Anjel milosrdenstva

„Nesúďme, aby sme neboli sami odsúdení...“ Klasicky tíživý film podle Vladimíra Körnera rozehrává různé pocity a zejména způsoby jednání uprostřed náročných situací za války, kdy skoro „každý myslí hlavně na to, aby přežil.“ Byla tu schopnost důstojníka, manžela velet popravám a vykonávat nadřízení i za cenu zbytečných obětí mezi lidskými životy, nápad s pohřbením sebe zaživa a následném vyléznutí pro činnost ve výzvědných slubžách a na druhé straně jedna uvnitř raněná duše křehké, ale statečné ženy, schopné sebeobětování pro pomoc, ctící potřebu zachování čestného svědomí a čestné pověsti... aneb jak praví její kolegyně: „Za vojny je väčší kumšť žiť, ako umierať...“  Líbila se mi i vedlejší postava zřízence Fera, která prostředí armádního ústavu v napjaté době dodávala až jemně bizarní nádech. Výborně napsaný příběh mě okamžitě vtáhl silnou působivou atmosférou, kterou pomáhají dotvářet zasněžené exteriéry kolem lesa a zámku stejně jako hudební doprovod složený ze skladeb klasické hudby. [80%] (25.09.2022)

Po dlhej dobe som nečakane naďabil na slovenský film, ktorý ma plne zaujal. Prispela k tomu výborná predloha a jej dokonalé stvárnenie, ku ktorému prispeli dobre vybraní herci, vynikajúca kamera, hudba a predovšetkým úžasne vytvorená ponurá atmosféra. Nepoznám tvorbu Miloslava Luthera, ale k jej spoznávaniu bol Anjel milosrdenstva vykročením správnym smerom. Kedysi dávno som videl podobný Viscontiho film Vášeň, ale na ten sa už príliš nepamätám. Verím, že Anjel milosrdenstva sa v mojej pamäti usídlil trvalejšie. (24.04.2011)

Typický körnerovský příběh, ponurý, drsný, pesimistický. Takové byly všechny války a ty světové zvlášť. Körner se tentokrát zaměřuje na rakouský týl na ruské frontě, nyní právě dost posunuté na západ, až někam k městu Stryj, kde na následky popálenin umírá rakouský důstojník, za nímž přijíždí jeho manželka, která před smrtí naposled viděla manžela vraždit místní civilisty. Chce odčinit manželovy zločiny službou v polním lazaretu, kde se osudově setkává s mladým Kryštofem, zajatcem a léčitelem. - Musím se opakovat, ta drsnost příběhu člověka nutí se dívat stále a stále, ačkoliv se děj příběhu poměrně dost vleče... Film uveden na RTVS k úmrtí scénáristy M. Puobiše, takže nečekaná, ale docela vítaná změna programu. (09.08.2019)

Přesně tyhle typy filmů v naší kinematografii postrádám. Máme Signum laudis, Švejka a hotovo. Jakoby první světová válka ani nebyla. Holt jsme válčili za Rakousko a to se dnes nenosí. Ale že to byla taky naše vlast, "kterou ovinuly nějaký mraky", na to už se dnes málokdo pamatuje. A tak je příběh z haličské fronty o to cennější. Luther dokázal prostě vytvořit takovou trochu "ujetou" atmosféru v níž se odehrává příběh "zažehnutí staré svíce" neboli vdovy, která si toho s manželem moc neužila a zamiluje se do zajatce. Kolem poskakují podivné panoptikální figurky (šéf nemocnice, stráže, zachráněný tulák), ti jsou všechno, jen ne normální. Snaha vylíčit dobu vymknutou z kloubů způsobem originálním se vydařila. Mně se příběh líbil.80% (01.09.2013)

Dosť ťažko sa mi tento film hodnotí. Na jednej strane dobrí herci, exteriéry, výborná ponurá atmosféra, ktorú doprevádza vážna hudba, ktorá hrá akoby v jednom kuse. Často som mal pocit, že sa film nejako vlečie a dlho trvá, kým sa v ňom konečne vykrištalizuje nejaký príbeh. Niektoré momenty boli naozaj vydarené, ale z môjho pohľadu potreboval film skrátiť alebo niečím oživiť. Ak by tento film vznikol dnes, pravdepodobne by som bol zaň vďačný a hviezdu by som pridal. Pomerne neznámy J. Šimko má charizmu a skvele sa do role hodil, takáto chlapská rola mu sadla a možno je trochu škoda, že sa nenarodil o niečo skôr a nezažil zlaté 60-70 roky slovenského filmu. 60%. (19.08.2014)