Usagi Drop

Ano - nebude to kult, ano - není to bezchybný seriál, ano - nemá to nijak zvlášť propracovaný děj a ano - snaží se to díváka dostat přes jeho nejprimitivnější pocity...přesto jsem si Usagi Drop jednoduše zamiloval...Je extrémně civilní, má sympatické postavy, nikdy nepřehání a jede na notě příjemna a inteligentna.A nepotřebuje k tomu nějaký fylozofický epos, ale vystačí si s obyčejným životem perfektně vystihujícím jeho podstatu.Letos chyběl seriál, který by byl takto vtipný, milý, občas smutný, občas veselý.Nemusí sednout každému, chápu to a dotyčné samozřejmě neodsuzuji, pro mě osobně jde ale o zatím jasný seriál roku, protože zkrátka zaplnil jednu z kvalitativních mezer letošní sezóny (a zaplnil ji skvěle) a to se vzhledem k nepříliš povedeným seriálům letos cení dvojnásobně.Zajímavé je, že mě baví cokoliv co mi seriál předkládá - první den Rin ve školce, Daikichiho problémy zvládat práci a dítě, počáteční averzi jediné rodiny co Rin zbyla, matku, která odmítá svou dceru...a přitom se nejedná o něco, co bych v životě nezažil nebo neviděl jinde...přesto jsem nadšen. (12.09.2011)

Usagi Drop hrá jednoznačne na city a buď sa mu to podarí, alebo nie. Hodnotenie dvoch skupín ľudí budú diametrálne odlišné. Tým čo dobre zahralo na city budú hodnotiť priaznivo a tým čo nezahralo na nič sa budú na to pozerať ako na frašku a budú hodnotiť priemerne až zle. Je to sladký a do istej miery presladený príbeh, kde je všetko jednoduché a dcéra viac vychováva otca ako on ju. Treba si uvedomiť, že toto vlastne nie je vylúčené a rodič vychováva tým, že má dieťa aj sám seba nie len dieťa. Nie je to kritika veľmi príjemného príbehu, lebo mne sa páčil len som načrtol čím v skutočnosti tento príbeh je. Ukáže veľmi reálne obetovanie sa rodiča pre svoje dieťa, ale bohužiaľ kedže je to presladené rodič je v podstate ako robot čo zvláda všetko a len občas a naozaj občas si trochu frfle a ide ďalej. Sú tam úsmevné vtipné situácie, tiež sú prítomné situácie vhodné na plač a každého to môže inak zasiahnuť. Za mňa aby sme nazreli aj trochu do mojej duše môžem povedať, že predstava mať takéto milé dievčatko sa mi páči. Ono veľmi odporúčam keď máte náladu pozrieť niečo také príjemné, bezproblémové a trochu odklonené od reálneho života (Trochu!!!). Pocity otca sú, ale z určitým nadsadením prezentované správne. Hudobný podklad sa mi páčil a opening je klasický k druhu anime. Dalo by sa toho porozprávať ešte oveľa viac v tomto príbehu a preto by nezaškodila väčšia porcia dielov, kde by sa rozobralo úplne všetko. (01.02.2015)

Usagi Drop občas schytává kritiku za to, že je až moc sluníčkový a že zpracování hlavní hrdinky je nerealistické, protože „děti prostě tak hodné nejsou“. To, co lze považovat za onu neskutečně vágní „sluníčkovost“, je samozřejmě diskutabilní, avšak vzhledem k tomu, že Rin vyrůstala jako jedináček, u starého pána a bez vrstevníků, tak je u ní jistá dospělost v chování zcela normální a neměl jsem s jejím vyobrazením problém. Krásně vyniká odlišnost jejího zázemí především v porovnání s vrstevníkem Kókim, který vyrůstá pouze s maminkou a chybí mu mužský vzor, jež nachází v mládenci Daikičim, opatrovníkovi Rin. Všechny tyto zmiňované postavy jsou skvěle zpracovány a nešlo jim nefandit. Svěží výtvarný styl a příjemná hudba pak přidávají další plusové body. Na druhou stranu však uznávám, že někdy je tam možná až moc sentimentu a ona drobná peripetie v závěru působila trochu dojmem vynucené přítomnosti, aby tam nějaká peripetie vůbec byla, ale jinak se jedná o zdařilé anime, kterému s čistým svědomím dávám 4*. P.S.: Jedná se o jeden z mála případů, kdy tvůrci udělali rozumné rozhodnutí neadaptovat mangu celou. To, co se totiž děje v manze poté, považuji za vrchol autorské ubohosti a totální zprznění původní atmosféry díla. (06.08.2021)

Myslím, že celý seriál by se dal v pohodě shrnout do hodinového filmu a velmi by mu to prospělo. Ze začátku je pomalost a minimální dějovost příjemná, u pozdějších dílů se člověk začíná tak trochu nudit. Autoři se snaží zvýšit dramatičnost poklidného příběhu poněkud nešťastnými prostředky, zejména tím, že dospělé postavy reagují přehnaně na drobné denní příhody. Ano, pro diváka je to sice jediná příležitost se zasmát, ale seriál se tak posouvá do poněkud méně realistické roviny. Často to působí, jako kdyby režisér nejprve točil válečný film, pak změnil žánr na rodinný a nechal původní dabing. Např. těžko věřit, že zasloužilá Daikichiiho matka, která už sama odrodila pár ratolestí a dalších x dětí zažila, bude v posledním díle reagovat na Rin takovým způsobem, který by byl naprosto přiměřený, kdyby Rin ukousl lev ruku a ona neměla po ruce kysličník a ani jedinou náplast, ale ne když Rin pouze vypadne mléčný zub! Co mě zaujalo: Neustále protažený Daikicho obličej s pusou ve tvaru obráceného U; jak si našel nové kamarády, z nichž jeden byl věrnou kopií Tintina; že mu ani jedenáct dílů nestačilo, aby intenzivní styky s matkou toho malého protivného kluka (který byl Daikicho přesnou miniaturou mimochodem) přetavil v něco víc. (20.10.2012)

Velice pěkný kousek, ukazující jak radosti tak strasti každodenního života při výchově dětí. I když co si budeme nalhávat, takových dětí jako Rin moc není. Proto se tady najde i pár dalších malých otravných harantů, kteří její "dokonalost" spolehlivě vyváží. Hlavní hrdina Daikichi je sympaťák od kosti a spolu s Rin tvoří velmi příjemné duo. I jejich vzájemný vztah se vyvíjí plynule a uvěřitelně. Hřejivá pastelová animace je moc pěkná, sountrack taktéž a vše završuje roztomilý opening a ending. Za mě jakožto člověka, který děti v reálu nemůže vystát, natož aby jedno chtěl, velice příjemné překvapení. 8,5/10 (21.03.2015)