Doručovací služba čarodějky Kiki

Letí letí všetko letí, aj čo nemá krídla všetko letí... Mijazaki tentokrát nechal krídla krídlami a lieta sa na metle, bicykli a vo vzducholodi. Príde aj na krídla, ale až pri záverečných titulkoch. Nápad o kuriérke na metle je skvelý, spracovanie mestečka kúzelné, hlavná postava sympatická, len bez toho konfliktu tomu niečo málo chýbalo. Kiki doručuje tovar, potom zistí, že... a nakoniec tu máme celkom spektakulárne finále, ktoré však nenadzäzuje na hlavnú dejovú líniu. (12.02.2023)

Vrcholně roztomilý film, který mě skutečně okouzlil, a to jak krásnou animací a hudbou, tak samotnou titulní postavou, která je neuvěřitelná sympaťačka (ta její zdvořilost!), a člověk jí musí celou dobu držet palce, aby vše dobře dopadlo. Moc mě bavil taky její mluvící kocour a pohodová atmosféra, kterou je to celé prostoupeno. Ten film mě tak naplnil nadšením, až se vedle něj náhle jakékoli jiné animáky jeví jako šedé myšky, které s ním nesnesou srovnání (což by ale šlo říct skoro o všech Mijazakiho filmech, které se mi jeví jako takový malý zázrak). Btw. samozřejmě nutno vidět v japonském znění. (09.01.2023)

To všechno ta kočka! Jak moc bych chtěla takového Jijiho, se kterým bych poletovala nad, francouzskou atmosférou salajícím, japonským městečkem, kde je všechno bezstarostně krásné a dokonalé. Kouzelný příběh mladičké čarodějky si mě svojí odzbrojující čistotou naprosto obtočil kolem prstu. Rozkošné! (03.12.2009)

Krásně pozitivní film. Nedá velkou práci si představit, že by dnes Kiki při doručování zásilek čelila zlotřilé temné čarodějnici, která by usilovala o její život a o vládu nad světem, a k tomu by rozkrývala tajemnou rodinnou minulost, film by byl dvouhodinový, plný akčních scén a jeho pokračování by bylo nevyhnutelné. Nic takového ale Hajao Mijazaki v roce 1989 zřejmě nepovažoval za nutné. A je to jedině dobře. (14.07.2023)

Kikiina donášková služba je jeden z Miyazakiho filmů, který vznikly v mezidobí mezi jeho vrcholnou čtyřkou (tedy Naushikou, Laputou, Mononoke a Chihiro) a tak jako pro další filmy z tohoto období (především Můj soused Totoro), pro něj platí stejná "nepsaná pravidla", tedy jednoduchý příběh, zaměření na mladší publikum a absence hlubších myšlenek typických pro jeho velkofilmy. Majo no takkyubin je zkrátka oddechová pohodička s typickou Miyazakiho filmovou atmosférou, která vás pohladí po duši a rozesměje zároveň, zatímco vaše mozkové závity odpočívají v klidu a míru pod péřovou dekou dětské infantility. Je to právě větší hloubka a vážnost příběhu, která ji odlišuje od mistrových masterpieců a taky od vyššího hodnocení. Kocour Jiji je ale rozhodně výplodem génia!!! (07.07.2007)