Lovec trolov

Norská zhovadilost, v níž absentuje kde co. Snesitelný příběh, troška toho uvěřitelna, jakýkoliv náznak legrace, o srandě ani nemluvě, finanční zdroje produkce a myšlenkové scenáristy, fešná samička, charismatický sameček, kamera, kterou by nedržel nějaký Norek v absťáku, proloženém epileptickými záchvaty... Asi bude snazší vyzdvihnout, co ve filmu rozhodně nechybí. Hovna. Amatérsky uplácaná, některá se hýbou a jedno má tři hlavy. Možná, kdybychom patřili k lidu, usídlenému tam nad Baltem, našli bychom si v Lovci své kulturní odkazy a celé by nám to přišlo jako obrovská bžunda s dramatickým přesahem (ostatně - na vlastní bulvy mi bylo dáno spatřit, jak v Lese trolů na Ölandu místní selský lid v bázlivé hrůze nahlíží za každý kmen, zatímco jeho buclaté, státním zřízením rozmazlované potomstvo, vzrušeně piští opodál). Ovšem nám by byl bližší nějaký ten příběh o Perunovi, jak na koníčka sveze Moranu. Co, Kotleto? (11.01.2015)

Kdybych snadno podléhal předsudkům a věřil v generalizace, musel bych si začít myslet, že typický divák horrorů nepozná humor, ani když ho kousne do zadku. Trolljegeren je totiž komedie jako stehno a já se nestačím divit, kolik lidí ji tady hodnotí horrorovými měřítky. Ne, samozřejmě že tvůrci nepředpokládali, že někdo uvěří triku s "nalezenými videozáznamy", asi jako Woodyho Allena jistě ani nenapadlo, že jeho Seber prachy a zmiz bude někdo považovat za autentický dokument. Je to prostě jen východisko, jak vyprávět příběh a zřejmě i jak obhájit nízký rozpočet. Celá mystifikace IMHO spočívá jen v té vnějškové prezentaci filmu jako horroru a nejpozději v okamžiku, kdy ukáže prvního trolla, by mělo být každému jasno. Je to samozřejmě dvojsečná zbraň. Trochu se bojím, že film zanedlouho neprávem skončí v modré barvě. Ti diváci, kteří by ocenili všechny ty k popukání vtipné konspirační teorie, parodickou naraci a high-class comedy výkon smrtelně vážného lovce trollů, film neuvidí, protože je to nenapadne. Příznivci horrorů, kteří všudypřítomnou ironii neodhalí, se zase celkem po právu mohou cítit zklamáni. Budu tedy doufat, že existuje dost lidí, kteří mají rádi současně horrory i komedie a nedopustí, aby tento severský klenot zapadnul mezi stovky modravě průměrných filmů. Mou delší recenzi najdete zde 80% (17.02.2011)

Spojení handycam dokumentární formy s ryze fantasy tématem (skandinávští trollové) je už samo o sobě natolik střeleným nápadem, že si tenhle film buď vůbec nepustíte, nebo ho budete 103 minut milovat (či nenávidět, pokud jste si nedali říct - dobře vám tak). Provedení by možná mohlo být o něco energičtější, nicméně vážně pronášené "what the fuck" repliky vám i tak zajistí dostatek zábavy. Groteskně se pitvořící obří trollové jdou snadno do rozporu s analytickým a technickým lidským týmem, který vážný ksicht prakticky neodloží a střílí od boku pamětihodné průpovídky ("Lovit trolly je mizerná práce, navíc mizerně placená" / "Je někdo z vás křesťan? Trollové cítí křesťany"). Trolljegeren je de facto parodie na všechny handycam filmy, jimž se nenápadně a škodolibě vysmívá, po trikové stránce se přesto může směle měřit s americkým Cloverfieldem. 8/10 (11.03.2011)

Výborný námět, který není od amerických tvůrců, ale je z Norska. Každý stát má svojí ,,hororovou" postavu a Norové TROLLI. Španělé natočili na stejný způsob REC nebo Američani Cloverfield. Všechny snímky točené found footage způsobem. Každopádně REC už tu byl v několika podobách, i když FF jen párkrát, ale zombie filmů je dost. Cloverfield (Monstrum) je typické sci-fi a takových je také spousta, ale zajímavý nápad zase točení FF, a proto byl něčím výjimečný. Nakonec do třetice všeho dobrého přišli Norové s nápadem natočit svojí mytologickou postavu na stejný způsob a povedlo se to víc než skvěle. Vložit pár novinek typu zkamenění a výbuch trolla dle věku, kvůli nedostatku vitamínu D, nebo křesťani, kteří lákají trolli. Nakonec přesvědčivý závěr a pokud bych byl věřící v něco takového, tak právě Trolljegeren by přesvědčil, ale bohužel realita je jiná... 8/10 = 80% (11.02.2011)

„Myslíš, že TOTO urobili veveričky?“ Prekročilo to hranicu naivity, ktorú som schopný tolerovať. Ako je možné, že živý organizmus skamenie? Ako je možné, že stovky rokov unikali pozornosti médií? Prečo lovcovi, ktorý loví V NOCI, zamestnávateľ neplatí NOČNÉ šichty? Prečo trollov v CELOM ŠTÁTE likviduje JEDINÝ človek? Prečo ich lovec nezabíja počas dňa, keď spia? Tých otázok je priveľa a neodpovedanie na ne malo negatívny podiel na mojom záverečnom pocite z filmu. Pritom nezačína zle. Večne daždivá atmosféra prekrásnych nórskych hôr vyráža dych, niektoré scény sú príjemne vzrušujúce (typu „Čo asi bude ďalej?“) a lovec Hans je ideálny typ tzv. „filmového lovca“ (ozrutná postava, mlčanlivá povaha, otrieskaný džíp, klobúk... do dokonalosti chýbal iba vlčiak). Postupne bohužiaľ zovretie slabne kvôli neprepracovanej témy a môjmu presvedčeniu, že aj keby boli triky lepšie, troll NIE JE strašidelný a hodí sa do ROZPRÁVKY a nie do „dokumentárneho“ hororu typu ZÁHADA BLAIR WITCH. Navyše patrí do nórskeho folklóru, takže v našich zemepisných končinách sa ho nemôžu báť ani deti (na rozdiel od ľudožrútskej bosorky). Možno to nemal byť horor. Možno to mala byť hororová čierna rozprávková komédia. Ale keďže som sa nielenže nebál, ale ani nesmial, niečo tu zrejme nevyšlo (smial som sa len „nechtiac“, napr. keď herec s vážnou tvárou vysvetľoval trollie „fakty“). (11.04.2011)