K zázraku

Terrence Malick to dokázal! Natočil nejnudnější film vůbec a to i v těžké konkurenci Paranormálních aktivit. Přesto, že jsem měl při sledování hodně času vymýšlet jedovaté sliny pro tenhle komentář, až teď jsem s hrůzou zjistil, že už to za mě slovo od slova přesně vystihl J*A*S*M. Do filmu jsem šel s tím, že trvá hodinu a půl. O to větší pak byl můj šok, když jsem zjistil, že náš duševně rozháraný, duchovně nenaplněný a frustrovaný - režisér a scénárista v jedné osobě, natáhl tohle pofidérní dílko do dvou hodin! A to prosím s absencí děje, dialogů a zajímavých postav. Obzvláště herecké prkno Affleck stojí za pozornost. Jeho pokusy o zamilované výrazy v obličeji u mě způsobovaly záchvaty smíchu (což je vzhledem k neuvěřitelné letargii, kterou ve mě film vyvolal, nakonec docela úspěch) a svojí topornou chůzí by mohl na plátně nudit za vlast. Doporučoval bych mu brát herecké hodiny od někoho na place. Navrhuju třeba jednoho s těch bizonů v ohradě. Voiceover je tady naprosto mimo, nějak většinou času nesouvisí se scénou, občas ani s filmem a leckdy ani se zdravým lidským rozumem. Měl jsem kdesi v hloubi duše vůli podívat se na Strom života, ale mám strach. Mám strach, že každá minuta bude zase dlouhá jako hodina. Že mě po dvaceti minutách začne zase bolet hlava a že možná to na mě bude mít trvalé následky. V plánu byla jedna hvězdička za hudbu nebo Bardema, protože ho mám rád, ale je mi líto jinak to nejde. PS: Hlasuji pro přidání alternativního názvu "Verbalův infarkt". (26.06.2013)

Pro artového diváka, za něhož se stále považuji, zcela nová kategorie diváckého zážitku. Asi ve dvácáté minutě mě brutálně rozbolela hlava a dobře mi nebylo ještě celý další den. Inu, všechno je jednou poprvé, i pocit, že jsem vražděná filmem. Marně přemýšlím, zda obsazení nejnudnější hollywoodské tváře do hlavní mužské úlohy má nějaký hlubší spirituální význam. Každopádně: tajně doufám, že až zase jednou některý z uznávaných auterů bude zrcadlit své nitro na plátně, že já u toho trápení nebudu. Na další podobný kentus se necítím. (22.04.2013)

Ten novodobý Malick není nic pro mě. K zázraku je jen další krásně nasnímané nic, které se utápí v nekonečných monolozích, které po určitém čase opravdu vyznívají až sebeparodicky. Nevím, jestli je Kristus nalevo, napravo, nahoře nebo dole, ale bývalý režijní virtuóz, jehož filmy byly audiovizuální slastí a duchovní očistou, se od Stromu života zakopává do prázdné manýry, která víc než cokoliv jiného diváka prostě irituje. S vypnutým zvukem se bude na K zázraku hezky koukat, jako na působivý dvouhodinový spořič obrazovky. Jako filmové dílo to ale nefunguje. 35 % (25.09.2016)

We climbed the steps to the Wonder. Magický příběh pěti cizinců/poutníků ve světě, kde sny přicházejí a odcházejí, jak se jim zlíbí. Ve světě, kde se člověk odvrátil od boha a bůh se otočil zády k člověku. Kde materiální hodnoty převyšují ty spirituální, mechanické ruchy jsou v neustálém konfliktu s melodickým zněním přírody, a slovo samo se stává nadbytečným klamem. Jak těžké je v takovém chaosu znovu najít řád? Malick obnažuje své nitro a navrací se ke svým kořenům. To The Wonder je jeho nejosobitějším dílem. A právě proto ho bude široká veřejnost nenávidět ještě více, než předchozí Strom života. (15.04.2013)

Každý deň nie je sviatok a vytvoriť tak silný film ako Strom života, sa podľa mňa dá iba raz za život. Takže Malickovi odpúšťam, že sa mu táto light verzia už zmieneného opusu, nepodarila. Presnejšie príbeh bol nudný, kamera znesiteľná, dialógy (monológy) podľa mňa to najlepšie, čo tento film ponúkol. Lenže Malick sa potkol o svoj obľúbený kameň úrazu - STOPÁŽ! A to sa v To the Wonder ešte krotil, ale stále by to chcelo odstrihnúť najmenej pol hodinu. Takže zosumarizované - pre mňa priemer. (29.06.2014)