Lásky jednej plavovlásky

V poradí druhý, z celkovo - troch celovečerných československých filmov, ktoré Forman nakrútil, sa vyznačuje, najprv t-r-a-d-e-m-a-r-k-o-m spočívajúcim so scénou s tancovačkou v davových scénach, kde sa len menia postavy a lokácia, ešte k tým postavám, opäť stretávam - Vladimíra Pucholta, ALIAS ČENDU z Černého Petra, t.j - predchádzajúci film. Tentokrát poplietol hlavu, krásnej blondíne, Hane Brejchovej, ktorá sa neskôr odhodlá navštíviť rodičov sukničkára / pianistu, čiže Milda ( Pucholt ), s ktorým sa zoznámila na akcii, kde ju zvádzal, tesne pred tým bola Andula ( Brejchová ) s dvomi kamarátkami v spoločnosti troch vojakov na čele s p. Menšíkom, ktorí sa dvorili týmto naivným slečnám. Charakterizoval by som to jednoducho, Brejchová - predstavuje plavovlásku a jej lásky, t.j - napočítal som, okrem Mildu, ešte jedného motorkára, ktorého poslala k vode, vojakov, nie, lebo aj tak k ničomu nedošlo. Opäť som sa kochal vynikajúcou, autentickou brilantnosťou v scéne po príchode k Mildovým rodičom, ktorí absolútne nechápu, čo sa deje. Najprv sa z nej, jeho matka snaží vypáčiť, čo je zač, že otec, je o niečo zhovievavejší. Najlepšie vidieť, keď ráno príde Milda domov, a uvidí cudziu ženu vo svojej posteli, tak začne na vôkol seba trúsiť uštipačné hlášky a poznámky... Excelentná domáca scéna. Vidím mierny posun vpred v zobrazení svojej témy. Príliš veľa žien na meter štvorcový... Taktiež všetká česť spracovaniu pomocou obrazu, cez dvorného kameramana, p. Ondříčeka, či a najmä, trefný scenár, najsvätejšej trojice - Forman, Papoušek a Passer. Krása ! (27.06.2016)

Formanova civilná trápnosť na domácom ihrisku ma ani napriek priaznivej stopáži opäť nebaví. A to z prostého dôvodu - čo zobrazuje, nepripadá mi vonkoncom smiešne, lež v tomto prípade skôr úmorné. "Minimalistický" scenár vždy neznamená výhru, ak je téma užšia ako formát. Ak už o "chlapcovi a dievčati" (či naopak), radšej zvolím Slnko v sieti, ktoré môjmu diváckemu ja vychádza viac v ústrety. 60% (14.02.2015)

Další film ze zoufale nudného života soudobé mládeže na malých městech, tentokrát ve spojení s tehdy populárními písničkami. Mladá učnice uvěří protřelému svůdníkovi, muzikantovi, ale když přijede k němu domů, zažije zklamání. Přesto pak děvčatům tvrdí, jak je ten její přítel skvělý. Film je o ztrátě iluzí, o světě dospělých, kde dospívající ztratí svou naivitu, ale přesto musí najít sílu a jít dál. A opět nechybí tak oblíbená tancovačka. :-) (27.07.2013)

Kde domov můj, kde domov můj... Geniální scéna s tóny české národní hymny při bizarně >vypjaté< situaci stran příjezdu A. k Mílovým rodičům, symbolicky završující Formanovo až patafyzicky reálné a krutě humorné podobenství o mladické nerozvážnosti, českém šosáku a době, která vzývala stádo a nepotřebovala charaktery... Faktem pak je, že i z hlediska dnešního pohledu na >malého českého člověka< tenhle film prostě nestárne. Dnes už jen holt místo odpoledních čajů chodí stádní omladina na noční tuctucárny a vytrendovaní protekční nýmandi na podobná >všelidsky ožehavá< témata točí sobě rovné sračky... (18.09.2005)

Tele ála kachna Brejchová zde má v sobě tolik toho roztomile připitomnělého espritu venkovské naivity a ryzí feminity, že si pokrade každou scénu, byť v ní třeba jen sedí a zmateně kouká. Zbytek (zejména scénu večírku s vojáky) jsem, jak je u dvojice Papoušek-Forman zvykem, dokoukal prakticky z pod stolu jak mi bylo stydno. Bolestivá studie neschopnosti komunikace, kterou bych vystřelil do vesmíru, aby se případná mimozemská civilizace nepokoušela podniknout první pokus o setkání s lidstvem odněkud od Žďáru. (04.09.2019)