Obsahy(1)
Redakce zahraničního zpravodajství ČT připravila televizní dokument k výročí vpádu spojeneckých vojsk do Československa v roce 1968. Film "Invaze 1968. Ruský pohled" nabízí jedinečný pohled na srpnové události roku 1968 z perspektivy, z jaké ji český divák ještě neviděl. Autor a režisér Josef Pazderka v době svého působení na postu zpravodaje ČT v Moskvě po léta shromažďoval archivní materiály a výpovědi svědků i účastníků invaze do ČSSR z "druhé", tedy sovětské strany. Mezi respondenty nechybí sovětští velitelé invazních vojsk, důstojníci, řadoví výsadkáři, sovětští novináři, sledující události přímo v Praze i ruští disidenti, kteří za protest proti invazi strávili roky ve vyhnanství a psychiatrických léčebnách. Reflexi tehdejších událostí nabídne exkluzivně i poslední sovětský prezident a tvůrce perestrojky Michail Gorbačov. Čeští diváci v dokumentu poprvé uvidí také sovětské archivní týdeníky, referující o invazi do ČSSR. Projekt vznikl ve spoluprácí s Ústavem pro studium totalitních režimů a v současnosti dostává také exkluzivní knižní podobu ve vydavatelství Torst. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (28)
Konečně aspoň částečný pohled z druhé strany. Autor odvedl vynikajíci práci při sběru materiálů a získávání rozhovorů. Škoda nadbytečné vycpávací vaty v podobě dobových písní a někdy možná až přílišné zveličení ozvuků ze srpna 68 pro Sovětský svaz. Myslím, že většina lidí z dřívějšího impéria zla nemá o invazi a okolnostech kolem ní ani tušení. ____ Neuvěřitelná, až nepochopitelná odvaha těch osmi statečných, kteří šli proti okupaci protestovat na Rudé náměstí a za pár minut, kdy si dopřáli svobodu, zaplatili roky svého života. Kdybychom byli slušný stát, tak by měli dostat nejvyšší české vyznamenání. ____ Neuvěřitelný, ale vzhledem k jeho aroganici pochopitelný postoj bývalého generála, který se při zaštiťování vlastní ctí dušuje, že žádné mrtvé neviděl, vojenský zákrok byl správný a na důkaz svých tvrzení uvádí, že ho v ČSSR málem napadla skupina hysterických žen, které ho mohly podrápat svými dlouhými nehty! /21. 8. 11./ ()
Invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 z jejich pohledu.Zajímavý a působivý to dokument. Krásně se dozvíme, co k tomuto aktu vedlo a proč to tak muselo být. Osobně kroutím hlavou i dnes, protože důvod je až nepochopitelný. Kdyby se tenktát invaze nekonala, kde bychom mohli být. Bohužel rok 1968 rozbil naději na reformu komunismu a svobodnější život a místo toho nastolil období normalizace, které nemá se svobodou nic společného. Potěšilo mě, že i v Sajuzu se našli lidé, kteří za nás bojovali, a naopak mě celkem šokovalo, že i v dnešní době, kdy jsou fakta na povrchu, se najdou lidé (vojáci okupanti), kteří věří, že dělali správnou věc. Toto by se mělo pouštět povinně ve školách, aby si mládež udělala skutečný obrázek na rok 1968. ()
Za tohle jsem opravdu vděčný. Když dnes potkávám Rusy, kteří mi s upřímným pohledem tvrdí: "ale v tom osmašedesátém jsme vám fakt pomohli..." nebyl jsem schopen je pochopit. Tenhle dokument však pochopení napomáhá. Společnost, která sedmdesát let nepoznala nic než jakýsi socialismu, o kterém je přesvědčili, že nic dokonalejšího na světě neexistuje, o čemž se nebylo možné přesvědčit, protože do světa se z jejích členů nikdy nedostal, prostě věřila, že chce-li jim to pár Čechoslováků kazit, jsou to zrádci, se kterými je nutné, ba sebezáchovné skoncovat. Averze k Rusům mne to nezbavilo, ale jejich pohled si umím představit už líp. ()
