Konkurs

Ak porovnám pesničky (melódie aj slová), ktoré si vyberali účastníci konkurzu ako svoje profilové s dnešnými superstarovskými, len sa utvrdzujem v presvedčení, že atmosféra 60. rokov bola neprekonateľne zaujímavejšia a odviazanejšia ako to, čím žijú mladí ľudia dnes. Napriek rozdielnosti režimov. Rovnako to platí aj o účesoch a oblečení. Tú hanblivú snahu po nespútanej odvalenosti dnes už nevidieť, dnes je každý nímand automaticky hviezdou a tak to aj dopadá. Pre mňa jeden z najlepších Formanov (popri Čiernom Petrovi, Láskach jednej plavovlásky a Taking off). (13.12.2009)

z dnešního pohledu přetechnizovaných filmů a rychlých střihů velká nuda. navíc forman natáčel většinou pouze obraz, neměl na kameře mikrofon a dialogy jsou pak dotočené a synchron je mnohem horší než u jednohlasého simultáního videodabigu za socializmu. Některé dilaogy chybí úplně, tohle je pro mistra spíš ostuda. (06.09.2007)

Prepojením dokumentovanej reality a autorskej fikcie vytvoril študent Miloš Forman svieži produkt, v zábavnosti porovnateľný s Hviezdnou rotou dnešných „má talent/superstar/x-factor“ kreácii, a čo je hlavné, poburujúco vytrhnutý z okov socialistického realizmu. Hoci mi uniká hlavná myšlienka tejto jednohubky a musím uznať, že jeho technické spracovanie je slabé, najmä čo sa postsynchrónu týka, celkom ma to bavilo. S rock and rollom na večné časy a nikdy inak. (6/10) (29.04.2013)

Necelých 40 let před vznikem všech těch amerických, evropských i česko-slovenských Pop idolů, X-factorů, Superstar a dalších talentových TV-shows natočil Miloš Forman z autentického prostředí konkursu divadla Semafor polo-dokumentární film, který svým obsahem zcela připomíná zmíněné současné komerční spektákly. Legendární dvojice muzikantů, zpěváků i komiků dvou nesmrtelných Jiří, Suchého a Šlitra, úvod s ukázkou semaforského představení Jonáš a tingl-tangl, přípravy a zkoušky mladých uchazeček, záznamy pěveckých výkonů pěkných, vtipných, nepovedených i vyloženě příšerných (Hvězdná pechota roku 1963 ? :o))) včetně zajímavého sestřihu jedné nejčastěji zpívané písně (níž byl velký hit Oliver Twist),... a nechybí ani pohled do zákulisí, kde (ne)jedna dívka prožívá hořké chvíle z neúspěchu. Úplně jako dnes v zmíněných pěveckých soutěží, které se s vývojem času mění čím dál víc přesně na tzv. reality-shows tohoto typu. Konkurs má sice otevřený závěr, ale dnes již víme, jak velikou hvězdou se na několik let až do osudového srpna 1968 stala jedna ze zdejších uchazeček, Yvonne Přenosilová. Netrvalo dlouho a v semaforském představení Ondráš Podotýká zahvězdila se svým prvním hitem Roň slzy. ... Spolu s první povídkou Kdyby ty muziky nebyly (coby polo-dokument tentokrát o dechovce), která přinesla zase veliký objev kapelníka a později filmového herce Jana Vostrčila, přináší Konkurs jedinečný dobový pohled na uvolnějící se atmosféru ve světě československé hudby, divadla i filmu v první polovině 60.let. A nenápadní narážky na politiku a společenskou situaci jsou opravdovými perličky... ,,ale do kterého mikrofonu zpívat ? Do tohodle nebo do toho druhého nebo do obou?" / ,,Vyberte si, kam je vaše ctěná libost, my jsme demokrati!" 80% (30.10.2017)

Patrně jsem staromódní, ale když se koukám na Konkurs, tak bych se rád dozvěděl, koho to vlastně hledají a rozhodně by mne zajímalo, kdo ho vyhrál. Pan Forman se však podobnými detaily nezabýval. Prostě mne zavedl mezi zpívající či kvílející slečny, které se svým projevem snažily zalíbit Suchému Šlitrovi natolik, aby mohly opustit své slibně se rozvíjející kariéry švadlen, jeřábnic, účetních či svářeček. Mně se tedy hodně líbila atmosféra Semaforu a když nad tím moudře podumám, tak zachycení tehdejší doby považuji za jediný klad tohoto snímku (05.03.2015)