Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Jan KlusákHrajú:
Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Josef Koudelka BergsteinObsahy(1)
V luxusně zařízeném salonním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový steward - jakýsi konduktér pro boháče - přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. Takto efektně otevřel Jára Cimrman svou detektivní hru "Vražda v salónním coupé", v níž zúročil své zkušenosti z policejní služby na vídeňské "čtyřce". O jeho kriminální a kriminalistické kariéře nás poučí série fundovaných přednášek, polemizujících s rakouským středoškolským profesorem E. Fiedlerem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (11)
- Ve hře to sice není zmíněno, ale dle programu představení se Továrník Meyer vlastním jménem jmenuje Karel a Továrník Bierhanzel Josef. (mnaucz)
- Přednášku „Krádež arcivévodova šperku“ původně přednášel představitel Stevarda (např. Jaroslav Vozáb, František Petiška a další) a přednášku „Detektiv a básník“ zase původně přednášel představitel Hlaváčka (Petr Brukner nebo Miloň Čepelka). Na počátku 80. let se přednášky vyměnily do podoby, jak známe dnes, protože Stevarda hrál v 80. letech kromě Jaroslava Vozába také Václav Kotek, který moc zkušeností s přednáškami neměl, kdežto Petr Brukner s Miloněm Čepelkou již měli. (mnaucz)
- Hra se měla původně jmenovat „První případ policejního praktikanta Hlaváčka“. (mnaucz)
- Názvem i dějem hra připomíná detektivní novelu Agathy Christie „Vražda v Orient Expresu“ z roku 1934. (mnaucz)
- Seminář „Dočká se Praha Cimrmanovy sochy?“ byl v roce 2009 přeřazen do Cimrmanovy hry „České Nebe“. (mnaucz)
- Zdeněk Svěrák v jednom rozhovoru řekl, že prý hry jak stárnou, tak se občas objeví něco, co diváky neúmyslně rozesměje. Zdeněk Svěrák uvedl přímo příklad: „No a když ten Mayer řekne: ‚Říká každému obžalovanému Miloši, to bylo nesnesitelné,‘ tak to v publiku zašumí a to tahle věta v textu je už od premiéry.“ (mnaucz)
- V této hře se nachází nejdelší seminář. (mnaucz)
- Námět na hru dal Jaroslav Weigel. (Kulmon)
- Báseň Maralík se jmenovala původně Minařík. Objevil se však v divadle důstojník StB se stejným jménem a autoři název raději změnili. (Kulmon)
- Praktikant Hlaváček je nejoblíbenější rolí Petra Bruknera. (Kulmon)