Godzilla

Scénář staví na střetu civilizace s přírodou a zjevně vychází z předpokladu, že lidstvo je přežitek. Jak jinak si vysvětlit, že postavy jsou šablonovité, občas promlouvají jako po požití psychotropních látek a nemají žádné smysluplné dramatické oblouky? Zůstává jen ta nejošuntělejší peripetie ze všech - tatínek musí najít rodinu. To ostatní se rychle zazipuje do pytlů a odbude pár přibližnými větami. Žádný realismus, hlubší psychologie a provokativní práce se známými motivy se nekoná (snad jenom smrt / obecně vážná stylizace jsou tu nezvykle častými hosty). Druhým skrytě (zřejmě) mizantropickým prvkem je jednání lidského velení, které plánuje s důmyslem doby kamenné a pokud někdo v jeho konání spatřuje hlubší smysl, ať mi ho prosím sdělí, nejlépe písemně a s nákresy. Takže zbývá Godzilla vs. MUTO + mravenčí lidská perspektiva, která střet monster dokáže fragmentovat, včas zakrýt nebo mimoděk nahlédnout v celé jeho gigantické majestátnosti. Lidi tu prostě nejsou proto, aby jednali a byli zajímaví sami o sobě, ale aby se mohli dívat a film se mohl sytit jejich pohledy. Tady Gareth Edwards a jeho posádka předvádějí, že někdy jednoduše stačí dodat výživnou potravu pro oči a uši a efekt se uprostřed nefunkční lidské story stejně dostaví. Opojení měřítkem monstra, jeho vypiplané estetizování a rámování ve fotogenických kompozicích je smyslem celé Godzilly, která je pomalejší a majestátnější, než bývá zvykem. Podobně jako pár výtečně načasovaných scén a old schoolové hromobití Alexandre Desplata v orchestřišti. Monstra z hlubin mají přesně tu kulervoucí vibraci, kterou jsem čekal od Pacific Rimu. Ten tak konečně dostávám v jedlé podobě rok poté. Můžeme spekulovat, jestli napřesrok pro změnu někdo doručí to, co se čekalo od Godzilly. [75%] (13.05.2014)

,,PŘÍRODA MÁ SYSTÉM...“ /// Je to takovej klasickej ,,monster“ film. Nefunkční rodinná idylka (třeba ve srovnání se Světovou válkou Z), dlouhá cesta k jádru pudla, spousta věcí připomíná Válku světů, nechyběj mutanti atomovýho vetřelce s predátorem, demolujou se města, obchodníkům se zbraněma puká závistí srdce a lidstvo zachrání klaďas. K tomu si přidejte nevykreslený charaktery (možná, že ten godzilák je větší charakter než … kdokoliv), emoce nic moc – tedy téměř žádný (možná, že ten godzilák …) a dost dějový nudy. Já byl zklamanej…, ale přesto myslím, že kříženec gorily s velrybou rozhodně za návštěvu kina stojí. Stojící, plovoucí, vohánějící se, spící… monstrum, tam totiž maximálně prodává svoje kouzlo a vzbuzuje úctu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bydlím v Temelíně (a nestraší mě Černobyl ani Fukušima). 2.) Začali nám mizet (z vody) jaderný ponorky. (Ty u Krymu se nepočítaj…) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (27.05.2014)

Sledovat blockbuster, který je silně schematický (rodinný archetyp voják – sestřička, šachovnice vedlejších postav) a zároveň v mnoha ohledech žánrové stereotypy bez skrupulí obchází (utnuté souboje monster!), přičemž si celou dobu buduje prostor přesnou kamerou a nervózní hudbou, je prostě ryzí radost, která se v závěrečném souboji několikanásobně umocní do potřebné epické šíře. Aneb dlouho mi nějaká destrukční žánrovka nedělala takovou radost tím, že je vlastně konverzačním dramatem. PS: Trumfnout vizuální highlight seskoku padákem pravděpodobně letos už nebude možné. (28.08.2014)

No jasně, hlavní je RODINA. A zkuste o tom mluvit tak, aby to nevyznělo jako klišé... O "nové" Godzille jsem slyšel všechno možné, takže PR byl splněn a já si nedokázal představit, že v současnosti někdo natočí spektákl, bude o něm přemýšlet, takže k tomu navede i diváka a dokonce i já, tupý ignorant, kterému se líbil Emmerichův dinosaurus, ocením patinu a to, co není vidět a při setkání s příšerou se na ni budu USMÍVAT jako na někoho, na koho jsem čekal celý život. Bylo to sice pozvolné, ale je to po dlouhé době film, který je na jasnou stovku (Transformers: Zánik jsou totiž jen plané vyhrožování). Cítil jsem se jako o dvacet let mladší!! (05.06.2014)