Hoši o ou kodomo

Jak praví klasik, o čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet. A protože (téměř) absolutní krása se nedá slovy vyjádřit, nezbývá mi nic jiného než nepsat žádný komentář.................................................anebo přece jen: Kresbou nejlepší anime, které jsem doposud viděl, a to mám za sebou všechna Miazakyho díla. Děj za výtvarnou stránkou také nijak nezaostával. Film mě ani na chvíli nenudil, klidně by člověk snesl další hodinu(y) navíc. A navíc obsahoval patrně nejroztomilejšího tvora v dějinách kinematografie - tu malou kočičkoveverku. (02.01.2013)

Nechybí žádný z Makotových trademarků (déšť, vlak, stesk) a stejně je tenhle výlet odlišný od všeho, co předtím i potom stvořil. Z výpravy nesourodé party se totiž záhy vyklube parádní netradiční fantasy a jakkoli ostatní kritizují vykrádání samotného Miyazakiho, já tenhle úkrok stranou vítám. Žánrová hra je totiž ve výsledku překvapivě napínavá a neměl jsem tušení, co se může stát v příštích pěti minutách, tím spíš na samém konci. Dlouhé přemítání nad rozporuplnými zvraty a vývojem postav zaručeno. (21.10.2019)

Na jednu stranu Šinkaiův film před diváky rozprostírá úctyhodně komplexní fantaskní svět se spletitou mytologií. Jenže bohužel to všechno je zde zcela kontraproduktivní. Věčné konstatování jmen různých částí a prvků tohoto světa, permanentní ustavování vztahu fantasijní říše k realitě a konstruování rigidní mytologie paradoxně zaslepuje pravou podstatu snímku, kterou naopak představuje, či by mělo představovat vyprávění o překonávání zaslepené bolesti ze ztráty někoho blízkého. Fantaskno, které by mělo plnit symbolickou roli pro niterné pocity postav, zde svou zatvrzelou konkrétností a překombinovaností přestává plnit svou funkci, což vede k tomu, že emoce musejí být vyjadřovány v přímočarých monolozích. Stejně nevyvážený je film i v dílčích motivech, potažmo atrakcích, kterými se chce zalíbit svému cílovému publiku, teenagerům. Samoúčelná krvavost se potkává s křiklavou roztomilostí a pitoreskností, a také ústřední motiv nelehkého a bolestného hledání osobní cesty životem po zničující ztrátě je současně rozváděn do komplexních myšlenek, ale i ztvárněný s polopatičností a naivitou. Jako protipól Šinkaiova snímku se nabízí geniální Vital Šinji Cukamota či anime Dopis pro Momo, které také expresivně zpracovávají vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, ale téma a metafora v nich jsou v dokonalé rovnováze. (23.08.2014)

Určite by som lepšie zvládla smrť všetkých hlavných postáv ako smrť ňuňu Mimi. Bohužiaľ. Tak som si teda poplakala, vyfúkala nos plný soplíčkov a v pozeraní som pokračovala. Rozprávka to bola pekná a kúzelná, občas som mala aj zimomriavky ale fakt neviem či to bolo danou scénou alebo otvoreným oknom. Hudba naozaj krásna. Bez dobrej hudby ako tu by som dala určite nižšie hodnotenie. Nechápem tu rozhorčenia, že film kopíruje tie od Miyazakiho (stejnak ma vaše výlevy nezaujímajú). Mňa osobne to vôbec netankuje ako podaktorých, pretože film bol tak či tak dobrý a je úplne jedno či kopíruje alebo nekopíruje. Film bol trošku zbytočne dlhý ale stále krásny. Takže 4* na môj vkus málo roztomilých scén. (30.09.2013)

I když toho ten japonský název moc neřekne, pořád mi přijde hezčí, než mezinárodně uváděný "Children Who Chase Lost Voices from Deep Below", což v překladu znamená "děti pronásledující ztracené hlasy z hlubin". Tento anglický název není přesným překladem, ten by bylo možné česky napsat asi jako "děti pronásledující hvězdy". Sám o sobě je tento název kouzelný a odkazuje na to, co nás čeká. Další jedinečná podívaná z japonské produkce. Jestli si myslíte, že příběhově jsou americké animované film silné, tak začněte koukat na ty japonské. I když jsou kresbou velmi klasické, příběh vás většinou ohromí. Je neskutečně epický, i když se soustředí jen na pár postav. Zůstává přesto silně emotivní, ale nikdy nemáte pocit, že vás někdo vydírá. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/hoshi-o-ou-kodomo-2011-70.html (10.04.2013)