K zázraku

Malickova volná režie potápí Lubezkiho dokonalou kameru. Na improvizaci není nic špatného, ale neměla by nikdy přetéct přes pomyslný pohár a rozmělnit tak příběh i herecké výkony. Olga Kurylenko patří mezi herečky, které se mi nikdy pod kůži nedostanou a její pominuté vílí křepčení mě dost vytáčelo. Affleck posloužil jako dobrá kulisa, o nějakém hereckém výkonu ale taky hovořit nemůžeme, Malick tam mohl postavit kohokoliv. Suma sumárum, velká škoda pro Bardema a rozkošnou McAdams, kteří jsou vždycky skvělí i v takovémhle vizuálním rozbředlém bahně. (31.01.2015)

Další Terrence Malick, který mě neoslovil. Je sice hezké, že věhlasný režisér zase jednou otevřel své nitro a podělil se s námi o svoje rádoby hluboké myšlenky. Jenže natočit o tom film, v němž se pro mluvené slovo musíte modlit a ve kterém se většina záběrů skládá z toho, že někdo někam jde a čumí kamsi do prázdna? To vážně není můj šálek kávy. Herci navíc nejsou tak dobří, aby to uhráli pouhými gesty či očima. Snad jen ta Rachel McAdams zde ve svých 10 minutách zaujala. Pár světlých momentů se zde ale přeci jen najde a některé záběry jsou opravdu úchvatné. Jinak se ale obávám, že k Malickovým filmům už cestu nikdy nenajdu. 50% (12.05.2013)

Malickova pseudonáboženská dervišská ipsace: Bůh je ve všem, zvláště pak ve svůdně se točících holkách. Někdy, když začnou být věrolomné, člověk propadá skepsi a ztrácí víru. Jenže Bůh je taky v nemocných lidech, tak se i těm nevěrným mrchám dá leccos odpustit. A jistě, v neposlední řadě je Bůh i v paprscích slunce procházejících skrzevá jemnou kůžičku ručky Olgy Kurylenko či v mokré větvičce sloužící coby lízátko jejímu andělskému jazýčku. Malickova spiritualita je jak Maharišiho zvratky po předávkování extází. Vice v recenzi na Indiefilmu. (02.09.2013)

Terrence Malick obnažuje své nitro a vtáhne svou představivost na plátno. O životě, lásce, pohledu na svět, krásy těla, úsměvu, smutku, samoty, blaženosti a utrpení. O vztahu, zrodu a smrti. Symfonie obrazů, momentů ze života a evolučních záběrů. Bohužel bez příběhu a ostrého námětu. Spíše fotografická galerie, než film. (19.10.2020)

Sklerotikove ohliadnutie sa za milostným životom, v ktorom sa útržky spomienok a pocitov niekto snaží zmysluplne usporiadať v duchaplnú fabulu. Dlhá to filmová cesta od rozplynutia sa nad krásným úvodom, cez atmosferické levitovanie uprostred bizónieho stáda, až k postupne silnejúcej skúške diváckej trpezlivosti. Kurylenko aj McAdams kúzelné, hudba pekná. (16.09.2013)