Žena, ktorá spieva

na úplném začátku jsem chvilku tápal v tom,kdy je vyprávěn příběh matky a kdy dcery,ale jakmile jsem se zorientoval a Villeneuve začal postupně dávkovat silný příběh,nemohl jsem se od Incendies odtrhnout.Korunu tomu pak nasadí finální zvrat/pointa.Nejdříve jsem podobně jako postavy ve filmu nechápal,ale když jsem pochopil...uf.Další mistrovská podívaná Pana režiséra...80% (26.05.2019)

30.3.2010 som videla v FK 35mm film Polytechnique. Pred filmom som netušila, aká hra emócií sa na mňa o chvíľu bude valiť. Nemala som slov. Na moje odporúčanie sa "chytil" iba jeden človek, nevadí, aj to je úspech. Ale akosi som pozabudla na film, aj na režiséra, ktorého meno som si ani nepamätala. A dnes ( 15.4.2011 ) vrámci festivalu FIFBA som si vybrala, taktiež v kine 35mm, film s názvom "Žena, ktorá spieva" (Incendies). Upútal ma dej, ale neštudovala som viac o filme ani o režisérovi. A zrazu prišiel film. A čakala ma taká istá záplava emócií, akú som naposledy zažila pri Polytechnique. Počas záverečných tituliek, som si prečítala, že režisérom je Denis Villeneuve, "otec" filmu Polytechnique. Úplne som zmeravela a môj pocit z filmu sa stonásobil. Neuveriteľný príbeh, natočený krásnou kamerou, celá dejová línia je vhodne usporiadaná, vsunutie piesní od Radiohead nesmierne zapadli do deja ... po filme som taktiež nemala slová, iba slzy v očiach. Nádherný film, úžasný režisér! Plus zistenie, že v hlavnej úlohe hral taktiež geniálny Maxim Gaudette, ktorý si zahral zabijaka z Polytechnique. (15.04.2011)

Dvojčata Jeanne (Mélissa Désormeaux-Poulin) a Simon (Maxim Gaudette) se při čtení závěti své matky Nawal Marwan (Lubna Azabal) dozvídají, že mají staršího bratra a stále žijícího otce, kterého považovali za mrtvého. Musí je najít, aby jim předali dopisy, protože je to podmínka pro zhotovení jejího náhrobku... Příběh, který se odehrává ve dvou časových rovinách, dokáže diváka v závěru překvapit. (23.07.2017)

Ano, silné téma, ale podané tak nějak... na jednu stranu drasticky a násilně, abychom jako viděli, jak se muslimové a křesťané vraždili na potkání (teď mám pocit, už vraždí jen muslimové křesťany), včetně zastřelení malého dítěte, aby se nám pak začala skládat podivná historka o rodině, otci a dětech a tak, náboženství ustoupí stranou, objeví se pár multikulturních moderních narážek, a celé to přes veškerou snahu o syrovost vypadá jak vycucané za každou cenu z prstu. Jo, a ten překvapivý a šokující konec, nemůžu si pomoct, ale vzpomněl jsem si v té chvíli na Cimrmany. (15.06.2017)

Při sledování tohoto opravdu výborného snímku jsem byla dlouhou dobu přesvědčena, že moje hodnocení bude úplně to nejvyšší, ale pak přišlo závěrečné rozuzlení celého příběhu a to už bylo bohužel na můj vkus příliš přitažené za vlasy. Ale za takové věci jako byla emocionálně strhující scéna v autobusu, excelentní výkon Lubny Azabal v hlavní roli nebo Radiohead, jejichž muzika vytvářela ve filmu zvlášťní naléhavou atmosféru, jsou to i tak hodně silné čtyři hvězdy. A tento měsíc je to vedle Srdce na dlani už druhé skvělé kanadské drama co jsem viděla...myslím, že se trochu více porozhlédnu po jejich kinematografii. (05.04.2013)