Zlodeji a zlodejíčkovia

Nemám koule na to, abych nasprintoval do banky a vykradl ji s napodobeninou antraxu v ruce. Přesto si myslím, že každá banka si vykrást zaslouží a proto již léta teoreticky zkoumám filmové způsoby přemístění financí z trezoru do soukromé kapsy. Musím smutně přiznat, že většina filmových krádeží je výrazně nad mé schopnosti. A ani tato varianta, v níž se chaos mísí s parodií, banka je vykrádaná ze tří směrů, zmatený Rain Man vychytrale kmitá mezi ozbrojenými skupinami a hlavní padouch v poklidu čeká na svou šanci, mi k bohatství nepomůže, ale já jsem si v ní našel nečekané množství zábavy. (14.12.2012)

Přepadení bank už za ta léta, co jsou vděčným tématem pro desítky filmařů, jsou natolik otřepaná, že je téměř nemožné v této oblasti vymyslet něco nového a originálního. A tady se to málem podařilo, ačkoliv je předčasné se radovat, protože motiv použitý v téhle kriminální komedii se silným hereckým obsazením, vzdáleně připomíná jeden z motivů přece jen využitých dávno předtím, než se prezentoval tady (Obvyklí podezřelí), i když pravda v důmyslněji propracované variaci. Variace v tomhle filmu však také není úplně k zahození. Začíná to všechno tak, jak obvykle filmy na podobná témata začínají. Přepadne se banka, s tím rozdílem, že jednu a tu samou banku současně a nezávisle na sobě přepadnou dvě různorodé skupinky bankovních lupičů, s rozdílným postavením v žebříčku nejhledanějších bankovních lupičů. První skupinka je vlastně dvojice zhusta improvizujících lupičů sestávající z dvou svérázných troubů, dávajících si při svých "přepadovkách" legrační přezdívky, a druhou skupinku tvoří profesionální lupiči s (téměř) dokonalým plánem přepadení. Do toho se u přepadení nachomítne sympaticky záhadný muž s nejasnou motivací a trpící obsesivní poruchou (Patrick Dempsey), kterému nesmí dojít prášky a který postupně začne odhalovat tajemné zákulisí (nejen tohoto) přepadení, v jehož pozadí stojí jakýsi tajemný muž, kterého nikdo nikdy neviděl, a jehož podivně znějící jméno Vicellous Drum rozhodně nevěstí nic dobrého. Je však jisté jedno, že když v bance začnou postupně umírat rukojmí, jejichž převážnou část tvoří zaměstnanci banky, je nejhledanější lupič na seznamu FBI někde mezi rukojmí a jeho pravou identitu nebude snadné odhalit. Hra kočky s myší nemá úplně pevný scénář, který sice nepostrádá originalitu, ale současně se shazuje, když chce, aby tohle přepadení bylo pro diváka odvázané, ale chce také, aby ho divák respektoval. Obojí najednou nelze. Ze scénáře by se musely vypustit například komické figurky dvou zlodějíčků, a scénáři by si musela dát sevřenější podoba. Netvrdím, že po dusné a hutně temné atmosféře film nejednou sáhne nebo k ní má nakročeno, ale hned přijde nějaký moment odlehčení, který film strhne nesprávným nebo nechtěným směrem. Tipování, kdo je záhadným mužem, není tady až tak dobře vystavěno, ale není zase tak snadné odhalit, kdo ho ztělesňuje. Velmi mě překvapila režie Roba Minkoffa, která zdatně vyvařuje to lepší z nevyváženého scénáře, a nabízí dobrý vizuál, solidní cit pro akčnější pasáže a originální pojetí některých obehraných situací, ke kterým při přepadení bank dochází. K dobru připočítávám opravdu velmi silné herecké obsazení počínaje spoluproducentem snímku Patrickem Dempseym, přes Tima Blake Nelsona, až po Ashley Judd. Tohle přepadení sice nijak nezamává s filmovými dějinami, ale cení se velká snaha neopakovat stokrát omleté. 80% (13.12.2011)

Hakuna matata baby (reálná hláška v tom filmu, mimochodem), tohle bylo něco. Nečekal bych, že v rukou režiséra Myšáka Stuarta dokáže scénář tvůrců Pařby ve Vegas takhle fungovat. Respektive ho musíte nechat, aby fungoval, protože na tu hru se musí přistoupit prakticky okamžitě. Dempseyho huba k tomu jede na plné obrátky, jeho mozkový proces se však přesto dá stíhat jednoduše a jakmile i divák pochopí, že realističnost u filmových loupeží musí chtě nechtě uhnout diváckému zážitku, začne Flypaper nečekaně ze škatulky "krimi-komedie" vyskakovat. Ke konci už je plán možná až moc překoncipovaný a ti, co mají nakoukáno, finální rozuzlení "hlavy plánu" nepřekvapí. Přesto si však duo Lucas/Moore připravili pár lahůdek, včetně rozbušky samotného děje, která je stejně jako některé momenty (odpalování bankomatů) vtipně absurdní. Nejednou nachytali i mě, protože jsem někdy možná myšlením nad všemi těmi zvraty Patricka Dempseyho i překonal a za to jsem dostal facku v podobě ukázkového porušení žánrové konvence. Skvělá práce. 80% (15.07.2023)

Znáte to, když koukáte na film, který vlastně vůbec není špatný, má svoje vtipné momenty a celkově se u něj nenudíte, ale stále ve vás hlodá neodbytný pocit, že to vzhledem k namíchaným ingrediencím mohlo být ještě tak o třídu lepší? Snad kdyby angažovali o trochu schopnějšího herce než je Patrick Dempsey, který je sice obstojný sympat'ák, ale zas takové charisma, aby utáhl celý film, nemá. Naštěstí to trochu zachraňují vedlejší postavy, takových magorů, looserů a vůbec "ksichtů", co se sešli naráz v té samé bance, aby jeden pohledal. Musím uznat, že i přes ten nedostatečně využitý potenciál mně ta směsice komedie, akčńáku a detektivky na způsob Agathy Christie příjemně zabavila, takže jako neškodnou oddechovku bych se to přes všechny mé předchozí výhrady nebála i doporučit. (19.12.2013)

Je tam tak asi pět vtipných fórků, jinak je to silně předvídatelné, a na můj vkus až příliš roztěkané. Mám z těchhle zmrvených akcí pocit spíš zoufalý, než že bych se bavila. Takže jsem na konci nemohla než litovat, že celá ta nepovedená akce vyšla v prospěch těch nejnesympatičtějším ze všech zúčastněných. Nejlepší postava, podle mne? Gates. (24.04.2013)