Eštebák

Milý produkčný tím, pri všetkej úcte, to čo som práve videl bol asi vtip?? Od castingu, ktorý dával priestor menej známym hercom (dobre), ktorým boli pridelené nevhodné úlohy (ako ten mladý a životaschopný optimistický Mádl, môže zohrať rolu chlápka, ktorý to mal v živote nezávideniahodné)?? Majerníková: ďakujem, neprosím! Keď už neviete napísať scenár, ktorý by išiel postavám pod kožu, mohli ste sa poradiť s českými kolegami, tým to ide o treidu lepšie. (21.08.2013)

Film, který se určitě měl natočit i když Poutům se svoji atmosférou nevyrovná. Asi jsem měl velká očekávání. Ondřej Vetchý není zas tak nekompromisní a bezcitný náčelník STB, jak jsem čekal. Stále tam zůstává trošičku komické figurky z Okresního přeboru, takže občas to vyvolává v publiku smích, což asi Juraj Nvota neplánoval. Poněkud zmatená je tam i postava ztvárněná Arnoštem Goldflamem, o které se až na závěr dozvíme, že byl jakýmsi disidentem. Výborná kamera Jana Malíře. Výborné 3D modely MIGů pronásledujících emigranty v malých letadlech. (04.07.2012)

Konfident se dá snad nejlépe charakterizovat spojením "další z řady". Další z řady filmů, které se snaží o reflexi naší komunistické minulosti. Česká polistopadová kinematografie v této reflexi dost selhala a jakoby se to snažila poslední roky nějak dohnat. Přitom paradoxní je, že zdaleka nejlepší filmy na toto téma vznikly v době, kdy jsme ještě byli sovětským protektorátem. Konfident patří spíš mezi průměrné; nedá se srovnávat se strašlivým Klíčkem, ale je viditelně slabší než nedávná Pouta. Jeho největší slabinou je scénář, který je plný šablon přejatých z učebnic dějepisu pro základní školy, nepřesvědčivých vztahů i motivací a komunisticko-reflexivních klíšé. Estébáci i disidenti jsou zde vykresleni tak, "jak se to má dělat" - tj. neoriginálně, tupě doslovně, edukativně (viz např. Goldflamovo doslovné vysvětlení zkratky RVHP). Ne že by film neukazoval, jak to doopravdy bylo; selhává ale v uměleckých měřítcích - ukazuje estébáky, disidenty i vpád sovětských vojsk učebnicově a bez kontextu, zato s přemírou snadno identifikovatelných symbolů (radio Luxembourg, prominentní disidentský spisovatel, vlasatý volnomyšlenkář - Bylo by také zajímavé udělat sestřih scén zobrazujících vpád vojsk v osmašedesátém, jak se objevily ve všech polistopadových filmech a seriálech... Tento moment našich dějin je natočen vždy jak přes kopírák a otázkou je, proč ho tam ti filmaři vlastně pořád cpou?) Naprosto nepřesvědčivý a nedostatečný je důvod, proč se Adam rozhodne tak, jak se rozhodne. Vůbec nevidíme, že by se snažil situaci řešit jiným způsobem - prostě hned jde a podepíše. Vzhledem k jeho povaze, soukromému životu a následným výčitkám působí tento automatismus poněkud nekonzistentně. Zajímavé je, že Adam s Evou vůbec nemluví o svých rodičích (zvlášť Eva o svém otci, který emigroval). Zvláštní je též scénáristovo nakládání s onou inkriminovanou nahrávkou velitele Dravce (objeví se pouze 2x a pokaždé s inženýrskou přesností tak, "jak by měla" - a pozorný divák od první minuty ví, kdy se objeví...). Pozoruhodné také je, že naprosto nikdo si nevšimne Adamových sabotážních pokusů. Naopak velmi dobře Konfident nakládá s detaily - zobrazení umakartové každodennosti je efektní a práce s jemnými technickými detaily i velmi efektivní; ale tíseň, kterou by divák zřejmě měl pociťovat, to nijak zvlášť nezvyšuje. Film určitě není nudný a není ani blbý, ale těžko se ubránit dojmu, že za např. tématicky podobnými Uchem a Životy těch druhých zaostává o několik kol... (12.07.2012)

Ak je v slovenskom filme deficit tém, tak je to naša minulosť. Absencia reflexie národa raz musí skončiť a Eštebák je filmovým pionierom. Distribučné označenie ako trpká komédia môže zvádzať k omylu, lebo trpkosť prevláda vo všetkých smeroch a komediálnosť je naznačená len v dvoch-troch scénach, ktoré sú však skôr parodické. Ale majú svoje opodstatnenie. Veď najväčšou zbraňou slabých je vždy len humor a opísané situácie v príbehu, akokoľvek krajné, si zaslúžia odľahčenie. Možno práve toho humoru je málo a téma by si zaslúžila viacej komiky, aby bola absurdnosť eštebáckej témy lepšie predostrená mladšiemu publiku. Scenárista Ľubomír Slivka sa však rozhodol inak a svojím podaním vsadil na staršieho diváka. Ten si lepšie pamätá temnú dobu a mnohí majú aj stále čerstvú spomienku na represie režimu. Hoci sledujeme osud mladého rádioamatéra od čias vojenskej základnej služby, kedy bol priamym aktérom popravy utečenca zo socialistického raja ( 1966 ) až po počiatok normalizačných praktík ( 1970 ), hrdinová doba temna je dávkovaná postupne, systematicky až po nezmieriteľný odpor k vlastnej práci. V tomto sa zaskvel Jirka Mádl, ktorý ma nadmieru prekvapil svojím vyzretým herectvom, lebo som ho vždy považoval za zaškatuľkovaného teen-hrdinu priblblých komédií. Oceniť treba aj Ondřeja Vetchého a Jana Budařa, ktorí svojim postavám zástupcov režimu dali pečať hajzlíkov prvého kalibru a tragikomicky sa k nim pridal tretí, ktorého meno nespomeniem, lebo by som spoileroval. Po technickej stránke je snímok Juraja Nvotu prekvapivým počinom. Na jednej strane dokáže vytvoriť priam desivú komornú scenériu, na stránke druhej sa nebojí pustiť do akčných leteckých záberov ( v tomto prípade určite aj zásluhou dobrej kamery Jana Malířa ). Celkový dojem je vyjadrený v hodnotení, určite však zazlievam príbehu, že je obdarený množstvom motívov, ktoré sú spočiatku nečitateľné a až čas zabezpečí, že všetko do všetkého zapadne ako puzzle. Druhý komentár. (20.04.2012)

Občas extrémní tlačenka na efekt, až z toho celej produkt vychází poněkud umělohmotně. Jinak celkem zdařile stresující extrakt ze světa sledovaných a sledujících, kteří měli permanentně jednu nohu ve dveřích mezi hrobem a krimem. Vetchý byl každopádně kontraproduktivní volba - člověk každou chvíli čeká, že vypadne z role a udělá nějakej fór. 5/10 (18.11.2021)