Ležáky 42

Konečně se do podvědomí diváků dostaly i dlouho opomíjené Ležáky ( stejně jako třeba Javoříčko ) Jen převeliká škoda, že zrovna takhle nepovedenou formou hraného dokumentu. Herecky naprosto příšerné, dialogy strašné a celkové zpracování je neuvěřitelně amatérské. Celá podoba dokumentu se mi příliš nezamlouvala a žádné nové, podstatné informace jsem se vlastně nedověděl, jen několik spekulací o osudech jednotlivých postav. V závěru potěší i dojmou dobové fotografie obětí a stručný popisek o jejich životě. Film mi sice v paměti nezůstane, ale osudy obyvatel Ležáků rozhodně ano! (23.06.2015)

Jak jsem byla panem režisérem upozorněna, nejedná se o amatérský dokument... Za toto označení se omlouvám. Ale na mne tak bohužel film působil... Takový snímek do kin (dle mého názoru) nepatří, ačkoliv se jedná o silné téma. A už jen kvůli tomu si myslím, že takové téma by stálo za to zpracovat trochu KVALITNĚJI a POUTAVĚJI! Zbytečně dlouhé, nic neříkající dialogy postav (chvílemi až trapné), hořící rujna domu bez oken (i když dům před nějakou chvílí stál celý), opakující se interiéry a nevkusné záběry na model Ležáků s plujícími mráčky na obloze... Pro mne hororový zážitek! Nikdy více... A to jsem opravdu nečekala žádný akční snímek á la Holywood, ale dokument... (01.11.2010)

Dobře, faktograficky je to méně nepřesné než velkofilm Lidice, ale bohužel hraná rekonstrukce událostí, která tvoří naprostou většinu filmu, je natočena naprosto nenápaditě až neumětelsky. Možná že samotný komentář Radoslava Brzobohatého bez obrazu by fungoval lépe. Takže nejlépe působí těch pár dokumentárních archivních záběrů, které ovšem tvoří pouhý prolog a epilog filmu. (25.06.2012)

Sympatický pokus o v tuzemsku nepříliš rozšířený žánr inscenovaného dokumentu je devalvován neobratnou realizací. Až na pár výjimek (Alice Šnirychová) sotva ochotnické herecké výkony, křečovité až trapné dialogy (vrcholem je scéna, v níž mladík přemlouvá českého strážmistra, aby si to s tou sebevraždou ještě rozmyslel), za uši tahající špatné sykavky vypravěče Brzobohatého... Kapitola sama pro sebe jsou titulky plné prohřešků proti češtině („Česko-Polská hranice“; „... aby jste...“; „... udavač z Dřeveše byl odsousen...“; „... podívat z vrchu...“ jako označení činnosti člověka hledícího z letadla směrem dolů), proti historickým faktům („... státní hranice ČR úterý 1. květen 1945...“ - toho dne existovala nějaká ČR???) i obyčejného šlendriánského přístupu - jak je možné v rámci jednoho (!) ze závěrečných titulků napsat u jména Marie Štulíkové nejprve datum úmrtí 11. 7. 1943 a o pár řádků níž, že v Osvětimi „... umírá 17. 1. 1943“? Opravdu zvláštní disproporce v přístupu tvůrců k divákovi - na jedné straně snaha poskytnout mu atraktivní formu dramaticky podaného dokumentu, na druhé až zarážející ledabylost v práci s tzv. detaily. Ale jedna věc si zaslouží pochvalu: scéna popravy a všeho, co jí bezprostředně předcházelo, vychází emocionálně daleko působivěji než obdobná scéna v Nikolaevových Lidicích. (24.06.2012)

Jako rekonstrukce určitě dostačující. Popis jednotlivých osob před závěrečnýmí titulky rozhodně dobře přehledný, ale ty hrané scény vážně mohly být lépe zahrané o tom žádná. Ovšem záleží prostě, jak se na to díváte, jestli jako na film nebo jako na dokument. V každým případě si myslím, že i Ležáky by si zasloužily klasický celovečerní film jako mají Lidice. (28.03.2018)