Rocketman

Možná jsem jen dlouho neviděl dobrý muzikál. Možná je Rocketman, rekapitulující život Eltona Johna formou extravagantní hudební terapie, zatím opravdu nejlepší americký hraný film tohoto roku. Retrospektivní ohlížení se za klíčovými okamžiky něčího života je sice u biografických dramat běžné, ale zde funguje skvěle právě díky explicitnosti terapeutického rámce. Zatímco jiné životopisné filmy jsou pojaté jako terapie pouze implicitně, Rocketman svou „léčebnou“ strukturu s přijetím vnitřního dítěte staví na odiv, podobně jako hlavní hrdina svými třpytivými kostýmy nijak neskrývá, že je „queer“. Elton se během skupinového terapeutického sezení, které pojímá trochu jako další ze svých vystoupení, postupně stále víc obnažuje (v doslovném i přeneseném významu) nikoliv proto, aby nakonec sundal všechny masky, ale aby obě složky své osobnosti, introvertní a extrovertní, citlivou a klaunskou, Reggieho a Eltona, skloubil a dokázal konečně přijmout sám sebe. Dospívá k tomu skrze sérii odmítnutí blízkými lidmi (otec, matka, Sheila, John), kteří jej naopak přijmout nedokázali. Životopisem natočeným jako podle příručky Rocketman není také zásluhou spektakulárních hudebních čísel, a) oživujících vyprávění při každé možné příležitosti glamrockovou estetickou a vtipnými a nečekanými nápady (vznášení Eltona i diváků během Crocodile Rock, nápodoba videoklipu z osmdesátých let u Still Standing), b) vyjadřujících, co se hrdinovi honí hlavou a c) přispívajících k hladkým přechodům mezi jednotlivými etapami Eltonova života. Muzikálová čísla, rušící hranici mezi realitou a fantazií, filmu zároveň i během vážnějších momentů dodávají dost lehkosti na to, aby se zvrhl v další příběh o tragickém osudu jednoho trpícího homosexuála. Rocketman by sám o sobě byl v rámci žánru skoro bezchybně zvládnutým filmem, při srovnání s nedávnou, vůči protagonistovi krajně neupřímnou a homofobní snůškou klišé a stereotypů Bohemian Rhapsody je mistrovským dílem. Zatím to paradoxně vypadá, že film se fanouškům Mercuryho filmového životopisu nelíbí kvůli tomu, o co se Singerův film ani nepokusil - je stylizován v souladu s projevem ústřední postavy. 85% (23.05.2019)

Umelecké vklady sú prínosom, páčili sa mi prechodové fázy medzi scénami, boli nápadité a oživovali snímok. Zobrazujúci výsek zo života legendárneho speváka Eltona Johna je síce v mnohom okázalý a pre niekoho možno kontroverzný, avšak neprekračuje hranice prijateľnosti. Vo filme odznejú známe hity, tempo filmu je skvelé a napriek jednoduchému príbehu určite poteší. Taktiež aj balansovanie medzi hudobným filmom a muzikálom. Oceňujem herecký výkon Tarona Egertona v úlohe speváka. 4+ (13.10.2019)

Bez těch muzikálových vložek by mě to asi bavilo více, ale na druhou stranu to bylo takové Eltonovité. Celý film je hodně o citových okamžicích emocionálně slabého člověka. Je to životopis jedné senzitivní umělecké duše, která de facto prožila mládí, které lze vidět v každé druhé domácnosti, ale halt každý bolest prožívá jinak. Povedlo se. Pěkné herecké uvěřitelné výkony. (30.05.2019)

Dobré písničky, ale tyhle filmy o geniálních a praštěných lidech a jejich životech jsou prostě strašně scenáristicky upravovaný, protože nikdo se nebude koukat na černocha, co se deset let snaží prosadit břinkáním po barech. Jsou náměty, na které bych prostě film netočil, dost možná je tohle ten případ. (22.09.2019)

Na piesne Eltona Johna, s ktorými som bezvýhradne spokojný mi stačia prsty dvoch rúk. Na spokojnosť so životopisným filmom potrebujem čosi iné a o čosi viac, než som v rámci 121 minút dostal. Viacerí užívatelia porovnávajú tento film s Bohemian Rhapsody. Isteže sú medzi nimi styčné body, ale z môjho hľadiska je podstatné, že som obom dal tri hviezdičky, čo nie je bežné u filmov ktoré oddeľuje 15 %. Znamená to, že som bol s týmto filmom spokojnejší, ako s Bohemian Rhapsody, lebo ten mal na viac. (22.03.2022)