Bedári

Nejdéle uváděný muzikál v historii, kvalitní předloha Victora Huga a hvězdné obsazení je bezpochyby skvělým materiálem. Bohužel Tom Hooper uchopil látku za špatný konec a utápí se v divadelních kulisách a místy sklouzává až k melodramatu. Na druhou stranu ho zachraňují skvělí herci a časem prověřené písně. 70% (16.01.2013)

Francouzská revoluce hledá Superstar. Pořád se tam zpívá (fakt 99% stopáže, asi tři mluvené dialogy!), je to kašírované a strašně moc by to chtělo být osudovým spektáklem a ultimativním dojákem letošních Vánoc. Asi i kvůli této zoufalé "chtěnosti" je to však přepjaté, patetické, neživotné, odosobnělé. Vrcholem je finále, u kterého jsem nesmrkal do kapesníčku, ale zadržoval smích. Tak teatrální to bylo. Od Hoopera bych navíc čekal větší režijní finesu - tohle je fakt jen slavný muzikál na plátně, přičemž Paříž evidentně tvoří jen pár bloků, protože Javert se schovává za každou kulisou, pardon rohem. Díky hudbě a hercům to nenudí, Hathawayová je na Oscara za vedlejší roli, Jackman do toho dává všechno a ani napůl odepsaný Crowe neurazí, v tom kině jsem ale subjektivně dřepěl tak dlouho, jako Peake na obraně. A tím nemyslím, že krátce. 70% (20.12.2012)

Protahovaná mizérie divákova. Ztrápené postavy opřené o futra, dům nebo zhroucené na zemi zpívající o svých pocitech, citech a plánech jsou člověku kupodivu ukradené. Hooper je pedant, ohlídal si vynikající kostýmy, masky, rekvizity i herecké výkony, respektive zpěv, který je u většiny herců nečekaně dobrý, i když Hathaway zpívala už v Zakleté Elle, Cohen ve Sweeneym Toddovi a Jackman na Oscarech. Croweův medový baryton je příjemný na poslech a scény s jeho postavou (Javert) jsou tím nejlepším hned po zábavném zlodějském duu Thénardierů. Ovšem aby mě po pár desítkách minut otrávil téměř jakýkoliv recitativ nebo árie případně duet a v duchu jsem prosila o dialogy, to jsem vskutku nečekala. Na konci jsem se cítila, jako kdyby mě Hooper protáhl sračkami jako chudáka Jackmana. Oproti jevištní realizaci nabízí film kromě snahy o osudové záběry, kdy kamera letí od postavy na střeše vzhůru k nebi nebo naopak shora dolů, snad jen déšť, bahno a ty zmíněné exkrementy... Režisérský vklad minimální, byť se cení odvaha staticky zabrat protagonisty v detailu a nechat je odzpívat celou píseň, a to v pravé části obrazu, nikoliv uprostřed. 50 %. [Kino] (27.12.2012)

Dlouho jsem měl film v pořadníku a dlouho projekci odkládal, jenže já na muzikály prostě nejsem. V dobře obsazené Les Misérables jsem ale věřil a tak jsem přeci jen zkouknul, už jen proto, že ten příběh je zajímavý. Jenže proč to má skoro 160 min? U podobného filmu mi tato skutečnost vážně vadila. Jinak obsazení naprosto výborné, zpracování Francouzské revoluce taktéž, jenom to tempo zásadně pokulhávalo. Chápu. že chtěli využít co nejvíc textu z knížky. Pro mě lehký nadprůměr..60% (21.09.2014)

Monumentální pocta muzikálu nikoliv knize, což v překladu znamená děj ohlodaný až na dřeň, kdy nemá divák prakticky žádnou šanci dostat se jakékoliv postavě pod kůži. Všichni tu zpívají, brečí, stárnou, trpí a nechávají se smáčet provazci deště v kaleidoskopu makro záběrů, dokonalých kulis a scén na způsob rybího oka, ale celé je to mrtvé, bez emocí a tak podivně zkratkovité. To, co funguje na prknech evidentně nefunguje na filmovém plátně. PS: kvůli sotva 15 minutám na plátně zhubnout 25 liber a přijít o dlouhé vlasy – to je hodně bídný! (Až vyrostu chci být cool jako Russell Crowe!) (28.12.2012)