Lásky jednej plavovlásky

Nezaujalo. Film nemá žádný vrchol. Jede jen v jedné monotonní linii, z které neuhne. Něco, co by čnělo nad ostatní scény, tady zkrátka není a chybí. Menšík v první polovině na taneční zábavě zůstane v paměti, působí jako exot mezi "naturščiky", ale druhá polovina nemá s filmem nic společného. S autentickým stylem se to nemá přehánět, neherci nejsou zase tak bombastičtí a dějově je to o ničem. Film jsem konečně viděl celý a zjistil jsem, že jsem o nic nepřišel. Natahovaná nuda a úplně obyčejně natočená. A co hůř. Vytlačoval jsem smích. Směšné tam nebylo nic, ani Pucholt..Snad jen Šebánek si to ohlídal. Zklamání a taková chvála se na to pěje. 40% (20.02.2012)

Tady ještě Forman a spol. ve své kritice maloměšťáctví a čecháčkovství příliš tlačí na pilu (scéna s prohrabáváním kufru za zvuků státní hymny narušuje iluzi nastoleného realismu), nicméně fenomenální práce s neherci všechno vyvažuje. Příběh rozdrobený do několika částí filmu jako celku spíše škodí, v hlavě diváka tak zůstávají jednotlivé herecké etudy ("Já tady spim jak na hranolu"). V Hoří má panenko jsou všechny aspekty dovedeny k dokonalosti, i přes to patří Lásky jedné plavovlásky do zlatého fondu Nové vlny. Trio Forman-Passer-Papoušek sice kritizuje skrze humor, ale činí tak ostře jako nikdo jiný před nimi. (05.04.2013)

Všední den zavedeného komunistického režimu. Den mimo fráze, den mimo deklamace, v žádném případě ne den-blbec. I tak je toho dost. Až husto. Bototovárna plná mladých strádajících žen, o něž se nemá kdo ucházet. Z maloměstské selanky vylézá postupně - krok za krokem - věcný, neiluzívní a také nijak lichotivý obraz toho, co střední i starší generace stále uchovává - pokud neztratila příčetnost - ve své paměti. Milostné scény pražské, v nichž "exceluje" (slovo exhibuje by bylo výstižnější) starší i mladá generace zhruba stejně a ukazuje "hloupku" (nejde o můj překlep, ale o záměr) tehdejšího duchovna. V něčem tu je předvídána Papouškova homolkovská volná trilogie, další živočichopis němé většiny té doby. Zprostředkovaná hořkost, nepředpojatá věcnost, šeď, z níž není úniku. I to může být - a také je - klasikou. V tomto případě formanovskou. (12.09.2007)

Kde domov můj, kde domov můj... Geniální scéna s tóny české národní hymny při bizarně >vypjaté< situaci stran příjezdu A. k Mílovým rodičům, symbolicky završující Formanovo až patafyzicky reálné a krutě humorné podobenství o mladické nerozvážnosti, českém šosáku a době, která vzývala stádo a nepotřebovala charaktery... Faktem pak je, že i z hlediska dnešního pohledu na >malého českého člověka< tenhle film prostě nestárne. Dnes už jen holt místo odpoledních čajů chodí stádní omladina na noční tuctucárny a vytrendovaní protekční nýmandi na podobná >všelidsky ožehavá< témata točí sobě rovné sračky... (18.09.2005)

Ne ne ne, to není film pro mě. Když odmyslíme natahovací bezživotné scény, film zdaleka nemá ani hodinu. Dokoukal jsem to jen kvůli jménu režiséra (který se ale bude muset nejen kvůli tomuto snímku bohužel v nejbližší době pakovat z mé TOPky - je mi líto, Miloši), ale nakonec jsem nelitoval, neboť Šebánek film zachránil a zařídil mu usmolené 3*. (29.09.2009)