VOD (2)
Obsahy(3)
Filmová adaptácia svetového bestselleru Davida Mitchella rozpráva šesť žánrovo odlišných príbehov, ktoré sa odohrávajú v rôznych obdobiach a spoločnostiach, od začiatku 19. storočia až po postapokalyptickú budúcnosť. Všetky sú však istým spôsobom kontinuálne prepojené, tak ako celý náš svet, kde každý malý čin môže mať nedozerné následky a vyvolať epochálnu reakciu naprieč časom a priestorom, kde jedno jediné gesto v súčasnosti môže vyvolať revolúciu, ktorá zmení budúcnosť. Napínavé akčné príbehy plné tajomstva a nekonečnej lásky sa prepletajú v niekoľkých časových rovinách. Zabijak v jednom živote sa v ďalšom stane hrdinom, akt vľúdnosti a láskavosti rozhýbe vlnu reakcií a o niekoľko storočí neskôr sa stane inšpiráciou na revolúciu. (TV JOJ)
(viac)Videá (35)
Recenzie (2 552)
Prvotné dojmy trpkosti z neustáleho skákania medzi príbehmi (niekedy i po pár sekundách) a miešania nezlúčiteľných žánrových prvkov, kde vedľa seba stoja Amistad a startrekovské masky, sa postupne zmenili v úžas nad možno výnimočným dielom. Rozprávačsky komplikovaným, duchovne hlbokým, filmársky novátorským, produkčne odvážnym. V záplave životných myšlienok a nadčasových útrap ľudstva, podaných rozprávkovou poetikou, sa tu strieľajú psy, podrezávajú krky a cumľajú prsty na nohách. A ženy hrajú mužov a muži ženy. Epický oceán úchvatných emocionálnych momentiek, ktoré sa na prvé zhliadnutie proste nedajú vo všetkých súvislostiach vstrebať. Krásna Halle Berry, démonický Weaving. Veľké investorské riziko. Druhé a tretie zhliadnutie nevyhnutné, hodnotenie preto iba predbežné. ()
Prohra. Odvážná a nesmírně imaginativní, variabilní a hluboká kniha přesazená do dynamické a obratné sítě, která otázky nevyvolává, ale didakticky zodpovídá. Navíc si pomáhá otřepanými new age symetriemi, které důvěrně známe z Fontány, ale i z Pana Nikoho - pokud nevíte, jak spojit odlehlé linie, osudová láska je odpověď. Film k ní navíc přidává typický patetismus všeobsáhlých mysticizujících konceptů jako Věčnost, Nekonečno, Reinkarnace, Osud a pokud by to divák náhodou nepobral, pro jistotu to doslovně snad 4x některá z postav zopakuje. Výsledkem je pro mě zcela nezajímavé a mechanické dílo, které selhává i v okamžicích, jež jsem pokládal za "ložené" - 5. příběh Sonmi je v knize drásavým obrazem kapitalisticko-fašisticko-totalitní dystopie, v níž je i vzpoura jen prefabrikovanou součástí konzumeristického řetězce. Film se nezmůže navíc než na sterilní zploštění látky do podoby "Anny Proletářky s romantickým rozměrem" a dojímavého obrazu revoluce navzdory zvůli. To je málo, strašně málo. Proti trilogii Matrix, virtuózní jednohubce Speed Racer či Tykwerově "gender-dekonstrukci" Drei je tohle spíš atlas braků. ()
Keby mi to perfektné postapo a solídnu sci-fi neprerušovali tými ostatnými nudnými báchorkami (načo je komédia o dôchodcoch v blázinci?), tak dajme tomu... Veľkú všeobjímajúcu štruktúru tam v žiadnom prípade nevidím, prechody medzi žánrami často bolestivé, záverečná pointa... žiadna. Navyše je to fakt útrpne dlhé a som úprimne rád, že som to nevidel v kine. Ale Hugh Grant ako vodca divošských kanibalov na nezaplatenie. :) ()
Je skvělé být u toho, když se přepisují dějiny kinematografie. V místech, kdy film čerpá a zesiluje konvence z jiných uměleckých děl (literatury, komiksů, videoklipů, videoher), je "pouze" výborný; tam, kde užívá prvky filmové formy tak, jak ještě nikdy nebyly použity (anebo ne v takovém množství), je geniální a dochází k radikální z-m-ě-n-ě z hlediska vývoje poetik._____ Předloha Davida Mitchella má "matrjoškovou" výstavbu, jejímž ekvivalentem by mohla být INTOLERANCE nebo INCEPTION. Ovšem adaptace sourozenců Wachowských a Toma Tykwera "matrjoškovou" narativní strukturu zaměnila za typ síťového narativu, jehož možnosti testovali tvůrci jako Alejandro González Iñárritu či Robert Altman. Řada