Pán Popper a jeho tučniaky

Ničím příliš vybočující zástupce povinné zaoceánské filmové položky, kterak neúplná rodina znovu ke štěstí přišla. Tentokrát ji bude tmelit šestice roztomilých tučňáků, které táta chladný obchodník zdědí po svém tátovi vášnivém cestovateli. Za kamerou stojí určitě zajímavý Mark Waters, před kamerou stárnoucí Jim Carrey (který už pár let není onou kasovní jistotou), jehož gumově pružná herecká maska stále funguje, ale už jen tak na půl. Stejně jako celá tahle rodinná limonáda. Vydržet se to samozřejmě dá, ale lidští i zvířecí hrdinové až moc spoléhají na ověřené vtipy a nesnaží se získávat u dětí (nedej, bože, jejich rodičů) nějaké ty body navíc. Prostě si to tu všichni povinně odkroutí, nabídnou prověřenou story a momenty, kdy tučňáci vyměšují a trápí je větry, což má být legrace, ale není (možná by byla, ale před dvaceti lety v dobách Ace Ventury). Takže poměrně svěžích momentů, kdy se podlaha muzea změní v tučňáčí skluzavku, je dost málo a momentů, kdy se nachytáme, že se mírně nudíme, vlastně docela dost!! (03.03.2013)

Mark Waters bol pre mňa vždy režisérom, ktorý dokázal natočiť rodinnú zábavku, alebo romantickú komédiu, bez toho aby som sa musel hanbiť, že sa mi páčila. Keď už nič iné, vie ako správne zdramatizovať príbeh a mixuje tie správne prvky aby docielil ak nie stotožnenie tak aspoň určité sympatie k hlavným hrdinom. Pan Popper je bohužiaľ len rodinným filmom, ktorý nemá veľa možností ako zabaviť. Iste tučniaci serú, kde sa dá a Carrey hádže ksichty ako keby točil pokračovanie Brúca všemohúceho, ale to je všetko. To že aj tučniaci majú charakter podráža celému filmu nohy a to s celkom jednoduchého dôvodu. Tučniaci majú momenty, kedy vyzerajú ako skutočný. Mohlo sa to spraviť rôznymi inými spôsobmi a dostali by sme netradičný film, ktorý by nemusel byť dobrý, ale ktorý by sa aspoň pokúsil vybočiť. Viem, že toto asi nie je Watersová zásluha, ale priamočiarosť a značná neznesiteľnosť postáv je všadeprítomná. Hlavne preto, lebo Carreyho, Gugino a ostatných poznáme aj s dobrých filmov. Myslím si, že detského diváka sa film týka iba po určitú hranicu - minimálne do momenty, kedy začuje prvú pieseň od Justina Biebera, a dospelý sa môže pokochať minimálne dobrou kamerou a tempom príbehu. Všetko ostatné nestojí za zmienku. Čo je škoda. (22.11.2011)

Příjemná rodinná komedie na odpoledne. I když Mr. Popper's Penguins nesrší originalitou, tak své klady má. Samozřejmě ten největší je Jim Carrey, který mě svou mimikou dokáže rozesmát snad v každém filmu. Jeho styl je do komedií jak dělaný. Do toho okouzlující tučňáci, kteří také měli něco do sebe... 7/10 = 75% (29.01.2012)

Jim Carrey už vo vráskavejšej verzii, ale stále s efektnými grimasami, ktoré fungujú aj recyklovane, a minimálne polovica humoru bola podarená. Celkovo na romanticko-rodinnú komédiu priemerný počin aj na neho samotné, keďže niečo podobné s rodinou sme videli aj u neho v Liar, Liar a tam to fakt vyšlo všetko od začiatku do konca. Tu nie, ale z filmu ide dobrý pocit. (04.12.2022)

No prosím, a já si doteď myslel, že je vlastní Mario Lemieux.. Pozitiva: Černobílí nelétaví ptáci nemluví, kadí v přiměřeném množství a stárnoucí Jim už má na své osobité herectví "extrémně ohebné držky" ochablé mimické svalstvo. Negativa: Při pohledu na Jessicu Fletcher mě především napadá: "To je klišé, napsala". Proč je v rodinných komediích vlastní otec dětí VŽDY nakonec ten správný, ten nejlepší, ten co uzná, jaký byl mizera, zatímco nový přítel maminky je nežádoucí ťulpas, kterého ona i děti dříve, či později postaví na vedlejší kolej, protože po té hlavní přifrčel jejich náhle napravený tatínek? Snaha zachovat kolektivní sen romantické lásky v historii rodiny je zkrátka neutuchající, byť se už dávno stal jen prázdnou frází.. (14.08.2012)