Perverzný sprievodca ideológiou

Metafyzika kindrvajíčka mi přijde o něco méně zajímavější, než když Žížek rozebíral pouze filmy. Navíc je zajímavé, že jeho přízvuk je po deseti letech ještě silnější, než byl dřív (ne že bych to promítal do hodnocení). Asi se z toho člověk moc nedozví nového, ale jako utříbení myšlenek, proč ne. Navíc Žížek je spíš takový filozofický bavič, takže mi ani nevadí, že někdy se pohybuje na hranici banality. Přirovnání pražského jara ke Cameronově Titaniku mě zaujalo asi nejvíc. (28.11.2013)

K tomuto filmu se nedá napsat vůbec nic. Tak moc mě fascinoval. Dvě hodiny dokonalých myšlenek a pravd. Je potřeba si na něj udělat čas a vstřebávat postupně. Stojí to za to. Myslela jsem si, že geniální citát Slavoje Žižka "Nejlepším způsobem, jak se stát ateistou, je vyznávat křesťanství. Křesťanství je mnohem ateističtější, než klasický ateismus." nic většího nepřekoná. Ale mýlila jsem se, revoluční konec byl úplně nejlepší. Na začátku filmu vystupuje člověk, který našel brýle, ukazující mu pravdu. Tento skvělý dokument mi ji ukazoval po celou dobu tím nejlepším způsobem, s pomocí filmů. Jen asi budu mít odteď problém číst noviny nebo koukat na TV a současně přitom nezvracet. (19.02.2014)

Zatímco v Perverzním průvodci filmem si bujný Slavoj spíše hrál s interpretacemi útržkovitých filmových scén, zde se snaží vložit výklad do nějakého širšího rámce - do rámce ideologie. Film už tedy není hlavním předmětem analýzy, ale spíše jen nástrojem pro vykreslení myšlenky a podpory tvrzení... Tedy až do momentu, než autor zdůrazní důležitost filmového média pro vnímání reality a utváření ideologie. To je velice zajímavé... Celkově bych tedy tento počin označil za ještě o malinko myšlenkově podnětnější než jeho předchůdce. Na druhou stranu jako celek je ale o něco méně zábavný a za to může nejspíš fakt, že už se zde nerozebírají Lynchovy filmy. :) 8/10 (23.02.2014)

Zpočátku mi to přišlo stejně brilantní jako PERVERZNÍ PRŮVODCE FILMEM, ale ke konci už jsem se skoro nudil. Na Žižekova Průvodce ideologií jsem se hodně těšil, protože mě první zmíněný dokument hodně nadchnul. Tento novější počin ale nakonec vnímám o poznání víc vlažněji, nesednul mi tak úplně výběr filmů, na nichž byly demonstrovány autorovy myšlenky, ani některé autorovy teze, které vnímám, řekněme, jako docela sporné. (Nemluvě o tom, že na nich nevidím v podstatě nic kontroverzního - vždyť si dnes může každý hlásat do světa co chce, a nikoho to už ze židle moc nezvedne; jediné, čím by snad mohl Žižek trochu provokovat, je jeho příchylnost k Marxovi). Zatímco u staršího filmu jsem měl mnohdy pocit myšlenkové svěžesti a informačního přínosu Žižekových myšlenek, zde jsem se často neubránil pocitu, že slyším teze, které již znám odjinud a které mi zrovna dvakrát objevné nepřijdou. Snad je to i tím, že mě tematika ideologií nikdy moc nebrala, ale za sebe nemám problém napsat, že tento počin představuje ve srovnání se svým starším bratříčkem citelný sešup dolů po všech stránkách. Jako netradiční komedie pro intelektuály to však přesto stále funguje více než dobře. (07.03.2014)

Kdo sledoval poslední circa dva tři roky Žižkovy přednášky, řadu věcí ve filmu už bude znát. Rozdíl je, že Sophii Fiennes se podařilo Slavoje zklidnit, takže rozhodně nejde o jeho typické neorganizované skákání od tématu k tématu, ale o soudržnou argumentaci. Navíc i oproti předchozímu Perverznímu průvodci Žižek mluví o poznání pomaleji, takže je čas všechny ty abstraktní myšlenky vstřebat. Nový film tak podle mě představuje vyzrálejší počin, který srozumitelně a zábavně shrnuje většinu z toho, o čem slovinský filosof v poslední době rád hovořil. Mimo jiné se tu taky ukazuje, proč je kritika tohoto ideologického přístupu ve vztahu k filmové analýze pomýlená, protože na rozdíl od neoformalismu se tady opět nerozebírají celé filmy jako komplexní formální systémy, ale jednotlivé filmové scény slouží k ilustrování obecnějšího, abstraktnějšího konceptu (ideologie). (29.06.2013)