Staré pověsti české

Nevídané loutkové představení, které sice lidsky, ale s patřičným patosem, vypravuje historii našeho národa. Ta, ač všeobecně známa, nenudí. Důslednost a cit pro detail se projevuje na mnoha místech a častokrát i tak, že to divák ani neregistruje. Velmi se mi líbily třeba blesky v očích kance při souboji s Bivojem. (23.04.2007)

Tu luckou válku si musím někde zopakovat, tuhle část naší mytologie jsem nějak vypustil z hlavy... Animaci není co vytknout, ale je trochu zbabělé se v celkovém shrnutí našich pověstí vyhnout zodpovězení odvěké otázky, kdo běžel k Nelahozevsi a kdo k Neumětelům, tím, že spornou pasáž raději úplně vypustím. (08.07.2009)

Článek mytického řetězu, který má počátek někde na úsvitu národního obrození, přes Palackého, který budování mýtu dovršil, a přes Jiráska, který národní mýtus široce popularizoval a dosáhl toho, že identita národa byla založena na společně sdíleném příběhu. Bohužel se zdá, že tento Trnkův článek řetězu je posledním, že dnes už žádný společný příběh neexistuje či nefunguje, že mnozí už ho ani neznají. Film jsem viděl po dlouhých letech. Z dětství mi utkvěla vzpomínka na temný příběh s podivnou hudbou, hlavně pak vzpomínka na lidského běsa, kterého vodil lučanský kníže. Ale úplně se mi z hlavy vykouřilo, že ten film má i poetické a lyrické pasáže, s okuzlujícími lesními až pohádkově působícími scénami. Po letech mi ten film připadá úchvatný s těmi expresivními záběry a sborovým zpěvem, vše ještě neseno pozdně obrozeneckým patosem.. Ovšemže zlatým hřebem je ta válka s Lučany. Od Neklanova dialogu s vnitřním hlasem, přes choreografii boje Čestmíra a Vlastislava (s tím působivým symbolem raněného sokola), po hromadné bojové scény - velice akční, působivé i po šedesáti letech. Ale uvědomuji si, že toto dílo asi přestává být dnes srozumitelné. (01.09.2013)

Z brilantních animací Jiřího Trnky se těžko vybírá film, který člověka nejvíc dostal. Pro mě jsou to asi pověsti, protože film, kterého se naše milá republika s takovou lehkostí vzdala a který v televizi asi naše děti těžko uvidí jsem mohla vidět coby dítě mnohokrát. A na Neklanovu šílenou scénu ani na Čestmírovu hrdinskou pózu nikdy nezapomenu. Jiří Trnka je poklad, který jsme zakopali a vykašlali se na něj. A to je fakt, ze kterého hodně mrazí... 10/10 (10.04.2008)

Můj oblíbený uživatel flanker.27 označil tenhle film za národní povinnost, národní poklad a národní hrdost, jenže já povinnosti nemám v lásce a národovec jsem taky jenom vlažný, takže si opět všímám toho, co jsem popsal už v Trnkově Špalíčku. Je to solidní práce, která si zaslouží uznání, ale doba pokročila a animace vypadá už jinak. Mám z toho opravdu pocit takové té klasiky, která se stala pojmem sama o sobě, a dát jí pět hvězdiček je opravdu společenská povinnost, spíš než by to vyplývalo z okouzlení při sledování filmu. Celkový dojem. 65 %. (18.09.2011)