to až tak špatné a dalo by se to skousnout, ale že to natočil jako „svébytnou“ verzi klasického románu Karla Maye, tak to už skousnout nejde. Proč proboha si režisér vymyslel takové ptákoviny. Z Old Shatterhanda udělal ňoumu, ze Sama Hawkense téměř pitomce, ústřední postava úvodního dílu Klekí Petra, bílý otec Apačů tam chybí vůbec a tak by se dalo pokračovat. Vrchol všeho byla scéna s kulometem, vlastně ne, vrcholem dehonestace klasického příběhu bylo soužití Old Shatterhanda s Nšo-Či v nějaké boudě uprostřed prérie, včetně „nezbytné“? postelové scény. Z mnoha tisícového kmene Apačů udělá miniaturní kmen, který žije asi v patnácti vigvamech a čítá tak kolem stovky neschopných indiánů, kdy se celý kmen nechá zajmout hrstkou mexických pobudů. Až když jsem to takhle sepsal, tak mi došlo, jaký je ten snímek nesmyslný, pokud se honosí názvem Winnetou. Toto příkré hodnocení vychází jenom z toho, že si tvůrci této minisérie vzali do „huby“ naprosto neoprávněně název Winnetou. O primitivním příběhu a postavě Old Shatterhanda nemluvě. Z nejslavnějšího zálesáka tak udělali nemehlo, skrývající se za sukni Nšo-Či, ze které udělali šamanku (v podstatě v indiánském kmeni téměř nemožné). A ten zatykač na Old Shatterhanda. Ze Santera udělal jednoho z nejbohatších lidí v USA no a ta scéna, kdy Santer chce udělat ze svého syna, vraha a opilce prezidenta USA, tak to snad ani nepotřebuje komentář. To režisér nikdy nečetl Karla Maye? Ptám se, proboha proč? Vždyť za ty peníze se to dalo natočit daleko zajímavěji. Chtěl jsem dát jedinou * za postavu Winnetoua, tedy za herce. Ale nakonec tento paskvil posílám tam, kam patří, a to na smetiště filmových dějin. (21.01.2017)

Bylo nebylo, znova se to natočilo. OK, je to jiné, někde dost, někde méně, ALE kurňafix, to neznamená , že je to nutně horší, jak si myslí asi půl miliardy zdejších uživatelů, ne, je to totiž skvělé, přestože evidentní guilty plesure. Pro úplnost na začátek dodávám, že Mayovo knížky i původní filmy mají s realitou divokého západu a Apačů společného asi tolik, jako Jabba the Huth s olympijským bronzem v cvičení na bradlech. Co je tu lepší, ale mnohem? Postavy, Shaterhand konečně působí jako germán, Vinnetou jako někdo, kdo opravdu pár skalpů uřeže a Nšoči je konečně kus ženský, co vypadá jako indiánka a nikoliv jako třináctiletá švédka, kterou někdo napral koksem a na hlavu ji narval černočernou paruku. Původní obsazení totiž působí spíš jako antické sousoší, kterým ale někdo odlámal všechny genitálie (hurááá, konečně je tu alespoň náznak něčeho jiného, než prvo-třídního pusinkování, halelujah) a jako vrchol je tu Sam Hawkins, kterému stačí dva dialogy (!!), aby byl mnohem lepší a životnější postavou, než kdy byl v prvních adaptacích, kde byl jen a pouze humornou postavičkou, jestli se nemýlim. Drobná změna reálií a velká změna originu v prvotní části se dá velmi dobře pochopit a ačkoliv se knížek nedrží ani trochu, tak vlastně dává po pravdě větší smysl a má to vnitřní logiku. Další dvě části jsou možná trochu slabší, ale ne o moc, navíc, tenhle divokej západ opravdu vypadá jako divokej západ, včetně polskejch tesařů. A jelikož tenhle koment je už teď nepřiměřeně dlouhý, jdu zametat sníh. Nazdar. (02.02.2017)