Neviditeľná

Němci jdou už několik let nahoru a tady je to jen vidět. Perfektní drama z divadelního prostředí, kde hlavní roli až neuvěřitelně dobře stvárnila Anna Maria Muhe. Té holce jsem od začátku fandil a když se převlékla do kostýmu a paruky ve které měla hrát a vyrazila si ozkoušet roli mezi lidi... No a hláška určená od jednoho cucáka k retardované holce, která z ní od němců drsně, nehumálně a já nevím co ještě..: "Za Adolfa by jí prohnali komínem" mě fakt dostala. Jo a teď jsem si vzpomněl ještě na jednu... "Ona: Táta mě v dětství zneužíval. On: To máš dobrý, aspoň si tě doma všímali..." nebo "Sex je pro mě jako dobrý koláč. Nikdy mě nezasytí a nikdy nemám dost..." Jo, jak říkám, byla to perfektní holka :) (11.07.2011)

Skvělý a optimistický film o mládí, herecké řeholi a životních křižovatkách, na kterých se občas ocitneme. Film se zajímavým způsobem podobá samotné titulní postavě - na první pohled nezajímavá a podceňovaná šedá myška, která však v sobě skrývá potenciál čisté krásy a uměleckého mistrovství. Jak jsem byl z počátku z filmu skoro až otrávený, a v duchu zvažoval, zda se přidat k lidem, kteří v první čtvrt hodině opuštěli kinosál (podobně jako je hlavní hrdinka na začátku filmu téměř vyhozena ze školy kvůli svému domnělému hereckému neumětelství), nakonec mi to nedalo, a díky zvědavosti, co se z toho vyklube, jsem byl nakonec odměněn požitkem z mimořádného herectví Stine Fischer Christensen. Nejenže jsem si uvědomil, že je vlastně nesmírně krásná (bože, ta její ňadra!), ale že je také schopna své postavě vtisknout mimořádnou působivost. Její výjimečné herectví však není jedinou předností tohoto snímku, který se vyznačuje neobyčejnou autenticitou (při sledování jsem měl permanentně dojem, že jsem naživo účasten filmového děje, např. v sekvenci, při níž mladí herci hrají hru "nikdy jsem...", o které jsem kdysi slyšel a která mě doteď zaráží svou nepochopitelnou logikou), sevřeností (jediný záběr, postava, dialog.. nic zde není navíc, vše do sebe zapadá a film je rámován kruhovou kompozicí, kdy je začátek i konec uvozen stejnou situací v prostorách divadla těsně před slavnostní premiérou) a neokázalou působivostí (ačkoli se ve filmu vyskytuje celá řada oblíbených motivů - první láska, sebevražda, vztahy s vrstevníky, složité rodinné zázemí... - které by méně schopní tvůrci využívali k hraní na city diváků a tlačení na pilu, tento film je zcela prost jakéhokoli kalkulu nebo laciného podbízení - scéna pokusu o sebevraždu je ve své lakoničtosti, s níž ji zabírá kamera, aniž by na pozadí hrála jakákoli hudba, sama o sobě tak emočně zdrcující, že mi při jejím sledování bylo, jako by ve mně samotném něco umřelo). Štastný konec je pak už jen optimistickou tečkou za filmem, který - ačkoli je vlastně strašně smutný - nám říká, že život je vlastně strašně krásný, a navzdory trablům, s nimiž musíme čas od času zápasit, má cenu to nevzdat a věřit svému srdci. Odměna bude stát za to. Snad jediné, co mi zde vadilo, byl intenzivní pocit, že hra, kterou postavy nacvičují, je strašná sračka. Co už, stejně jsem rád, že jsem tento film mohl vidět - hezčí film o tom, jak je krásné být mladý, jsem asi ještě neviděl. (28.11.2014)

Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF (08.07.2011)

V úvodu bych chtěla sdělit, že nejsem zrovna divadelní fanda. Většina představení na kterých jsem v životě byla mi přišla jako jednoúčelná snobská povrchní a navíc nemastná/ neslaná záležitost. Chápu, že na pódiu, které má okolo 20m se nedá věrohodně napodobit nic a že v tom divák musí hledat další souvislosti, ale jednoduše to není zrovna můj šálek čaje...Pokud máte rádi divadlo, onu umělecky tvořivou atmosféru při které se tváříte jako postava- úplně odlišná od vás (i když vám diváci ani pořádně nevidí do obličeje) pak je tohle film pro vás. Složitost ztvárnění hlavní postavy Fine je nepopiratelná, myslím, že to nejsem schopná plně ocenit, ale stejně musím říct, že Stine Fischer Christensen byla fenomenální. Tím to pro mě ale asi taky skončilo. Jinak byl snímek podivný zabřednutím do hranice mezi uměleckým světem uvnitř divadla a světem tam venku, kde člověk nemusí hrát, ale musí řešit problémy a komplikace všedního života. Příběh byl perfektně divadelně prkenný a jeho uvěřitelnost klouzala na hranici frašky, ale zase nemůžu popřít, že se objevilo i pár emotivních a povedených scén... Chápu, že pro někoho je to skvělé dílo, bohužel šlo ale lehce mimo mě. (31.10.2013)

Strasne lituji faktu, ze jsem videl film ve slovenskem zneni (tedy nic proti Slovakum, ale dabingu jako takovemu), ktery mi nedovoli objektivne zhodnotit herecke vykony. I tak si me film uplne nedokazal ziskat a kdyz vezmu v potaz, jak moc jsem se na Neviditelnou tesil, zustal jsem na konci zklamany. Nechalo me to chladnym. (01.02.2015)