Bojovník

Učebnicový příklad, kterak jedna mlátička přijde o manželku, téměř o dceru, o barák nad hlavou, o možnost dávat kámošům zlaté hodinky, o slávu, o boxerský styl. Nebránil, nechával se naštvat a soupeře pak umlátil, horkou hlavu měl i v jeden osudový večer, který změnil několik následujících měsíců. A hlavně přišel o tu, jenž dokázala udržet jeho výbušné já na uzdě. Přijde několik zdvižených ukazováků, pomoc od trenéra ze zaplivané tělocvičny a samozřejmě tolik potřebné vykoupení. Vážně? A co to, že se hlavní hrdina nehodlá spokojit s tím, že by měl vážně začít od nuly a kývne na první příležitost? Jasné, beru zpět, tohle není psychologické sportovní drama, tohle je kousek, ve kterém hraje důležitou roli rychlý střih, velká gesta a uřvaný hip-hop. Začíná to výtečně, zarputilost je z Gyllenhaalovi postavy cítit na míle daleko, sešup dolů je docela působivý, drápání nahoru (mimochodem Naomie Harris dostala hodně mizerně napsanou postavu) se ovšem docela těžko věří, ač je to celé jedna velká pohádka. Trnitá cesta zpět prostě tolik neladí, Antoine Fuqua ono vykoupení silnou bolestí prostě neuměl prodat. S Forestem Whitakerem tu máme přátelství z ničeho, znovunavázání (spíš tehdy, kdy se pokazí) vztahu s dcerou se těžko věří. V případě akce je nicméně Fuqua ve formě. Fyzické scény v ringu mu jdou, silně mu pomáhá avatarovský kameraman Mauro Fiore a suverénní bijec Gyllenhaal, který se naposledy blýskl vlastní show ve Slídilovi, aby přešel z psychologického do fyzického útoku, a představil se v roli natvrdlého sportovce bez disciplíny. Škoda, že tuctový scénář před začátkem natáčení někdo neučesal – tenhle je nalajnovaný až moc očekávatelně. Gyllenhaal si o nějakou cenu dupe docela explicitně, uvidíme, zda to bude stačit. (07.09.2015)

Sportovní filmy vážně nejsou šálek mého čaje. Zatímco nad fotbalem a hokejem nezúčastněně filosofuji, že vlastně nevím, co z toho nenávidím víc (zpravidla to, co zrovna běží), u boxu mám jasno. Je to agresivní, eklhaftní a naprosto odporná odnož volnočasových aktivit. Bojovník je, až na jednu drobnost, (je cynické označit násilnou smrt - ups, spoiler, jedné z hlavních postav jako drobnost, ale co už) originální a nápaditý jako příběh v písmenkové polévce. Z bídy k bohatství, průšvih, ztráta prestiže, peněz, dosavadního života a dosavadních přátel, kolikrát jsme to tu už viděli? Člověk se skoro ptá - proč to je vždycky trenér v nějaké zaplivané hnusné tělocvičně, kde se i plíseň štítí bydlet a spíš jen zdrženlivě hostuje? Jsou tam chvíle, které měly být dojemné a nebyly (zmíněná smrt jedné z hlavních postav, kdy moje hlavní myšlenka byla - takže další hnusné nevkusné šperky už neuvidíme? uffff), jsou tam okamžiky, které jsem prakticky doslova čekala (a samozřejmě, že jsem i slzu uronila, což neznamená, že mi tyhle prvoplánově citově vyděračské věci nejdou bytostně proti srsti, brečící malé dítě, fakt hnus, rozbrečte mě monologem ke starému dubu, jako svého času Bondarčuk, a řeknu, že jste dobří), není tam rozjuchaný závěr, kterého jsem se bála. Jsem ráda, že s konečnou platností bylo odhaleno, že box je něco jako šachy. Je to srovnání, které se pro hlubokou filosofii jednoho a druhého dere na jazyk a nerozumím tomu, proč to není více zdůrazňováno. Pohlédněme pravdě, a Jakeovi Gyllenhaalovi, do očí, (nebo do toho jednoho, do kterého mu ve filmu pohlédnout jde, druhé prakticky nevidíme). Bojovník není žádný převrat, je to solidně odvedené řemeslo, které sem tam vykřeše malou jiskru emocí. Jake se mi víc líbil, když krotil horu, než když předváděl svou obranu spočívající v tom, že strkal hlavu soupeři do rány. Pokud jsem ale Warriorovi, což je nehorázně tupý film obsazený tupými ksichty, u nichž chápu soupeřovu snahu přeformovat to na něco jiného, třeba na karbanátky, dala hvězdy dvě, nebylo by fér Bojovníka hodnotit stejně, protože tady jsem hlavnímu hrdinovi nepřála smrt pomalou, strašlivou a krutou, ale kromě toho sportovního úspěchu, o který tu nakonec jde až v druhé řadě, jsem mu zcela upřímně přála, aby vyhrál ten zápas, který opravdu něco znamenal. (04.08.2015)

