Bohemian Rhapsody

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)

Bryan Singer se svým dotáčkovým kumpánem Dexterem Fletcherem natočil úžasně strhující film, který jde asi nejlépe přirovnat k pár let starým Rivalům Rona Howarda. Proč? Především proto, že oba jsou technicky precizní, a oba sledují osudy těch, kteří příliš nezapadali a museli se potýkat s nepřízní osudu, byť každý jinak, a kteří se stali legendami. A v nemenší míře proto, že oba filmy dost zkreslovaly realitu, aby se dosáhlo lepšího dramatického efektu:) V případě Bohemian Rhapsody je zřejmé, že je to důsledek přísného dohledu ostatních členů Queen nad tvůrčím procesem, což jde doložit i důvody, proč nevznikl snímek se Sachou Baronem Cohenem v hlavní roli (ne, to že měl skoro o 15 čísel víc než Freddie, nebylo rozhodující;)). Výsledkem je, jak jsem psal v úvodu, strhující film, který je nutné vidět v kině, aby vás mohl závěrečný Live Aid nátěr patřičně zatlouct do sedadel a zároveň vás donutit šít sebou do rytmu. Hudba Queenů zkrátka a dobře vládne, a díky tomu jde skoro odpustit i opravdu velké odchylky od skutečného toku času a skutečného chování postav na plátně od jejich reálných předobrazů. Které jsou mimochodem na stupnici vizuální podoby někde mezi 8 a 10 body z 10. Nejblíž originálu je rozhodně Gwilym Lee jako Brian May. Rami Malek, jakkoliv podává bravurní výkon ve všech polohách (včetně hlasových), bohužel působí o poznání křehčeji než skutečný Freddie, a mám dojem, že přehnal i míru "gay stereotypní afektovanosti" v civilním chování hlavního hrdiny. Naproti tomu jevištní podobu legendárního zpěváka ovládl s hodinářskou přesností. Kino po projekci tleskalo - já ne, ale i tak pro mě s mojí nemalou láskou k té neuvěřitelně proměnlivé a silné hudbě, kterou ti čtyři světu dali, byla Bohemian Rhapsody velký zážitek. I tak si ale myslím, že jednoho dne by měl Freddie Mercury dostat nijak nesterilizovaný a neuhlazovaný životopis, který by ho ukázal takového, jaký opravdu byl. A který by neohýbal stěžejní události tak, jako to dělá tahle vypulírovaná částečně vylhaná megaatrakce, byť ty lži slouží zpříjemnění zážitku diváka, a dodávají nemalou dávku humoru. Nejlepší vtip je samozřejmě Mike Myers aka Wayne z Wayneova Světa jako fiktivní producent, který Queenům vyfuckuje Bohemian Rhapsody:) Přes všechny výhrady dávám 90 %. A doporučuji některý z dokumentů o Queenech (třeba Freddie Mercury: Příběh, nebo Queen: Days of Our Lives) nebo nějakou knihu o nich - nebo o něm. O člověku, jehož hlas byl Made In Heaven, jehož život byl jako Great Pretender, podle hesla I Want It All, a jehož Show Must Go On. (18.11.2018)

| Rozpočet: 55 miliónov $ | Tržby: 667,1 miliónov $ | Pokial by som potreboval definovať, čo NIE je povrchné vykonávanie umenia, tak by som povedal: Keď SPIEVA Freddie Mercury. --- Pre mňa bol Queen vždy jednou z najlepších kapiel, a Freddie najenergetickejším spevákom pod slnkom. Dalo by sa napísať veľa o tom, prečo je tento film výborný a kde má naopak svoje nedostatky, ale čo je hlavné, je, že stavia viac, než dôstojnú pamiatku legendám, akými sú Queen. --- Výber LIVE AID koncertu ako hlavného rekonštruovaného vystúpenia bola skvelá voľba, patrí totiž jednoznačne k najlepším živým vystúpeniam, aké boli kedy zahraté a zaspievané. Ďakujem tvorcom a autorom, že sa s produkciou filmu neonáhlili, a vydali ho až teraz, keď im technika dovolila, aby výsledok dosiahol účinok, ako keby sme na tom koncerte naozaj boli. Na Queenoch som bol naživo, žial, už bez Freddieho. Dnes som mal ale pocit, že som ho naozaj zažil. A to hovorí za všetko. Dolby Atmos 41 Rulezz (29.10.2018)

Veľmi chytľavo a svižne nakrútený hudobný film z produkcie Roberta De Nira. Brutálne mu pomáha soundtrack (nie som žiadny extra fanúšik Queenov, ale je pravdou, že keď od nich niečo zaznie v rádiu, vždy ma to nakopne), skvelá vizuálna retro stránka, zaujímavá ústredná osobnosť resp. výkon herca v hlavnej úlohe (čo v tomto prípade sú dve odlišné veci) a viacero silných, mrazivých momentov. Je to dosť dlhé, ale nenudí to a to napriek tomu, že v niektorých dejových linkách ide o veľmi predvídateľnú prácu. Trocha ma zaskočila reakcia postáv X, Y a Z na priznanie postavy G o tom, že má AIDS („Aha, hm, kur*a to je blbé, no tak ale čo už.“). Ale som rád, že som znova po dlhom čase videl v akcii Tima z Jurského parku. Ono sa môže zdať, že nie je nič jednoduchšie, než natočiť takýto "ľúbivý" film. Ale keby to bola pravda, mali by sme takých 50 do roka. A to nemáme. Prečo? (02.02.2019)

Pocta legendární skupině a oslava skvělé hudby, ale bohužel nic víc. Ódy většiny diváků na film mě nechávají chladným. Všichni určitě vědí, že Mercury byl rocková hvězda, výstřední gay a zemřel na AIDS. Zbytek kapely to však viděl jinak a vznikl neškodný rodinný film. Nepochopitelně se z toho navíc snaží vyjít jako Rychlé šípy. Kdo již viděl jejich životní vystoupení na Live Aid, tak v podstatě nemá důvod jít do kina. V rockovém nebi teď musí být hrozně nablito. (07.02.2019)