teoretiků a kritiků má za to, že se tato odchylka od normy vyčerpala a její sledování se stalo automatizované, ale Wachowští s Tykwerem dokazují opak a přichází s naprosto radikálním dílem, které nemá obdoby. Spoje mezi jednotlivými liniemi nejsou vytvářeny jenom na základě tematické/vyznamové roviny (např. "náhoda/predeterminace" - MAGNOLIA, "lidi z různých společenských vrstev a zemí by měli najít společný jazyk" - BABEL), ale i podle syžetových, stylistických ad. vzorců - a konvencí klasického hollywoodského narativu (ironicky užitých dialogových háčků, zvukových můstku vytvářejících paralelu mezi významovými rovinami, jež jsou rytmizujícími voice-overy přepisovány atd.). Nejde o to, že už Spielberg v ČELISTECH používal jump-cuty, které "zneviditelnil" přechodem postavy z jedné scény do druhé, ale o to, že se takto dosud nikdy nepropojovaly různá časová a prostorová "pásma". Spojování záběrů či scén prostřednictvím kompoziční návaznosti je docela běžná věc, ovšem ne napříč jednotlivými "pásmy" a za pomocí podobnosti nejenom "stylistické", ale i narativní a významové (viz montáž útěku v Neo Soulu/otestování námořnických dovedností "negra"). _____ Celá věc se ještě komplikuje nesmírně nekomunikativním vyprávěním, které dává okázale najevo svou sebeuvědomělost a které si přímo labužnicky pohrává s různými fintami (flashbacky jsou řešeny tak, že se dvě dějství odehrávají ve stejném prostoru, ale v různý čas; šest primárních rovin je filtrováno vždy podle jedné ústřední postavy, ale celkové podoba je přizpůsobena vidění dvěma různým lidem, ačkoliv se z počátku zdá, že šlo jenom o jednoho; do šesti úrovní, kdy každá má svého fokalizátora a nad nimi je ještě jeden/dva, se vkládají texty napříč všemi podzápletkami - psané deníky, skládaná hudba, natočený film atd.)._____ Potěšující je i to, že film nespadá do midcultu, protože se užívá campové estetiky, a významově nejde o vůbec banální počin (Wachowských "jedinec vůči represivnímu systému" zůstává, ale to je pouze záminka k řešení genderových, feministických, queer, obecně etických i filozofických /identita, "strukturalistická" povaha světa/ aj. otázek). K plnému docenění je navíc nutné být mediálně sběhlý, protože každá ze šesti rovin je stylistickou pastiší jiných filmů ("mořeplavecká" upomíná k dobrodružným a historickým meodramatům klasického Hollywoodu, "novinářsko-detektivní" k počinům ze 70. let, "sci-fi-útěkářská" se obrací k žánrovým klasikám a kultům ze 70. let atd.). Obávám se ale, že se najde velmi, opravdu velmi málo diváků, kteří jsou citliví k otázkám filmové formy a jsou dostatečně mediálně sběhlí. Nesejde ale na tom, že ATLAS MRAKŮ je pouhou kapkou v moři, protože moře může být tvořeno právě z nich... () (menej) (viac)
Námět i příběh jsou samy o sobě pozoruhodné. Scénář, režie, herci snesou obdobnou charakteristiku. Snaha zachytit podmíněnost toho, co se děje, a dohlédnout za hranice našich prognostických horizontů je navíc i zdravě propedeutická. Uznání zaslouží i zdrženlivý optimismus, který spojuje všech šest epizod. Ale divácky nejvíc mě zaujal střih, který virtuózně propojuje každou z epizod (potenciálních filmových povídek) do jednoho organického celku. Ukazuje se také, že má-li tvůrce co říci, dokáže skutečný filmový fanoušek-fajšmekr zareagovat. A to potěší ještě víc. ()
Galéria (187)
Zaujímavosti (57)
- Tvůrci digitálních efektů se při vytváření atmosféry autoritářského futuristického města Neo Soul inspirovali filmem Blade Runner (1982). Úsvit v něm, dle přání režisérů, rozhodně neměl působit jako radostný okamžik. (radekgfx)
- Všechny postavy jsou podle autora Davida Mitchella ztělesněním jedné duše, přičemž jejich společným znakem je mateřské znaménko nad kliční kostí. (pan Hnědý)
-
I přes pozitivní recenze byl snímek časopisem Time Magazine označen jako „Nejhorší film roku 2012“.
(orkadimenza)
Reklama