Inváziu v roku 1968 som prežil na vlastnej koži, viem teda veľmi dobre, čo jej predchádzalo, ako prebiehala, ako na mňa doľahla, čo bolo neskôr a aké sú jej dozvuky v súčasnosti. Preto mi tento veľmi stručný dokument nepriniesol nič nové. U takýchto dejinných udalostí je možné pomerne jednoducho zmanipulovať pohľad na ne vhodným výberom komentátorov a obrazových záznamov. Ako tak objektívny náhľad na udalosti roku 1968 bude možné získať až v dobe, keď nebudú nažive ich účastníci a nikto nebude pri sledovaní filmu môcť vykríknuť: "Tak to predsa vôbec nebolo!" ()
Skvělý dokument. Na můj vkus tam však těch dotazovaných Rusůmohlo být více. Chápu však, že najít tehdejší aktéry nemuselo být snadné. V roce 1968 měl můj táta vážnou známost v Praze na vysoké. Byla jí zde studující Ruska Zoja. Jemu invaze tenkráte přetrhla vztah, studenti z Ruska zde už dále nesměli studovat a všichni odjeli domů... Do Prahy se pak podívala až v osmdesátých letech. Ona se na okupaci dívala tou naší optikou, nezbarvenou propagandou. Bylo moc zajímavé vidět názory dalších. Překvapil mně zejména generál Kosenko, který si dodnes myslí, že splnil úkol, potlačil kontrarevoluci a zabránil třetí světové válce... To ve mne vyvolává zároveň strach z Rusů samotných, z jejich nevzdělanosti a snadné možnosti jejich zmanipulování což spolu souvisí. Když i dnes je možné slyšet toto, když i dnes zase opěvují Stalina, je cosi retardovaného v ruském myšlení. A retardovaní jedinci dělají neočekávané a většinou nebezpečné činy... Nesmírně si vážím té drobné skupinky lidí co šla za nás protestovat. Byla to holá sebevražda. Přesto to za nás (pro svůj klid) udělali. Opravdu smekám! A jsem rád, že všichni dnes žijí v zahraničí. Dokument je to zkrátka parádní, navíc komentovaný mým velmi oblíbeným Viktorem Preissem. Bohužel opět si kladu základní otázku. Pro koho byl natočen? Ti co vědí a mají to v hlavě srovnané se z něj dozví možná pár nových zajímavostí, ale ta základní osnova událostí je pořád stejná. Ti co nevědí bohužel většinově dnes nemají potřebu na takovéto dokumenty koukat. Nějaký Dubček, Černík a spol... To jsou pro ně dnes neznámá jména. Je to už dávno a jim je to jedno. Proč se v tom hrabat? Letos budeme slavit 50 let od invaze a okupace. Není to jedno. Naopak. Při pohledu na vládu, při pohledu na Hrad, na to jak se u nás zase lže, jak jsou snahy ze strany Rusů tuto temnou kapitolu našich dějin zlehčovat a měnit, není to jedno. Byli jsme zákeřně napadeni a jakýsi náznak svobody zde byl tvrdě zadušen. Je otázkou co by nakonec ,,vyrostlo'' z toho socialismu s lidskou tváří (avšak stále pod vůdčí rolí KSČ)... Ale možná by to tu nakonec opravdu vygradovalo do nějakého podobného ,,sametu'' jako byl v roce 1989. Kdo ví. Takhle se z návštěvy bratrských armád a komunismu a normalizace s nelidskou tváří vzpamatováváme dodnes. Je to jen na nás. Vyprávějme o této době našim dětem, pouštějme jim tyto dokumenty. Ať i ony ví. * * * * * ()
Galéria (1)
Fotka © Česká televize
Reklama