Spartakus: Bohovia arény

Okoukalo se mi v této prequelové sérii stále více stupňované násilí. Tentokrát už to zašlo příliš daleko - stalo se to směšným a nechutným zároveň. Boje v aréně nebo na cvičišti byly až stereotypně otupující. Plnočelné nahoty je taky nadbytek. ____ Gannicus nedokáže utáhnout sérii na svých vysvalených bedrech. ___ Fanfaron, hejsek a pijan, kterého bavilo bojovat v aréně, náhle prozře a zjistí, že je zamilovaný, což ho do detailu změní. Tahle romantická léčba charakteru je příliš kách, abych ji věřila. ___ Navazující Spartakus, který je také fiktivním hrdinou, protože s historickým předobrazem toho nemá moc společného, má motivaci mnohem uvěřitelnější. Nejprve bojuje, aby dostal zpět, co měl, pak, aby se pomstil za otroctví a zradu. Jsou si tedy s Batiatem důstojnými nepřáteli, zatímco Gannicus je pro Batiata jen vzácné zvíře, které mu vydělává peníze. ____ Tahle série je zajímavá pro dovysvětelní některých motivů v sérii navazující. Takže ji beru nanejvýš jako takové krvavě vysvětlivky pod čarou. /12. 6. 12./ (12.06.2012)

"There is only one way to become champion....never lose" Předtím, než se v Domě Batiata (John Hannah) objevil Spartakus, tak domu vládl jiný šampion. V té době bylo spoustu věcí jinak. Batiatus se bratří se Soloniem, a se svojí manželkou nemají zlomyslné či podlé úmysly. Během této mini-série, která je prequelem k Blood and Sand, se vše změní a dá se do takových kolejí, jaké známe právě ze zmiňované první série Spartaca. Na pouze 6ti epizodách se rozprostírá příběh, kterému nechybí zrada, klam, sex a samozřejmě násilí v podobě gladiátorských her. A možná proto, že tato série má dvakrát menší prostor, tak ho využívá zcela mistrně. Proto se dočkáme vzestupu Crixa (Manu Bennett), představení tehdejšího šampióna Gannicuse (Dustin Clare) a zrození podlého a ďábelského Batiata, který se nám vybarvil v dalších epizodách. Po technické stránce perfektní, hudebně velmi dobré. A přehnaného násilí se samozřejmě dočkáme v podobě hektolitrů krve a nechybí spoustu explicitních sexuálních scén. (98 %) (24.11.2013)

Tak, jak jsem se seriálům celkově snažil vždycky vyhýbat, tak mě ty novodobé doslova pokládají na lopatky. Hra o trůny a nyní Spartakus: Bohové arény. Všechno to jsou do drobných linek dotažené snímky, které stojí za to shlédnout. S:Ba sice až moc okatě kopíruje bojový styl z 300: Bitva u Thermopyl. Souboje, bitvy, nazvěme to jakkoliv mají stejný základ jako v 300, ale zde jsou detailnější a autentičtější. V 300 působily tak nějak nadlidsky. Až moc erotiky, zde taky není na škodu s ohledem na místo děje, kde sexuální hrátky, souboje v aréně, kuplířství, obchodování a intriky patřily ke každodennímu chlebu. Seriál si užijí stejnou měrou jak ženy, tak muži, díky výběru pěkných herců a hereček. Ani jedno pohlaví tedy nemusí žárlit na slintajícího partnera :-). Vizuální stránka doslova nadchne oko diváka. Jen hudební doprovod není zrovna můj styl. Moderní tvrďácké elektro mi v historických filmech nesedí. Sice to umocňuje atmosféru bojů, ale zároveň to působí nepřirozeně k zobrazenému období. A pokud jde pořadí obou sérií (jelikož jsem viděl tuto a Spartakus: Krev a písek ještě ne), tak pro mě, jako pro diváka, který na seriál narazil v době, kdy už byly obě série dotočené, bylo lepší je vidět podle dějové posloupnosti než podle data natočení. Takže jsem nechtěně začal od začátku :-) (18.07.2011)

Zpočátku stejný průser jako Krev a písek a stejně jako příběh o Spartakově pomstě, i Gods of the Arena se s každým nadcházejícím dílem transformovala jak akčně, tak scénáristicky, do nehorázně nabušeného dílka. Paradoxně tak samotné nenásilné vyvrcholení s pohledem na rozednívající se Capuu působí mnohem lépe, jak krvavá řež v gladiátorském ludusu. Pokud tvůrci i nadále zůstanou věrni své vizi o nejslavnější vzpouře otroků v historii, tak může tahle sága směle apelovat na nejlepší historický seriál všech dob. V rámci kombinace historické věrnosti a nápadité filmařiny nemá konkurenci. Pět hvězd bez mrknutí oka. (02.03.2011)

Seriál zhlédnut a hodnocen po všech šesti částech. Dříve, než stačila zaschnout krev na písku, je zde prequel, který (ač jsem se ho bál) stojí za to zhlédnout. Ukázalo se totiž, že i bez Spartaka je (zatím) o čem točit, protože tajemství Batiova domu jsou hodně zajímavá a (jak už to v tomhle i předchozím seriálu býva(lo) dobrým zvykem) hodně temná, krvavá a nahá. Gods of the Arena je opravdu skvělý seriál, který nám opět dokazuje, že jeho autoři nejsou tak hloupí, jak se může zdát. Vše do sebe na konci krásně zapadne a vy se při finálním souboji v aréně přistihnete, že nevíte, komu fandit, jestli "starému" Crixovi, či novému Gannicovi. V seriálu se často používala fráze "prove yourself worthy" a tenhle seriál se opravdu prokázal, že je hoden. Minimálně ke zhlédnutí. 100 %. (27.02.2011)