Přední linie

Korejská duše je jiná a tím pádem i jejich válečné filmy, zatímco jejich odlišnost přímo zbožňuju v romantickém žánru, tak u válečného mi chvílemi až vadí, zpěvánky polokastráta nejsou tím pravým ořechovým, co by mě dokázalo dojmout. Po monumentálnějších Poutech války a stylizovanějším Pohwa soguero je Přední linie mým třetím korejským válečným filmem a znovu mne tak trochu zklamal, zdá se mi, že Západ umí válku prostě líp. (03.06.2012)

Typická dokonalá rákosnická válečná řež je tentokrát doplněná o úžasný příběh (těžko říct, jak moc reálný), který ukazuje nesmyslnost války a to, že při ní trpí všichni bez výjimky. Přes dvě hodiny jsem pohledem ani neucukl, což se mi moc často nestává, a proto je plné hodnocení absolutně oprávněné. 95% (16.05.2017)

Kvalita výpravy u korejských filmů je asi jeden z mála důvodů, proč vlastně sleduji jejich tvorbu. Občas se stane něco příjemného a dokáží vytvořit perfektní záležitost - Pouta války / Taegukgi hwinalrimyeo. Ostatní tvorba na tom ale je trochu složitěji. Přední linie / Gojijeon je trochu komplikovanější záležítostí, má více postav, takový nějaký zmatenější příběh s několika flashbacky, které jsou na filmu asi nejzajímavější částí. Jako vždy je válka vyobrazeno příkladně, ale těchto několik pozitiv nedokáže vynahradit fakt, že se jedná o přetaženou "nádheru"! (05.03.2013)

Súhlasím s Thomassim, Predná línia je bezpochýb najlepší vojnový film roku. Popravde, konkurencie veľa nebolo, ale keby aj, kórejci to podali znova natoľko veľkolepo, že by si svoje prvenstvo určite obhájili. Neviem ako to kórejci robia, ale na ich filmy všeobecne a vojnové zvlášť sa vždy teším. Pred zhliadnutím som sa často pýtal sám seba, či má šancu byť lepším filmom ako Putá vojny, ktorý spolu s Ryanom prezentujú maximálny kvalitatívny strop vojnového filmu. Najväčším problémom filmu je, že uspokojí predovšetkým priaznivcov vojnového žánru, naopak Putá vojny svojím dojímavým príbehom o dvoch bratoch, rodine a láske dokáže uspokojiť takmer každého, dokonca i nežné pohlavie. Napriek tomu skvelý film, výborné akčné scény, hlavne nekonečné bitvy o kopec, dobrá dejová linka so schovávaním jedla a alkoholu medzi nepriateľskými stranami a asi najviac potešili scény so sniperom, nazývaného "Dve sekundy". Postavy sniperov mi vo filmoch pripadajú vždy zvlášť zaujímavé. Filmu chýbajú jedine dojímavé scény. Putá vojny ostávajú neprekonané, napriek tomu dávam plný počet aj keď s prižmúreným okom. 90%. (08.05.2012)

,,.... věděl jsem proč bojujeme...ale už je to strašně dávno. Zapomnělm jsem...''' Po včerejším protiválečném Welkeom tu Dongmakgol jsem si řekl, že si dám ryze válečný film, když už tedy válka v Korei. A víte co? Tohle bylo snad ještě protiválečnější než ta poklidná vesnička Dongmagkol. Film zprvu vypadal jako detektivka z války v Korei. Někdo v jihokorejské armádě u frontové linie zastřelil zblízka důstojníka a navíc byly zachyceny dopisy severokorejců u jihokorejských vojáků. Někde je tedy v jednotce vrah a zřejmě i špeh, který je v kontaktu s komunistickou armádou. Jenže po příjezdu na frontu se ukáže, že není vše tak jednoduché jak na první pohled vypadá. S komisařem tak u jednotky strávíme poslední část války i toužebně očekávané a dlouho projednávané příměří, během nějž se ovšem neustále bojovalo, protože každý získaný metr země se počítal... Válečné scény byly dechberoucí a Jižní korea je v tomto opravdu na světové špičce. Nemám nic co bych filmu vytkl. Byla tam i řada velmi silných momentů, které však byly oproštěny od patosu a asijského afektovaného přehrávání. Pokud někde došlo na slzy pak byly jednoznačně na místě. Divák si tak při sledování tohoto filmu znovu uvědomí zrůdnost války jako takové i nesmyslnost tohoto konfliktu pokud se oprostíme od politiky a uvědomíme si, že proti sobě stáli Korejci. Za mne je to 5 zápalek z úschovny ve dně bunkru. * * * * * (26.10.2014)