A pobežím až na kraj sveta

Pěkný příběh o děvčeti, které je zdravotně postiženo a žije ve svém vysněném světě působí chvílemi až poeticky. Celkový dojem z filmu mě ale výrazně kazí střih a jakoby nedokončené a rychle střižené scény, Škoda, to mě u sledování hodně rušilo. Jinak film rozhodně stojí za vidění, už kvůli pěknému scénáři nebo klasicky výtečné hudbě Zdeňka Lišky. (25.12.2013)

Niečo medzi pocitovým a dejovým filmom, niečo medzi tvorbou pre deti a detskom filme, určenému dospelému divákovi. Akoby ale Solan nevedel, komu bude jeho film primárne určený. Pre deti, domnievam sa, bude trochu depresívny a nezrozumiteľný. Dospelý možno nad tým, že hlavnou postavou je malé dievčatko, ohrdne nos. Lenže práve to malé dievčatko je veľmi roztomilé, má svoje túžby, ako vlastniť bicykel, mať zdravé nohy a byť obľúbené v kolektíve. Pre ten je iba krívajúca kačka. Mozaika dedinských typov so všetkým, čo k nim patrí. Napriek krátkej dĺžke ale film nie je schopný strhnúť. (02.07.2015)

Citlivý a láskavý príbeh dievčaťa s handicapom. Film sa nehraje na nič, nepoužíva slzy diváka, aby sa zapáčil, je to proste obyčajný príbeh citlivej dievčiny, jej rodiny, kamarátov, plný ľudskej múdrosti, smútku a veselosti. Kvalitná predloha od Márie Ďuríčkovej sa dostala do rúk kvalitného režiséra a na výsledku to je vidieť. Príjemné prekvapenie. Pastejříkovú nahovorila Kamila Magálová. (17.10.2018)

Velmi kachyňovské. Z kombinace tvůrčího tria Solan, Szolományi a Liška snad ani nemohl vzniknout špatný film. Scénář představuje lehce posmutnělý výsek ze života jedné lehce postižené vesnické dívky. To slovo výsek je velmi důležité, celý film se totiž skládá z jednotlivých ústřižků, mnoho věcí je jenom naznačeno a děj se k nim už nevrátí, při stopáži lehce nad 70 minut je to ale pochopitelné. Jedná se o další z těch zapadlých, ale překvapivě kvalitních a příjemných československých filmů a objevení takovýchto kousků mě vždy potěší. (30.03.2012)

Přesně takovýto typ rodinných filmů s příměsí sociálního dramatu, jaké se u nás točily pouze ve zlatých časech normalizace mám rád. Majka nemá zrovna idylické dětství. Přestože její handicap není nikterak vážný, na vesnici se to přece jen bere trochu jinak. Spolužáci se jí vysmívají a hanlivě ji přezdívají "kačica". Ani v rodině se Majce příliš porozumění nedostává, pouze pobožná babička se jí s láskou věnuje. Navíc matka Majce zakazuje přátelit se s její jedinou kamarádkou Jankou, neboť její matka roznáší drby o Majčině starší sestře Madleně. Třebaže si Majka našetřila na bicykl, rodiče jí ho odmítají koupit a tak jedinou Majčinou zábavou je sbírání ubrousků a i o ně při sestřiných zásnubách přijde. A když ji zklame i spolužák Miro, jenž jí měl jít za družbu na svatbě, Majka si připadá, jak říká její babička, jako ta poslední litera v abecedě. Film naštěstí končí optimisticky, operace Majčiných nohou se podaří. Příjemný a dojemný (nikoliv však citově vyděračský) film. 65% (25.12.2021)