Anjel milosrdenstva

Dosť ťažko sa mi tento film hodnotí. Na jednej strane dobrí herci, exteriéry, výborná ponurá atmosféra, ktorú doprevádza vážna hudba, ktorá hrá akoby v jednom kuse. Často som mal pocit, že sa film nejako vlečie a dlho trvá, kým sa v ňom konečne vykrištalizuje nejaký príbeh. Niektoré momenty boli naozaj vydarené, ale z môjho pohľadu potreboval film skrátiť alebo niečím oživiť. Ak by tento film vznikol dnes, pravdepodobne by som bol zaň vďačný a hviezdu by som pridal. Pomerne neznámy J. Šimko má charizmu a skvele sa do role hodil, takáto chlapská rola mu sadla a možno je trochu škoda, že sa nenarodil o niečo skôr a nezažil zlaté 60-70 roky slovenského filmu. 60%. (19.08.2014)

Po dlhej dobe som nečakane naďabil na slovenský film, ktorý ma plne zaujal. Prispela k tomu výborná predloha a jej dokonalé stvárnenie, ku ktorému prispeli dobre vybraní herci, vynikajúca kamera, hudba a predovšetkým úžasne vytvorená ponurá atmosféra. Nepoznám tvorbu Miloslava Luthera, ale k jej spoznávaniu bol Anjel milosrdenstva vykročením správnym smerom. Kedysi dávno som videl podobný Viscontiho film Vášeň, ale na ten sa už príliš nepamätám. Verím, že Anjel milosrdenstva sa v mojej pamäti usídlil trvalejšie. (24.04.2011)

Je to temné o tom niet pochýb. Film je v mnohých miestach nepríjemný, svojou bezútešnou atmosférou sa dostáva pomaly pod kožu k čomu dopomáha aj sláčiková ťahavá hudba. Herecké výkony sú takmer bezchybné. Ani náznak prehrávania, alebo expresie. Práve tieto zložky dopomáhajú k tomu, že sa jedná o vyspelý film zo silným príbehom. Lenže rozkúskovanosť scén v ktorých prevláda hlave detail, bez výraznejšej dramatizácie spôsobujú, že hlavne v strede filmu tempo poľavuje, pohnútky ktoré mali vyplynúť zo situácií sú tu ukázané bez väčšieho dramatizujúceho podkladu a celkový dojem je tak niekde napol cesty medzi silným príbehom a tým akú ma film skutočne výpovednú hodnotu. Začiatok a koniec, kedy sa skutočne niečo deje má výborné tempo a fungujúce napätie. Ostatné mi prišlo ako výplň. Nie zlý film, ale ani nič čo by som si mal o týždeň pamätať. (23.03.2013)

Jedno se autorům musí nechat. Dokázali ukázat hrůzy 1. světové války i bez toho, aby diváka zavedli přímo na bojiště. Stačí jen stísněná atmosféra lazaretu a pohled na raněné vojáky. Bohužel tohle platí o první polovině filmu. Pak se už jen mluví, mluví a mluví... Nejhorší na tom je, že ty řeči ani k ničemu nevedou, takže z celkem atmosférického snímku se rázem stává užvaněná a natahovaná konverzační nuda. Když se k tomu ještě přidá naprosto nesmyslný milostný vztah mezi vdovou po rakouském majorovi a válečným zajatcem, je to definitivní konec. Bohužel, tohle je promarněná šance. Ale aspoň jsem si procvičil slovenštinu... (14.11.2010)

Typický körnerovský příběh, ponurý, drsný, pesimistický. Takové byly všechny války a ty světové zvlášť. Körner se tentokrát zaměřuje na rakouský týl na ruské frontě, nyní právě dost posunuté na západ, až někam k městu Stryj, kde na následky popálenin umírá rakouský důstojník, za nímž přijíždí jeho manželka, která před smrtí naposled viděla manžela vraždit místní civilisty. Chce odčinit manželovy zločiny službou v polním lazaretu, kde se osudově setkává s mladým Kryštofem, zajatcem a léčitelem. - Musím se opakovat, ta drsnost příběhu člověka nutí se dívat stále a stále, ačkoliv se děj příběhu poměrně dost vleče... Film uveden na RTVS k úmrtí scénáristy M. Puobiše, takže nečekaná, ale docela vítaná změna programu. (09.08.2019)