Majster

Minule Anderson naznačil cestu kudy hodlá dále kráčet a této cesty se drží ať to stojí co to stojí. Bohužel tentokráte sebou na tento výlet nevzal diváka a to docela u tohoto velikána zamrzí. Mám P. T. Andersona velmi rád, tím více že se v americké kinematografii nachází řežisér, který nezná klišé. Kašle na obvyklé standardy a z herců dokáže vyždímat absolutní maximum. Na oplátku se dá říct, že jeho filmy jsou a budou věčné. Nikdy nezestárnou, protože poctivá filmařina odolá jakémukoliv hlodání času. Zpět k tomuto filmu. Jak jsem již naznačil herci skvělí a netřeba pochybovat o tom že jak Hoffman tak hlavně Phoenix svou rolí žijí. Bohužel zvolené téma není příliš divácky vděčné. Bohužel z mého pohledu je Mistr mistrův nejslabší kousek. 65 % (03.03.2013)

P. T. Anderson nám předkládá zvláštní vztah. Joaquin Phoenix tu hraje ztracence, kterému vidíme do hlavy i do duše. Zato Philip Seymour Hoffman má roli mnohem záhadnější. Kdo je Dodd? Magor se spasitelským syndromem? Dává jeho učení vůbec nějaký smysl? Má pod kontrolou aspoň své ovečky? A jaký je vlastně jeho skutečný vztah k Freddiemu? A pak si do toho ještě zkuste přidat Amy Adams jako jeho manželku, což není žádná puťka na ozdobu, a bude těch otázek ještě víc. A to nejlepší nakonec: odpovědi musejí diváci hledat sami. (Nejen) oscarové nominace naznačují, že je to herecký film. Omyl, všechny trumfy má v ruce scenárista a režisér. (25.07.2015)

Rezignuju na snahu zaujmout k tomuto filmu po jednom zhlédnutí jasné stanovisko. Phoenix i Hoffman hrají božsky, technicky je film zvládnout špičkově. Je příjemné vidět jednou za čas v kině něco, co se vůbec nepodobá zbytku hollywoodské produkce - a The Master je opravdu hoooodně jiný, až se v tom, řekl bych, trochu otravně vyžívá. Přitom přidat špetku klasické příběhovosti by značně pomohlo divácké přívětivosti a artoví onanisti by byli spokojení tak jako tak. Dva magoři se dvě a půl hodiny chovají jako magoři, dělají magořiny a baví se o magořinách ... a nikdy z toho nic moc zajímavého nevzejde. Chybí katarze. Finále spíš vyvane, než aby potvrdilo statut výjimečného filmového zážitku. Určitě by ale bylo vhodné vidět film ještě jednou. Když mně se tak strašně nechce ... (12.01.2013)

Tajně jsem doufala, že s příchodem postavy Philipa Seymoura Hoffmana získá film myšlenku a spád, ve skutečnosti však v onom momentu mělo mé utrpení teprve začít. Herecky a režijně nesmírně precizní film, příběhově však o nic hlubší než myšlenky "mistra" Dodda. Ukázka všeho, co nemám ráda na kontinentální filosofii, v nekonečných 137 minutách. (24.11.2012)

Kdyby Phoenixova postava nebyla tak plochá, měl by Oscara v kapse. Takhle si ale jeho běsy spíše jen představujeme a kromě pár rvaček tak nemá co zahrát. Ještě dlouho v průběhu sledování jsem věřil, že svou šanci dostane, právě kombinace role veterána a jeho um by k ocenění vedly. Protože i Hoffmanův Master je přes svou robustní postavu dost zploštělý, Mistr je z oscarové hry venku. A k filmu jako dojmu - čekal jsem mnohem víc, podle hodnocení i podle počtu ohlasů, kterých film za necelý měsíc od české premiéry dosáhl. Přiznejme si totiž zásadní - dohromady se tam nic neděje, nepočítám-li pár masturbaček, jednu scénu a la Kubrickovy Eyes Wide Shut a dvoje poprsí. Víc prostoru pro Phoenixe a jeho běsy, lepší scénář. Přestože je to moje oblíbené retro (které už považuji za samostatný žánr), záměrně podhodnotím. (04.02.2013)