Aneb když jsou herec a režisér každý na zcela jiné kvalitativní vlně. Zatímco Gyllenhaal "oscarově" hraje jak o život, tak Fuqua rutině točí prostě jen další spotřební verzi tisíckrát viděného boxerského echt béčkového melodramatu, ve kterém jsou snad veškerá žánrová klišé; akorát mnohdy v nefunkčním provedení. Také to má zvláštní tendenci uvadat, jelikož to začne tou zdaleka nejlepší scénou a pak už to jde od desíti k pěti; speciálně pak po pádu na dno, kdy se ke slovu dostává prozření těch pravých hodnot a návrat na výsluní. Je svým způsobem smutné, když úvodní zápas má drajv, energii i náboj a finální kde nic, tu nic. Drží to pohromadě jen díky Gyllenhaalovi, ale jak jsem již zmínil, tak tady jeho vynikající "rozervaný" výkon působí téměř až nepatřičně. (22.07.2015)

Ach jaj, povzdychnem si, nie som vôbec nadšený zo snímku Southpaw, pod ktorým je podpísaný afroamerický režisér Antoine Fuqua, ktorého nepovažujem za príliš dobrého tvorcu, skôr ledva priemer, až je obdivuhodné, že jeho filmy zázračným spôsobom zarábajú zaujímavé čiastky. Za to herec Jake Gyllenhaal je talentovaný umelec svojej generácie, a nie je zrovna priateľné pre mňa, že si zahral v takomto extrémne predvídateľnom filme od A po Z, raz si hore, inokedy spadneš na DNO, potom sa vyštveráš na VRCHOL, aby si zahnal smútok po smrti manželky, ale najmä bojoval o priazeň svojej dcéry, ktorá akoby zanevrela na Teba. Billy Hope má v živote všetko, peniaze, kariéru vrcholového profesionálneho športovca, boxeristu, milujúcu sexy ženu Maureen a dcéru Leilu. Jedného dňa všetko doposiaľ zmizne z dôvodu smrti ženy, ktorú chtiac - nechtiac zastrelia, možno neumýselne, ale určitý dôvod na to musí existovať. Zrazu je z Billyho totálna troska, čo sa utápa v alkohole, sociálka siahne na dcéru, bez peňazí a jeho agent 50 cent naň totálne serie ! Kto sem vôbec obsadil rappera Curtisa Jacksona, niečo amatérske príšerné ! De - facto Billy i jeho nebohá žena sú pôvodom z decáku, kde ich šupli nespratní rodičia, a tak opatera pre dcéru nie je, čiže bude sa musieť pozviechať zo dna, zabojovať o dcéru a dostáva ešte jednu šancu na TURNAJ, keď ho bude trénovať Forest Whitaker. Také nemastné, neslané, rozporuplné, podľa mňa to nie je dobrý film, skôr by som odporučil film na túto tématiku z roku 2011 WARRIOR. (13.09.2015)

„MUSÍŠ ZŮSTAT V KLIDU, V KLIDU! TOHLE JE TVŮJ SVĚT. JE TU TVÁ DUŠE. BŮH TĚ SLEDUJE. TVÁ ŽENA TĚ SLEDUJE. JÁ TĚ SLEDUJU. TVÁ DCERA TĚ SLEDUJE. NENECH TOHO CHLAPA, ABY TĚ OVLÁDAL…“ /// Sonda do nitra boxera, kterej prodělává očistu duše. Tihle chlápci, bušící hodiny do pytle, nejsou žádní Ajnštajni a jejich život spíš než rozum, ovládaj emoce. Po Slídilovi tak Gyllenhaal znova předvádí koncert plnej emociálních výlevů a poruch chování. Film bych rozdělil na čtvrtiny. Ta třetí mě zklamala. Sice těží z mentorování Foresta Whitakera, ale trochu zbytečně příběh natahuje a zdržuje. Přesto je Fugua frajer. Z rutinního scénáře, kterej posílá boxera na cestu tam a zase zpátky stokrát viděným způsobem, vymačkal nejen parádního Gyllenhaala, ale hlavně pocity, kterým rozumím. Dokázal mě vtáhnout do děje a získat si vztah k postavám. Jasně, jsou lepší boxerský filmy, ale tenhle má Gyllenhaalovo charisma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že zastavovat rány obličejem se jako obrana nepočítá. 2.) Na filmy koukám kvůli Gyllenhaalovi. A soundtracku. 3.) Thx za titule „SneakyT“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (08.09.2015)