Detektiv Shaft

Proti drsnému, neučesanému, avantgardnímu Sweet Sweetback's Baadasssss Songu je Shaft na první pohled jen takové lehce stravitelné spotřební zbožíčko, z dnešní perspektivy obyčejná, pomalá, ukecaná kriminálka s chytlavou muzikou a dějem jednoduchým tak, že překvapuje zvraty, které nepřijdou (nejvíc mě dostalo, že holka z baru byla prostě jen holka z baru a ne nastrčená vyzvědačka), ovšem ta pomalost (čti: ležérní lenivost) mě neznudila, nýbrž okouzlila, stejně jako pohodářské proto-buddymovie špičkování černého a bílého poldy a možná vůbec nejvíc to, jak si kamera vychutnává raně sedmdesátkové newyorské exteriéry i rozmanité interiéry, ty zaprášené a špinavé, ty almodóvarovsky barevné i ty s „nenápadně“ rozvěšenými obrovskými plátny a jinými kousky ušlechtilého výtvarna, půvabně kontrastujícími s těmi chlapíky v křiklavých hadrech, co se mezi nimi prohánějí. (02.10.2018)

"Který černý soukromý očko utáhne spoustu ženských? Shaft!", zpívá se ve filmu. Shaft byl první. Přinesl filmovému světu žánr ´blaxploitation´, přinesl černošského hrdinu, kterému do náručí padají ženský jak na běžícím páse, který se nebojí černých ani bílých, který, když je potřeba, je patřičně agresivní, ale přitom inteligentní. Na to všechno slyšeli černoští mladí kluci z předměstí, kteří se na film hrnuli v zástupech. Přesto pověst filmu trošku předhází kvalitě. Čekal jsem to víc nahláškovaný, víc sexuálně podbarvený (2 holky za celý film? - Shafte jseš salát), víc akční, potažmo násilný (tři menší akční sekvence to nevytrhnou). I tak je to zajímavé vidět, už kvůli skvělé atmosféře New Yorku začátku 70.let, dobového oblečení, vozového parku a dealujících černých feťáků. A bílá populace tu hraje stafáž, nepodstatné druhé housle, tak to má ve správném blaxploitation být. (23.11.2016)

Matka blaxploitation. Shaft je černej "bad mothefucker", kterej je tak drsnej, že den začíná vyhozením gaunera z okna své kanceláře a kterej je tak cool, že mu do postele lezou samy od sebe bílý baby. Je za dobře s bílejma i černejma a může si dovolit fuckovat policii i největšího mafiánskýho bosse v Harlemu, protože ho všichni potřebujou. A když přijde nato zachránit bossovu dceru drženou konkurencí v jednom hotýlku, dá prostě dohromady komando z mladejch černejch extremistů a pořádně to tam vybílej. Vybílej, chápete? Zní to zábavně, ale je to jen průměrná gangsterka. Shaft se často jalově vykecává nebo promenuje ulicemi, akce je málo, bílého rasismu málo a k tomu úsměvné výkony černošských herců ve vedlejších rolích, zejména představitelů Bumpyho Jonase a jeho poskoka. Ale jako výlet do sedmdesátkového New Yorku je to fajn, stejně jako Richard Roundtree v titulní roli. Can you dig it? (18.10.2006)

Dekektív Shaft bol pre mňa príjemným prekvapením. Mal som voči nemu predsudky, samozrejme nie kvôli rase hlavného hrdiny, len som sa bál, že ma film subžánru blaxploitation nedokáže výraznejšie zaujať. Nakoniec zaujal, a to hneď zložkou, od ktorej som to čakal najmenej, scenárom. Príbeh je zaujímavý, chcete vedieť, čo bude ďalej a ako to skončí. Pre niekoho ale môže byť hlavným lákadlom drsný, nekompromisný policajt a jeho neortodoxné chovanie. "Vieš, ty nie si až taký čierny. Ty nie si tiež až taký biely". (07.08.2012)

Černý soukromý detektiv pobíhá s jinými černochy ve tmě. Takže není vidět, co vlastně dělá. Vzhledem k tomu, co vidět je, když náhodou nejsou osvětlovači na svačince, je to jenom dobře. Detektiva zraní, dva chlapi ho donesou, mastičkář ho ovine obvazy a ejhle, on zdráv a čiperný vyskočí z lože, aby opět pobíhal ve tmě, nyní v tmavém hotelu. Dokonce mastičkář ani nevyřknul nic o tom, že by Shaft měl vstát a chodit. Takže Ježíš asi není, jen umí dělat zázraky, ovšem bez keců. A pak ta nesmírná hloupost konečně skončí. Shaft na závěr opět vyprodukuje smích podobný řevu gorilího samce, jemuž právě někdo pokousal varlata. (24.11.2020)