Anna Kareninová

Tešila som sa na Petrohrad a Moskvu. Miesto toho som sa ocitla v divadle. Ale chýbali mi iba do plesu. Lebo všetko bolo v tanci, v pohľadoch, zvukoch. Tak dávno milujem Kareninu a tak dávno so ju nečítala. Nikdy pre mňa nevyzerala ako Keira, ale dnes ňou bola. Cítila som jej vzrušenie rovnako, ako jej zúfalstvo. Pretože odkedy stretla Vronského, už nič nebolo bežné. Celý jej život sa zrazu odohrával na hranách a pri mantineloch. Tak blízko divákov, túžiacich po klebietkach. Ale len to určitej miery. Pretože je prípustné porušiť zákon, ale nie pravidlá. To chápu všetci - okrem Karenina. Svet však nemôže byť plný svätcov. Užila som si každú minútu! (12.12.2012)

Poměrně silný divácký zážitek se zajímavou divadelní formou a především skvělým vyjádřením touhy i žárlivosti. Plus bych ráda zmínila, že Aaron Taylor-Johnson (ano, ten "kluk", který hrál v Kick-Ass) dost překvapil svým hereckým nadáním. Téměř nic se tomu nedá vytknout, snad až na to, že se v tomto podání příběh místy trochu vlekl (délku bych o něco málo zkrátila - i když je mi jasné, že vzhledem k tloušťce knihy je skoro směšné nazvat tento film "vleklým"), ale to je možná jen můj dojem. A čeho jsem si poprvé skutečně naplno všimla - Keira Knightley hraje skoro pořád v podobných rolích (jen si vezměme třeba Vévodkyni, což je film, který je i tematicky hodně podobný tomuto) a člověk si pak říká, jestli se herecky vůbec nějak vyvíjí. Zdá se mi, že hraje stále stejně. ~(4,3★)~ (15.12.2012)

(2x) Velmi jsem se potěšila tvářičkou Alicie Vikander, přítomností Kelly Macdonald a hereckým výkonem Jude Lawa. Ale nad vším ostatním jsem mávla rukou. Divadlo patří do divadla a Keira by už konečně mohla přestat kralovat. Pořád z ní mám pocit, že její údajný talent není ani z poloviny tak výrazný jako její obočí. Na druhou stranu, takový manýrismus Kareninu snad ještě nikdy nepotkal. A to už je co říci. (08.12.2012)

Nejčastěji adaptované "ženské" (totiž na ženské hrdinky soustředěné) romány 19. století - totiž Janu Eyrovou, Pýchu a předsudek a Annu Kareninu - spojuje téma, které v našem, dogmaty hedónismu smýkaném století bije do očí: totiž téma problematičnosti tzv. "nespoutané vášně", která lomcuje člověkem a nedbá přitom morálních a sociálních bariér. Joe Wright to tentokrát se stylizovanosti přehnal a jeho do divadelních kulis částečně situovaný spektákl místy diváka mate a odcizuje ději, ale zároveň se mu podařilo do zestručnělého příběhu vtěsnat skutečné charaktery, ne jen panáky v kostýmech. Po zhlédnutí bylo o čem přemýšlet… (04.01.2013)

Další kostýmní blábol, chtělo by se napsat. Jenže ono to tak daleko od pravdy není. Alespoň u mě. Trpěl jsem, a to místy hodně. Anna Karenina, opus o lásce a postavení žen v carském Rusku, prohloubila mou asi pět let starou nedůvěru v žánr kostýmního melodramatu. Možná je úctyhodné, že technické kvality filmu šlapou jako hodinky, že autoři ruskou bichly zhustili do scénáře tak, že v něm zůstaly zachované ústřední dějové linie a vztahy mezi postavami, že Keira Knightley opět vypadá díky účesům, kostýmům a dobrému světlu úchvatně.. jenže, právě Keira hraje stále to stejné(ě), Aaron Taylor-Johnson mi jako svůdce Vronský totálně nesedl, milostný trojúhelník je velmi chladný a sterilní, postavy nedýchají, leccos podřízené formální stránce postupně ztrácí smysl. Tvůrci každou příležitost tak využívají k dynamičtějšímu ozvláštnění děje, který nemá hloubku. Sedět v kině, tak asi zlostí vytrhnu sedačku!! Děkoval jsem za konec, který byl v nedohlednu.. (28.02.2013)