Nenávisť

Škoda, že Kassovitz na tuhle filmařsky i společensky proklatě aktuální pecku do hlavy nedokázal nějak navázat. Tenhle film má vlastní ksicht, který se vám může líbit stejně málo jako jeho obsah, ale to ještě neznamená, že by to bylo špatně. Nic není jednoduché, nic není v pořádku, nic nemůže skončit dobře. Trojice hlavních protagonistů je perfektní, obzvlášť Vincent Cassel vypadá natolik jako primitiv z ulice, že by mne skoro nenapadlo, že ho jenom hraje. Syrová černobílá kamera to celé jen umocňuje. Bravo! (20.04.2010)

Ukázka z francouzskýho ghetta, kde se mladí pořád konfrontují s policií a policajty nenávidí. Obraz je černobílý, ale svět ten film černobíle nevidí. Ukazuje dobré i špatné poldy, stejně jako dobrý a špatný civily. Ústřední trojka je fakt dobře zahraná a vývoj dne se nejvíc promítá na Hubertovi (černoch) kterej to ze začátku vždycky uklidňuje a na konci už má dost a taky krade auto atd. Libová hudba je samozřejmostí. A nejlepší byl starej pán a jeho srací historka. (26.10.2009)

tento film katapultoval režiséra kassovitza a herca cassela na vrchol. cassel sa ho chytil a začal sa drať ešte vyššie, kassovitza začal požierať hollywood a úspech "Nenávisti" už (zatiaľ) neprekonal. Tá ostáva silným, autentickým a veľmi krutým príbehom z ulíc, ktorým by bronx mohol závidieť svoju drsnosť a mesto bohov má konkurenta vo svojej sociálnej štruktúre a biede. ústredná trojica hercov (resp. kombinácie herec/neherci - "naturščici) to ťahá ako ťažné kone a skvelá réžia vás nenechá ani na sekundu vydýchnuť; (04.12.2010)

Snad nikdy jsem u filmu nezažil takové těšení se na každý další záběr. Kam tentokrát tu kameru postaví, odkud záběr přijde, kam nás dovede. Každý obraz, rozložení postav v něm, jejich řeč těla, to zasazené do skutečného prostředí Paříže a jejích předměstí, to všechno vytváří zvláštně magicky-realistický mikrosvět. Ten, na rozdíl od většiny francouzských sociálních dramat, není tolik binární a zároveň má v sobě takovou sympatickou dětskou hravost, promítající se do chování a bezcílnosti jednání většiny zúčastněných. O nikom zde nevíme jakékoli osobní pozadí, pokud si jej do něj neprojektujeme z důvodu toho, že je Arab, žid, černoch či fízl. Zároveň film neustále působí jako hra, jejíž pravidla všichni v něm znají a kde Paříž je velký herní plán, na kterém se všichni tak nějak z nudy pošťuchují, podráží, prohánějí mezi baráky, pak zase usmiřují a to všechno do té doby než kdosi kodex poruší a dostane se bouchačka do ruky někomu, komu neměla. "Jusqu'ici tout va bien" (13.09.2022)

Film dostává docela jiný nádech po smrti dvou chlapců v roce 2005 a následovných násilnostech. Je to pochmutný příběh o nejnižší vrstvě obyvatelstvá z předměstí, které vedou své války se systémem, který není schopen je začlenit adekvátně do společnosti. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. ..... (18.10.2015)