Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai.

Nápad samotný je zajímavý, provedení už ani tak ne. Stačí si vzít jen samotné postavy - jeden sexuálně frustrovaný hikikomori, jedno neuvěřitelně otravné, uřvané, neustále brečící přerostlé mimino, jedna věčně polonahá tsundere, jeden strašně drsný drsňák, jedna brýlatá snobka a jeden optimistický hippie (jako jediná snesitelná postava). Ten opěvovaný "strašně smutný a krásný příběh" se potom docela ztrácí, když u sledování leda přemýšlíte kterého z nich nenávidíte nejvíc. Plusové body má u mě docela pěkný opening s moc hezkým endingem. Animace průměr. 3/10 (14.06.2015)

V podstate je to o minulosti skupiny detí, kde hlavný hrdina začne vidieť dievčinu, ktorá sa volá Menma, nebolo by na tom nič zvláštne, keby nebola už po smrti a tak jedenásť dielov vlastne sa pripravujete na to, aby ste sa s ňou mohli neskôr rozlúčiť. Vlastne toto anime je o pocitoch a či máte na niečo takéto chuť je to totiž len citový "fázer" náboj vystrelený na Vás a ak to prijmete dostanete anime, ktoré je v celku svojou dĺžkou a nápadom v poriadku. Hlavne z tohto dôvodu dochádza k absolútnej diverzifikácii názorov jednotlivých ľudí na toto anime. Dôvod je jasný ak Vás to nechytí na začiatku a neponoríte sa do príbehu budete mať naozaj nervy a to veľké na to čo sa v anime deje, lebo tu ide naozaj o to aby Vás to dojalo a keď tento efekt nepríde stratili ste 11x23 min svojho života čo Vám nevráti nikto späť. Ja osobne som anime prijal také aké bolo a neprekážalo mi v ňom veľa vecí. Postavy sú v celku zaujímavé a tak z tohto hľadiska je to v poriadku. (Hodnotenie 3,5) (13.01.2017)

Umřel vám někdo blízký a byla to nehoda? Je to vaše vina. Nebo vina těch, kteří přežili a vůbec. Takže se pojďme sžírat pocitem viny celých jedenáct dílů, abychom si nakonec pobrečeli, vyříkali si to na paloučku a všechno zase bylo fajn, zase ze všech jsou sluníčkoví lidé. Menma je otravná, přesto ji všichni milujou – beztak je to jenom proto, že nevyrostla a nestala se z ní mrcha. Na anime mi přišel nejlepší ending. Ten jsem si poslechla vždy, když hrál. Pak animace – líbila se. No a zbytek je děsný. Povrchní, plačtivé, nikam nesměřující, hloupé. Určitě jsou anime, která mnohem lépe oplakávají mrtvou kamarádku/kamaráda. Ačkoliv většinou stojí za prd, protože tohle masochistické vyžívání se v trpění nad ztrátou blízkého je v japonském prostředí téměř bez výjimky zpracováváno hrozně. AnoHana není tou výjimkou, ačkoliv se nám mrtvá vrací a s radostí pomáhá v trýznění (tak proto ji tak všichni milovali?!). Slabé 2*. (28.05.2015)

Takováhle anime přesně reprezentují moje nepochopení japonských vztahů a hodnot. Máme tu jednoduché srovnání: 1) Holčina, která dospívá, ale vypadá a chová se na 8 let, není schopná ničeho, furt jen vyřvává, raduje se jen z činů ostatních, brečí a neřekne nic moudrého, ale je strašně roztomilá. 2) Holčina, která je energická, snaživá, hezká, pracující, aktivní, rozhodná. Kterou si vybere japonec za svoji manželku? Samozřejmě tu první. Jak už jstě určitě pochopili, ona první holčina mě značně iritovala svoji přítomností a když ani nezná své přání, tak máte zaděláno na solidní migrénu. Narozdíl od jiných komentátorů mě bavila víc druhá polovina, kdy se aspoň začalo něco řešit a Menma už nebyla takovým protivným elementem, jenže ten téměř neutuchající vodotrysk slz našich hrdinů mě i tak dost vyšťavoval a ubíral na jakýmkoliv požitku. Pokud se seriál snažil o vybudování jistého kouzla, kvůli těmto přehnaným emocím, které ústily v poměrně nesmyslném chování postav, moc neuspěl. Konec už je vskutku synchronizované vyplachování očních kanálků, přesto ho hodnotím jakž takž uchazejíce, protože..po tom všem..jaký jiný by tvůrci mohli vymyslet? Celkově tedy podprůměrný zážitek zvedají drobnosti typu opening a ending, šik vizuál, sem tam i zajimavé/sympatické postavy (Poppo i Anaru) a nápad, který jen byl holt špatně elaborován. (26.12.2016)

Během sledování jsem si prošel třemi fázemi. První fáze (díly 1–3): vypadá to zajímavě, ale ta Menma je fakt otravná. Druhá fáze (díly 4–7): je to úplně o ničem, scénář je děravý jak hadra, Menma je pořád otravná, ale ostatní postavy začínají být otravné taky a nasazují velmi prudké tempo růstu, takže očekávám brzké srovnání skóre s Menmou. Třetí fáze (díly 8–11): otravní jsou úplně všichni a já už si jen cynicky vychutnávám jejich závod o to, kdo z nich mě ve výsledku bude srát nejvíce. A královsky zábavný poslední díl zajistil, že nakonec protli cílovou pásku všichni naráz. Gratulace. +++++ I kdybych dopředu nevěděl, že je autorkou samotná královna melodramat Mari Okada, poznal bych to během sledování, protože jsou tu všechny její trademarky beze zbytku: hafo hlavních postav, jejichž charakter je okleštěn na jedinou výraznou vlastnost, každá postava nesoucí si nějaké trauma, fetiš nebo mindrák, složité mnohoúhelníky, patetické vyřvávání emocí a všude samá křehká, zlomená a týraná dušička. Někdy se jí nebo dramaturgovi podaří takovýto smrtící koktejl naředit ke stravitelnosti (jako například v Nagi no asu kara), ale tohle bylo tak čiré, že se u mě periodicky střídaly stavy cynického smíchu a stavy blízké zeblití – nejintenzivněji pak u již zmiňovaného posledního dílu. Asi nemá cenu vypisovat, co všechno tam nedává smysl a je špatně, takže jen zmíním, co naopak bylo dobré: určitě opening, animace a docela i ending. Za ně a za to, že jsem to dokoukal do konce, dávám silnější 1*. (29.03.2021)