Král z ostrova Bastøy

Severská kinematografie v plné své síle, tentokráte kombinující typickou ponurou atmosféru s působivým vizuálním ztvárněním a melancholií post-rockových Sigur Rós. Historicky koncipované drama odehrávající se před sto lety připomene geniem loci trochu Prokletý ostrov Martina Scorseseho a samozřejmě odkazuje k celé řadě podobných filmových reflexí temných stránek historie národů obtěžkaných tíživým svědomím nechvalně proslulé ,,převýchovy" dětí (např. temná australská minulost - viz film Rabbit Proof Fence atd.) či internátní katolickou výchovou, což bylo snad ještě větší zvěrstvo (irské Padlé ženy či Hříšnice nebo řada filmů britských). Režisér Marius Holst si ovšem narozdíl od Scorseseho neklade za cíl rekonstruovat dobovou filmovou řeč, naopak se snaží ryze současnými výrazovými prostředky vyprávět vcelku jednoduchý příběh o poměrech v chlapecké polepšovně zhruba před sto lety. Mírně schématický model respektuje daný subžánr (příchod solitéra, který nakonec zafunguje jako neformální vůdce odporu) a v podstatě splňuje daná očekávání. V kontextu severské kinematografie existuje několik výrazně působivějších a sugestivněji natočených filmů (ať už Zlo mezi námi nebo Umění plakat kupříkladu), ale Král z ostrova Bastøy je přesto ponuře poetickým zásahem do černého... (05.06.2012)

Když už utěk trošku ho naplánovat a ne zjistit že je tam člun a mizíme je škoda že to on sám nedotáhl do konce i když se vzbouřily a dali jim na prdel i když je pochytali vyhráli každý sám za sebe, takových zařízení bylo mnoho a každý měl svoje metody na vráceni do normálního života, tohle bylo to silnější. (29.03.2017)

Je vidět, že dobrý scénárista a ostřílený dramaturg dokáží udělat vcelku poutavý, dvouhodinový film i o tání sněhu. Škoda jen, že norská polepšovna na odlehlém østrøvě ve dvacátých letech byla vcelku milé, útulné a humánní místo. Když si vzpomenu na svůj první pionýrský tábor v sedmi letech, bylo to daleko horší! Přemrštěně sympatičtí, mladiství zloději a vrazi se jen tak něžně chlapecky kočkují, plni inteligence a smyslu pro čest a spravedlnost, a to avízované hrubé násilí ze strany dozorců spočívá v tom, že je sem tam nechají stát v noci na židli, zamknou do klece nebo pošlou kácet stromy! No nelidská hrůza!!! Když pak jeden z romantických strážných vyprcá nějakého mentála, kterého stejně nikdo neměl rád, nemohou ti hrdinní kriminálnící jinak, než takovému strašlivému bezpráví čelit, a tak profackují pár vychovatelů a začnou "oprávněně" zdrhat, plni "spravedlivé" touhy po svobodě!!! WTF? Každopádně se na to dá ty dvě hodiny vcelku bez převalování dívat, avšak zvracet tu pak něco o silném příběhu může snad jen telenovelizovaná, závodní hospodyňka, která to nedopatřením přepla z Ulice! (15.03.2012)

Vydarený film podľa skutočných udalostí, ktoré sa odohrali na ostrove Bastoy, kde umiestnili polepšovňu pre mladistvých delikventov. Nie nápravný alebo nápravno-výchovný tábor, ako sa týmto zariadeniam zvykne hovoriť. Polepšovňu, kde sa neprevychováva, ale mení, láme a využíva. A tí slabší, ako obvykle, na to doplácajú. Na to, aby to fungovalo je potrebný personál so špeciálnymi schopnosťami pod vedením neľútostného riaditeľa. Ono to aj fungovalo, ale prišiel predátor (ako v podobnom filme Zlo) a bežiaci systém sa začal zadrhávať a zlyhávať. Ale keďže je rok 1915 kombinácia komisie a vojakov obnovila potrebnú rovnováhu. Všetko bolo fajn, menšie výhrady mám voči dĺžke filmu a záveru. O sto rokov neskôr sa mnohonásobný vrah Breivik rozvaľuje vo svojej trojizbovej cele a podáva na súd sťažnosti na to, že mu je smutno. A nazýva sa to vývoj, ľudské práva a pod. (10.09.2019)

Tri roky po stroskotaní Titanicu a rok po vypuknutí svetového konfliktu, prichádza na rad ďalšia tragédia, ale tentokrát výhradne „shakespearovských rozmerov” , umiestnená na ďaleký sever Európy, konkrétne do jednej zo škandinávskych krajín, na odľahlý a opustený ostrovček Bastøy, kam boli umiestnení mladiství delikventi pod nekompromisnou diktatúrou reformnej školy na čele s prísnym riaditeľom Bestyrerom, ktorý zatvára oči pred perverznými skutkami vychovávateľa Husfara Bråthena, čo rád používa sadistické metódy vštiepovania rozumov do hláv týchto hriešnikov, a tí ho čoraz viac za to nenávidia, až sa pomaly schyľuje k spontánnej vzbure, ku ktorej sa pridajú i všetci ostatní, že budú lynčovať všetkých, ktorí si to bez akýchkoľvek diskusií zaslúžia, ale ich doterajšia „výhoda” každú chvílu zmení svoju úroveň na pravé opozitum, pretože musia byť potlačení silnejším súperom, pričom ten disponuje neuveriteľnou prevahou oproti týmto nešťastníkom, čo už mali plné zuby ponižovania, trápenia sa zo strany idiotského systému tzv. vzdelávacieho inštitútu. Vodcom tohto “hnutia” bude chalanisko Erling, pod číslom C-19, bez ktorého by táto akcia nebola asi vôbec realizovateľná ? Možno je to pravda, ale skôr, či neskôr, by k tomu aj tak muselo prísť ! Skrátka, nadmieru ich vyhecoval, alebo to, čo sa stalo s Ivarom / C-5, tak vtedy už dozačista pretiekol pohár vody. _ Snímok Mariusa Holsta ma zaujal najmä tým, že významný švédsky herec Stellan Skarsgård ho pokrstil svojou bezprostrednou účasťou, kedy jeho výkon bol ozaj démonický, a vôbec Skarsgårdovci vedia byť aj patrične záporní, ak si to samozrejme vyžaduje ich filmová rola, keď hlavným lákadlom na tento počin bol jednoznačne Stellan, ale to som ešte presnel nevedel, čo sa z neho postupne vykryštalizuje ! (29.12.2019)