Stokerovci

Naprosto boží, tak dokonale režijně vybroušený film se vidí jednou za půl roku. Od první do poslední minuty jsem si užíval čirou radost z toho, jak je vše na svém místě. Ani scénáři bych příliš mnoho nevytýkal. Ten film je na lidské iracionalitě a pudovosti založen, takže občasné "nelogické" chování postav je lehce prominutelné. Paráda po všech stránkách. (07.06.2013)

A já pořád přemýšlela, proč je ten film tak divný, pomalý, proč mi každá postava ukrutně leze na nervy... a při pohledu na tvůrce "Stokerů" už je mi to jasné: protože to režíroval Ťing Ťong a za kamerou stál Ping Pong. Zkrátka je to bez ohledu na bílé herce další ťamanská psycho úchylárna, se kterýma nejsem na stejné duševní vlně. Téma o vraždících psychopatech zajímavé, zpracování mě ovšem jakýmsi obtížně definovatelným způsobem sralo. 55% (24.02.2016)

Najväčší problém u Parkovho amerického debutu mám s Millerovým scenárom, ktorého zaradenie do black listu je pre mňa prekvapením. Nepostráda síce zaujímavú premisu a myšlienka, ktorú sa snaží vyjadriť tam je.... ale na celovečerný film je toho podľa mňa málo a nie je to ani príliš originálne. Jediné čo ho vyťahuje nahor je samotný Park a jeho réžia. Stokerovcov tak hodnotím ako klasické víťazstvo formy nad obsahom, ale to mi aj napriek slušne obsadeným hercom tentokrát nestačí. (09.06.2013)

Stoker má neskutečně triviální scénář až hanba, ale zrežírovaný je tak odzbrojujícím způsobem, že se zaryje do rohovky, jak čerstvě ořezaná tužka a to by to nebyl Park, aby s ní ještě pořádně neotočil. Nikdy by mě nenapadlo, že může být praskání kostí nebo zvuk při stahování pásku, tak uchu lahodící. (06.03.2013)

Kamarád, který film viděl dva týdny přede mnou, mi Stokera vychválil do nebes, čímž je možná nakonec způsobeno to, že já opouštěla kino lehce zklamaná. Parkova kreativita může být nezměrná a vizuálně to může být krásné, pokud ale scénář není ani originální, ani strhující, celkový dojem to nezachrání. Tak trochu jsem čekala, že mě rozuzlení příběhu dojme, rozzuří, nadchne, prostě jakkoliv emocionálně zasáhne. Namísto toho mé pocity při závěrečné scéně vyjadřovalo nezaujaté: "No a co?" a o hodinu později už jsem málem zapomněla, že jsem nějaký film vůbec viděla. Tento komentář ostatně píšu v době, kdy od mé návštěvy kina uplynulo pár dní, a zodpovědně mohu prohlásit, že ve mně i přes své krásné zpracování Stoker nezanechal naprosto nic. (06.03.2013)