Perverzný sprievodca ideológiou

K tomuto filmu se nedá napsat vůbec nic. Tak moc mě fascinoval. Dvě hodiny dokonalých myšlenek a pravd. Je potřeba si na něj udělat čas a vstřebávat postupně. Stojí to za to. Myslela jsem si, že geniální citát Slavoje Žižka "Nejlepším způsobem, jak se stát ateistou, je vyznávat křesťanství. Křesťanství je mnohem ateističtější, než klasický ateismus." nic většího nepřekoná. Ale mýlila jsem se, revoluční konec byl úplně nejlepší. Na začátku filmu vystupuje člověk, který našel brýle, ukazující mu pravdu. Tento skvělý dokument mi ji ukazoval po celou dobu tím nejlepším způsobem, s pomocí filmů. Jen asi budu mít odteď problém číst noviny nebo koukat na TV a současně přitom nezvracet. (19.02.2014)

Tak. A teď to ještě nějak zpracovat… Excentrickému Slovinci neupřete jedno – dovede unikátně přeložit suchopárnou, nadosobní a pohříchu nepopulární látku do zábavného jazyka, jemuž není těžké rozumět. Riziko přílišné banalizace visí ve vzduchu a některá přirovnání jsou na hraně, ale i o tom je role kritického diváka (zde více posluchače), k němuž se Žižek hlásí. Aby bylo jasné – opět ztěžuje přijetí myšlenek nekonečným vršením a odbočkami na pět minut, ač od Perverzního průvodce filmem učinil jistý pokrok. Krátké úseky ticha a vydechnutí jsou opravdu namístě. Druhý zvrácený výlet byl zahájen nekompromisně. Žižek v „metodologickém úvodu“ zahlásil, že nechtěné ideologie se nezbavíme, neboť jsme její součástí, žijeme jí a živí nás (nepřímo tím přitom relativizuje tradičně negativní konotace toho slova). Vzápětí nás ujistil, že podobný únik ani není v našem zájmu, protože touha toužit probíhá jako nekonečná směna. Právě ekonomické pojmy, jimiž označuje systémy hodnot (církev-instituce provádějící výhodný „deal“ se svou ovečkou) boří poslední zbytky ideálů a vytváří pole pro odvážné a neodolatelné interpretace. Pro českého diváka je zvlášť vzrušující konstrukce nárazu ledovce a vyrušení milenců v Titanicu, který Žižek aplikoval na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Zní to šíleně, je to náramně přesné. Tento příklad zastupuje to nejplodnější i nejproblematičtější z Žižekova nazírání na ideologii. Když aplikoval psychoanalytický náhled na film, byl v jistém směru nad dějinami, čili nadčasový. Platnost zdejších analogií však může být oprávněně odvozena od současných témat. A otázka zní, zda jsou opravdu přelomová či poněkud nadsazená nedostatečným odstupem (například pasáž o rabování ve Velké Británii). Narážím na to, že některá aktualizační napojení je možné snadno vyvrátit (Taxikář a nechtěná intervenční role USA v současném světě), protože z nich příliš čpí předem modelovaná odpověď. Otevírá se v nich současně prostor pro angažovaný postoj, který pokládám za nejdůležitější hodnotu celého dokumentu. Žižek obnažil vše možné i nemožné, zostudil důstojné hodnoty i si utahoval z reklam na Coca Colu, aby nakonec vznesl pevný a radikální apel. Kdo by „legračně mluvícího“ Slovince obvinil z absence názoru a podrývání všeho a všech (dokonalá byla pasáž o ateistech), zcela by se mýlil. Tohle byl úderný a mimořádně účinný pamflet. Odpůrce nebude hledat obtížně, což je mu jedině ke cti. (MFFKV 2013) (01.11.2013)

Žižek si pro výklad o tom, co je idelogie bere jako nástroj film. Není se co divit, když jeho minulý Perverzní průvodce se zaobírá právě filmem. Je zajímavé sledovat, jak svoje teorie dokáže napasovat na filmy jako jsou Titanik, nebo Čelisti. Na jednu stranu je to vykalkulovaný tah, protože tyhle filmy mají lidi rádi a teď je uvidí zase jinak, na druhou stranu tak Žižek hledá význam tam, kde není. Někdy je žralok jen žralok. Není třeba si myslet, že fllm vypovídá o tom co Žižek. Je lepší je brát jako pouhou pomůckou, díky které je možné jeho tvrzení pochopit. Téma ideologie rozebírá zevrubně a pomáhá o mnoha věcech znovu přemýšlet, i když by asi bylo potřeba dokument shlédnout aspoň ještě třikrát, abych plně jeho teorie pochopila. (16.03.2014)

Zatímco v Perverzním průvodci filmem si bujný Slavoj spíše hrál s interpretacemi útržkovitých filmových scén, zde se snaží vložit výklad do nějakého širšího rámce - do rámce ideologie. Film už tedy není hlavním předmětem analýzy, ale spíše jen nástrojem pro vykreslení myšlenky a podpory tvrzení... Tedy až do momentu, než autor zdůrazní důležitost filmového média pro vnímání reality a utváření ideologie. To je velice zajímavé... Celkově bych tedy tento počin označil za ještě o malinko myšlenkově podnětnější než jeho předchůdce. Na druhou stranu jako celek je ale o něco méně zábavný a za to může nejspíš fakt, že už se zde nerozebírají Lynchovy filmy. :) 8/10 (23.02.2014)

Po prvom perverznom sprievodcovi som z nepochopiteľných príčin absolvoval aj sprievodcu ideológiou. Dokázal som to, ale vôbec nie som na to hrdý. Dokonca som získal alergiu nielen na jeho nezabudnuteľnú angličtinu a rozhadzovanie rukami, ale aj na donekonečna sa opakujúce utieranie si nosa. Vlastne na všetko. Ku koncu som sa už prestával ovládať, lebo ten príval blábolov bol neznesiteľný. Gratulujem Slovincom, že si ho nezvolili za prezidenta. (11.01.2023)