Posledný boj (E03)

Dát třem zavražděným a skalpovaným polským tesařům jména Tadeusz Rózewicz, Czeslaw Milosz a Zbigniew Herbert zavání pokusem o třeskutě intelektuálský humor. Pokusem, který se asi mine účinkem, protože jméno držitele Nobelovy ceny Czeslawa Milosze by sice mělo být všeobecně známé, ale vzhledem k upadající úrovni vzdělanosti se obávám, že ve skutečnosti tomu tak nebude. No a že i zbývající dvě jména jsou vypůjčená od významných polských spisovatelů 20. století, pochopí asi jen pár literárních fajnšmekrů. Ale je otázka, jestli aspoň jeden z nich pochopí styl "humoru" pana scenáristy. (02.02.2017)

Možná nebylo z marketingového hlediska jiné volby v kontextu současného filmového establishmentu než natočit pravý opak původních filmů z 60. let. Má to ale háček. Mayovky jsou takové westernové pohádky. Ušlechtilý duch a zidealizovaný v podstatě dětský svět knižní předlohy vzal za své._____S tím mám zásadní problém, kdo četl knihy, ví že je to pacifistická četba. Takže z toho pohledu je drsná realita a skalpující Vinnetou ignorace obsahu literární tvorby Karla Maye a zůstávají tak pouze slavná jména – programové parazitování na předloze? _____No nic, jako děcka jsme hrdiny těchto filmů hodně prožívaly a kde kdo měl doma nějakou tu henryovku či stříbrnou pušku. Jediné co mě na této novodobé reinkarnaci usmiřuje, je fakt, že dnešní děti si už na Vinnetoua a Shatterhanda nehrají - protože takový Franta Voráček ze třetí A skalpovaný blonďatým Vinnetouem ze čtvrté B, to by teda byl na naší základce pěknej průser…! Produkce: Aventin Film (15.01.2017)

Skvělé finále nové trilogie, jež ukázala cestu dílu Karla Maye i do naší současnosti. Jsem velmi spokojená. Není to romantická pohádka, je to "jen" další realističtěji pojatý příběh z dob dobývání divokého západu, ale o to je mnohem silnější. Nikoli barvotisková legenda určená pouze pro pány a kluky. (21.01.2017)

Podrobnější komentář a ucelený názor najdete v mém komentáři k Vinnetou (TV seriál) 2016. Pokažený dojem z druhého dílu je lehce napraven, avšak nepřibližuje se poměrně pozitivním pocitům, jež jsem měl po zhlédnutí první části. Nemusel jsem vidět Old Shatterhanda, jak klátí Nšo-či na svém kožešinovém loži. Lex Barker to také nedělal a přesto jsem jejich vztah vnímal daleko intenzivněji. Pamatujete ten krásný rozhovor, kdy se spolu procházejí podél řeky? A když tam ve tmě sedí? Nebo když Nšo-či nechce žít, pokud zemře Old Shatterhand u mučednického kůlu? Jak se zrcadlila v jejich očích a tváři radost, když jej viděla se svým bratrem vycházet z údolí řeky Rio Pecos? Jak se za ním otočila, když odjížděla s náčelníky k Nugget-Tsilu? Jak mu v řeči svého kmene říkala před smrtí, že ho miluje? To vše bylo tak romantické a silné, že nebylo třeba ukazovat Shatterhandovu nahou řiť a nahá záda Nšo-či, kterak si to užívá na ležícím greenhornovi. Ale zpět k ději. Potěšil návrat Maria Adorfa do role Santera. Nutno podotknout, že nejsilnější záporňák z celé trilogie je právě tu - Santer jr. A smrt Vinnetoua? Nefungovala. Ani náznak dojetí či lítosti, což řada diváků pociťuje i dnes, když si pustí smrt Pierra Brice v Posledním výstřelu nebo umírání Nšo-či v prvém díle. (20.01.2017)

Znáte to, že po letech je romantika pryč a přichází realita. Všichni jsme věděli, jak to dopadne, závěr mě tedy ani nedojal, navíc, ten nový náčelník je fakt divný. K Vinnetouovi jsem si nevytvořil vztah, takže smrt koně mě zasáhla rozhodně více. Naštval mě osud mladého padoucha. Potěšil mě naopak starý padouch a divoký Západ takový, jak si jej představuji. Francouz, Pražák, halda Poláků, prostě jako dnes. (21.01.2017)