Za černou duhou

Mega surreální art, který ochotně vstřebá jen pár jedinců! Ale i mezi nimi se jistě najdou tací, co budou vytýkat plno naznačených věcí a nerozvrstvené myšlenky. Ostatním bude Za černou duhou připadat jako nesnesitelně dlouhý experiment. Debut neznáméno Panose Cosmatose je vskutku podivuhodná audio-vizuální rozkoš, která sice má svůj příběh, ale nehraje hlavní roli. Nepřipadal mi ani zas tak chladně odtažitý, protože v něm jisté paralely a interpretace lze zahlédnout. Je pravda, že některé pasáže mohou být trochu nezáživné, ale pak tu byly zase ty, ze kterých jsem totálně ztratil dech a nebyl jsem schopný vpustit jedinou myšlenku (viz třeba přesně ta v polovině!). Opravdu film pro hardcore fandy bizarností, které ocení jen hrstka. (13.01.2016)

Rád bych napsal, že vydržíte-li film neproklikávat, odmění se vám... Odmění vás něčím... Nějakým iniciačním zážitkem, nevšední pointou nebo zajímavým koncem třeba... Ne. Lhal bych. Neodmění. Esteticky pohledný vizuál a skvělá audio stopa (myslím hudbu i zvuky) jsou z mého omezeného úhlu pohledu jeho jediné hodnoty. Ale dám druhou, za celkově zajímavou zneklidňující atmosféru, za působivou transformaci doktora Barryho (v co vlastně?) a hlavně proto, abych nevypadal jako úplnej dement a lopaťák, protože je jasný, že čím víc hvězdiček člověk takovýmuhle filmu dá, tím víc je chytřejší než ti ostatní, kteří většinu času nejspíš vůbec nechápou, co se to vlastně na tom plátně děje. (19.01.2019)

"Let the new age of enlightenment begin!" ________ Znáte ten pocit, kdy jste viděli film, neměli jste nejmenšího tucha o čem ksakru byl, ale přesto jste si jej zkrátka zamilovali? Takovým kandidátem je právě kanadský snímek 'Za černou duhou'. Prvotina režiséra Panose Cosmatose je totiž mnoho podivných věcí najednou, zejména famózní poctou béčkovým hororům, kde se Cosmatos mysteriózní optikou snaží pojmout premisu reálných událostí, kdy se v tajných vládních laboratořích za pomoci psychotropních látek experimentovalo s lidským vědomím. Ale jelikož je Cosmatos člověk na slovo vzaté, chtěl divákovi autenticky navodit klaustrofobický psychedelický bad-trip aniž by byl pod vlivem, takže není divu, že 'Za černou duhou' je intenzivním hypnotickým deliriem s dechberoucí vizuální estetikou, kde se abstraktno žene do nejzazšího extrému, díky čemuž je i dokonalým exemplářem filmu, kde forma absolutně dominuje nad obsahem. Člověk má jednoduše prazvláštní dojem, jako by sledoval drogovou variaci na Kubrickovu 'Vesmírnou odyseu', tudíž je relativně jednoduchý se dostat do tranzu. Zážitek ze snímku 'Za černou duhou' by se tak dal přirovnat snad jedině k lízání ropuchy coloradské při sledování brakovýho sedmdesátkovýho slasheru - nechápeš to, ale miluješ to...... (06.11.2021)

Snové, halucinogenní, tajuplné, uhrančivé. Argentovy barvy, Kubrickův vesmír, Scottovy vetřelčí vize a duha, co zčerná. Zfilmovaná báseň o cestě, kterou si lze vyložit po svém. Sterilní chlad laboratoře a příroda venku. Hvězdy jak mlčenlivé průstřely temného plátna. Detail, celek, pokřivená perspektiva, touha, smrt. Odcizená, ale místy výtečně atmosferická hudba je drsně rozříznuta skladbou Angel Dust (Venom), s titulky přichází éterické zklidnění od SSQ (skladba Anonymous). Typická divná Kanada sedne jen skupince fajnšmekrů.... (31.12.2018)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně zdlouhavé sci-fi drama / psycho thriller, jehož děj by se zkratkovitě vešel do 12-minutového kraťasu, místo toho je neúměrně natáhnut na téměř dvouhodinovou stopáž. Tohle minimalistické představení pro pár postav, několik místností a skoro žádný děj však nevyvolá svou zvláštností nějaké napětí či depresi, ale pouze stav neutuchající nudy. Závěrečné WTF pak nechá zadupat do země i těch pár hezkých obrazů, které mohly zůstat v paměti. Debut nedebut, tohle mě zkrátka nasralo. (18.03.2012)