Žena v čiernom

James Watkins úplně obrátil notu, když z agresivních výrostků přešel do klasické secesní duchařiny, ale laťku své pověsti, nastavené svojí prvotinou, rozhodně doskočil, protože to pere do diváka s takovou razancí, až jsem si kladl otázku, kde sakra ten člověk celé ty roky byl, když všichni brečeli na skomírajícím žánrem. Je to vlastně těžká frajeřina bafat na diváka tak předvídatelně a přitom s takovou drzostí a nesmlouvavostí, ve které umírají malé děti, a záhada se rozplétá v rychlém tempu, přičemž si film udržuje onu britskou rozvážnou distingovanost a mírný odstup. Od dokonalosti se to odchyluje pouze typově nepadnoucím Radcliffem, který, nic proti jeho výkonu, prostě ještě na takovou roli nedorostl. Jinak hluboká poklona před režisérem. 4 a ½. (08.03.2012)

Byl jsem hodně příjemně překvapený. Začátek je blekotavá nuda u které budete trousit hášky s odkazy na Pottera, ale atmosféra se zhustí, bláto začne cákat, mrtvých dětí přibývá... lekačky jsou velmi, ale velmi efektivní. Danny hraje dobře, faktem je, že nemá na roli otce věk, každopádně má na to ze sebe kouzelnickou škatuli setřást, přesto však na jeho filmy budou chodit právě jeho někdejší sledovači. A povedený, byť trochu předvídatelný konec. (01.03.2012)

Celkem sympatický pokus o staromódní horor, který sází na poctivou atmosféru a lekačky než na zbytečnou brutalitu. A nutno dodat, že se to většinou režisérovi i docela daří a párkrát jsem se leknul. Radcliffe v hlavní roli sice nijak zvláště neoslňuje a toho otce mu člověk moc nežere, ale srandu rozhodně nezkazí. Jen to celé mohlo trochu větší spád, hlavně ze začátku, protože i přes celkem krátkou stopáž jsem se chvilkami dost nudil. Ale i tak jeden z těch příjemnějších současných hororů. (04.03.2012)

Horory všeobecně nejsou můj šálek houbičkového čaje, ale dnes jsem udělala výjimku a jsem ráda. Na život po životě věřím a věřím, že se po smrti zbytková energie drží v místech, která pro člověka hodně znamenala nebo nestihl svým blízkým něco sdělit a proto se neposune jeho duše dál. Některé scény ve filmu byly dost přitažené za vlasy, zas nevěřím, že by se až tak zbytková energie zemřelých projevovala ve světě živých, ale je fakt, že závěrečný pohled na ženu v černém ve mě zanechal opravdu hluboký a nepříliš povzbudivý pocit ... podívat se na ni ... nebyla to chyba? (20.07.2024)

Mlha houstne, voda stoupá, mrtvé tváře vykukují zpoza keřů a zvuk houpacího křesla mi ve vzpomínkách přivádí husí kůži i na místa, o kterých se nemluví. Daniel Radcliffe hraje velmi strhujícím způsobem a vstříc všem jeho odpůrcům jsem se musel od začátku usmívat, že Arthura ztvárňuje pojetím, které na Harryho nedává snad ani vzpomenout. S jízdami vlakem na místa plná duchů si sice pokoj nedal, ale Skoro Bezhlavého Nicka nečekejte. Dokud se v pozadí otáčí neznámá silueta, je všechno příjemně mrazivé, ale když se v okně objeví tvář nebo na skle otisk, stahoval se mi žaludek do nepříjemně malých rozměrů. Ženu v černém tak nejvíce svazuje relativně okoukaná dějová premisa, která v závěru stojí před těžkou volbou. Zda přinést happyend, který může být považován za klišé nebo přitvrdit varhanní muziku a čelit riziku přepáleného konce. Jak to dopadlo, se musí divák přesvědčit sám, ale film jako celek i díky opravdu nečekaně působivým momentům a pocitu "jestli se do toho baráku vrátíš, tak to hned vypnu" s přehledem obstál. (15.03.2012)