Stokerovci

Stoker má neskutečně triviální scénář až hanba, ale zrežírovaný je tak odzbrojujícím způsobem, že se zaryje do rohovky, jak čerstvě ořezaná tužka a to by to nebyl Park, aby s ní ještě pořádně neotočil. Nikdy by mě nenapadlo, že může být praskání kostí nebo zvuk při stahování pásku, tak uchu lahodící. (06.03.2013)

Stoker má sice vcelku jednoduchý příběh, ale jako takový je dokonale vypilovaný, plný krásných detailů a především má něco, co dnešním průhledným báchorkám, které v kinech lámou rekordy, chybí - tajemství! Mia Wasikowska a Mathew Goode podávají ďábelské výkony a jeden druhého dokonale doplňují a i paní Kidmanová tu hraje víc než dobře, klobouk dolů. Filmový génius Park Chan-wook pak sází jednu dokonalou scénu za druhou - počínaje úvodními titulky a konče až samotným závěrem - opravdu, z režijního hlediska je každá minuta filmu skvostná a já po celou dobu sledování blahem kroutil prsty. Tolik vizuálních nápadů, ozvláštnění a skvěle fungujících symbolů se na ploše jednoho filmu jen tak nevidí...celkově mě ona práce se symboly - jak narativními, tak i vizuálními - nadchla. A Mansellova hudba je taktéž boží...o Stokerovi nemohu mluvit jinak než v superlativech, uvidíme, co přinese druhá polovina roku, ale prozatím to vidím na film roku 2013 (žádný nadcházející blockbuster mi nemůže poskytnout tolik potěšení, uvidíme, co přinesou nové filmy Refna, Gondryho, von Triera a Cuaróna...) P.S.: Hitchcock by měl radost... (15.06.2013)

Park si svoj talent doma nezabudol a naservíroval nám asi najznepokujujúcejší film roka. Ak máte chuť si pripomenúť Funny Games, len v atmosferickejšej, hutnejšej a režisérsky pracnejšej verzii, tak myslím, že tento film by bol dobrou voľbou. V závere som mal zimomriavky všade, ale keby sa tvrocovia prichýlili k trošku krvavejšiemu, gore vyvrcholenie, myslím, že by to bola taká čerešnička na torte. Premyslené flash-backy a viaceré menšie zvraty uprostred filmu dej trošku osviežili, ale aj tak sa miestami trošku vlečie. Herci sa však so svojimi psycho charaktermi postáv vysporiadali nad očakávania a práca kamery v spolupráci s hudbou prispeli ku štvrtej hviezdičke. 80%. (15.10.2013)

Obavy z toho, že Park Chan-wook po přesunu do Hollywoodu vyměkne nebo se bude muset podřizovat tamním pravidlům, se ukázaly jako zcela liché. Naopak, Park ve Stokerových všem svým americkým kolegům ukázal, jak neuvěřitelně účinným a opojným způsobem pracovat s některými základními principy hollywoodských filmů. S tím souvisí i to notně pomýlené srovnání s Terrencem Malickem, protože zatímco texaskému stydlínovi jde v první řadě o vytváření poetických impresí, Park podobně vypadající záběry působivě zužitkovává v narativním opakování (a variaci), čímž jim dává i jiný účel než čistě atmosferický nebo symbolický. Dále jsou samozřejmě nesmyslná všechna ta silácká obvinění z manýrismu nebo "vizuální onanie", jelikož - podobně jako v Lady Vengeance, kdy se přestylizovanost filmu zrcadlila v touze hlavní hrdinky vykonat "krásnou pomstu" - je ona všudypřítomná prostupnost časových a prostorových rovin (potažmo práce z mimozáběrovým zvukem) motivována schopností Indie slyšet a vidět věci, které jiní nevnímají. Ve Stokerových jsou minimálně dvě křížově stříhané sekvence, které jsou natolik sofistikované a geniálně vygradované, že mi u nich padala čelist a popravdě nevím, kdy jsem naposledy viděl něco tak dokonalého. Svým způsobem chápu, že je to hodně formalistická potěcha, ale u filmu, který tak důmyslně pracuje s očekáváním (a jeho několikanásobným podvracením), napětím a distribucí informací, bych i u "imerzivně" naladěných diváků čekal víc než jen otrávená hlášení o neskonalé nudě. Spolu s Lady Vengeance nejlepší Park. (06.06.2013)