Sherlock

*První dvě řady mohly uspokojit každého, na jemné škále od průměrně chytrých a středně odvážných produktů doby, jež stačí nakrmit detektivkou a kros-žánrovým humorem, až po ty neijnteligentnější, tzv. sociopatické jednotlivce (ač se právě tak dá uvažovat o individuofóbii společnosti, která panikaří z vyspělých jedinců), kteří v seriálu spatřovali naději na zbrusu nové a nově přitažlivé (new sexy), tercimileniální pojetí základních životních hodnot jako je hra, partnerství, přátelství či nepřátelství (jak už se dnes běžně zaměňují podle Nolana - viz trilogii Temného rytíře), identita, síť vztahů čili společnost a svoboda či zajetí v ní, z toho postulovaná logika konání i nahlížení a z ní vyplývající cena určitého života vs. specifická informace atd. atd. *** První dva díly třetí série sice vtipně pohřbily laciná očekávání většinové masy diváků, jež to kvitovala vděčně a s oddaným potleskem, aniž by byla s to rozeznat, že jinak jsou neústrojné, vyprázdněné a laciné jako televizní přestávka s koťátky v košíku, že se tu bez náhrady pohřbívají i mnohem závažnější přísliby a vyhlídky a že se navíc jedná o velice nedůstojný ceremoniál. Závěrečný díl třetí řady pak přirozeně nemohl být dostačující náplastí na způsobenou bolest, takže se o to sebekriticky (tolik uznání tvůrcům patří) ani nepokoušel, ale navíc se v něm mezi řádky strategicky přiznává, že celá třetí série byla vlastně jen omezenou kratochvílí, interludiem, jež tvůrcům možná získává čas a oddaluje skutečné rozřešení všech zauzleností, jimiž se s námi seriál na konci druhé řady rozloučil, na příště. Tím si seriál zachovává jak přízeň mas, tak si i dopředu zajišťuje pozornost oněch několika (snad alespoň desítek mezi milióny) z dobrého důvodu zklamaných ostražitých diváků, kteří nyní nemohou jinak, než ještě dát tvůrcům šanci a zjistit, zda čtvrtá série do té středověké společenské etiky (-- neboť s letopočtem se posouvá i měřítko a rozlišování dobra a zla, jak se jím vládlo lidským životům ve druhém miléniu, už i dvacáté století s jeho jezovity, trpiteli i kacíři zahrnuje do éry středověku --) řízne alespoň tentokrát tak odvážně, jak seriál sliboval, a připraví nám skutečný new sexy spirited mind blower. *** Přes evidentní otravnost, nedůstojnost a přebytečnost třetí série nemůžu snížit hodnocení ani o cípek hvězdičky za to, co bylo tak jako tak v prvních dvou brilantně zaseto, navíc s mžikající částečkou naděje, že tvůrci jenom přirozeně oddrenážovali nahromaděný masmediální tlak a čtvrtá série v klidu naváže na podstatu a existenciální jízda bude pokračovat dál. (29.01.2014)

Ársr Konan Dojl zajisté mocně přiráží odmasenou pánví směrem ku unisexuálnímu kanďouru Cumberbatche. Převod klasiky do moderního zmateného světa se zadařil natolik, že Kulyček až zaslzel radostí. Jen houšť a větší kapky, kujů móc. Celá se chvěji nedočkavostí, jak to jen ten homo nikotinista udělal s pádem z té střechy..... (02.08.2012)

Pokrok nezastavíš, milý Watsone. Dětinská radost z pilotní epizody („měli bychom aktualizovat jejich status“) se během dalších dvou dílů neopakovala, ale pocit, že sleduji nejvybroušenější kriminální seriál posledních let, zůstal. Tvůrci s námi hrají vyrovnanou partii. Než pustí ke slovu Sherlocka, ponechají prostor divákově dedukci. Kdo chce s géniem (nebo úchylem, jak je libo) držet krok, musí přemýšlet dopředu. Pasivní přijímání nabízeného k plnému prožitku nestačí. Abychom to neměli snadné, jsou nám předkládány zavádějící (nikoli lživé) informace. Každý detail má svůj význam. Zatímco nálada jednotlivých epizod je poměrně nevyrovnaná (od lehce žoviální k těžce pochmurné), Sherlock a Holmes, sociopat a labilní válečný navrátilec, zůstávají konzistentně zábavní. Většinu pozornosti si pochopitelně nárokuje Holmes, v podstatě nerd, který rozumí moderním technologiím lépe než lidem. Ukázkově ambivalentní postava: zločiny řeší a zároveň k nim má obsedantní vztah, protože mu odhalování pravdy činí radost – méně krvelačná verze Dextera. Watson vedle něj působí poněkud méněcenně, ale kdo by ne (svou otravnou vševědoucností Holmes pro změnu nachází paralelu v Sheldonovi z The Big Bang Theory). Napsat po posledních minutách třetí epizody, že na pokračování jenom těším, by bylo jako označit Holmesovy dedukční schopnosti za ucházející. Nemůžu se dočkat! Apendix: Překombinované, násilně překvapivé a příliš mnoho pravidel naráz porušující finále třetí série, která celá působila jako zkouška, co všechno postava Sherlocka snese, výrazně utlumilo mou touhu vidět další epizody. Paradoxně bych raději viděl spin-off s čím dál pozoruhodnějším Watsonem než další experimentování s nelimitovaně nepředvídatelným Sherlockem. Minimálně prví díl třetí řady je ale svou fanfikční metarovinou, reflektující tvůrčí přínos diváků, vtipně a sympaticky "up to date". 90% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, Oskar, Rex Mundi, Toj, Hwaelos, agathon (07.04.2011)

Sherlock Holmes v současnosti? Ano, ale takhle moderní a zábavná miniserie? Kdo by to ještě před pár měsíci řekl... Já rozhodně ne a jsem rád, že znovuvzkříšení Sherlocka vedlo přes filmovku z Hollywoodu až do rodné Anglie. Po delší době mě zase televizní projekt dokázal zásadním způsobem uzemnit a nebýt slabého druhého dílu, pětihvězdičkovou smršť ostatních uživatelů bych rád následoval. Ten díl bohužel existuje a do vydání alternativního pilotu je to pomyslné negativum, které sérii ztrácí. Co je však úchvatné je, jak dokázali autoři všechno zvládnout. Od Watsonovy psychologie, přes Sherlokovu temnou stránku, až po moderní vymoženosti, které by na první pohled mohli samotnou dedukci a pátrání zjednodušit a okrást o známé kouzlo (což se jim nepovedlo:)). Střihově jde o televizní vrchol, který se bude těžko překonávat a v divácké přístupnosti pomáhá také obrazová dedukce (nejen prostřihy dle slov Sherlocka, ale také vizuální zobrazení čísel a slov potažmo "špatně viditelného děje" pomocí písmen a čísel ve stylu Čisté duše). Takhle se dělá moderní televizní klasika. teď to jen potvrďte dalšími (potvrzenými) díly. Těším se. Velmi. (95/70/95=87=4*) S2: V mnoha ohledech lepší (ještě propracovanější kamera, chemie a příběhy), ale o to větší očekávání a problematická látka (pes je prostě pes...). Ve výsledku první díl fantazie (chemie Sherlock-dominatrix famózní, dvojka tajemná, ale průhledná, třetí díl...tam ještě sám nevím, protože se bojím scénáristů...). Výsledek tedy 95+80+90=4*. S3: Třetí sezona začala s tolika zpomalovačkami, že jsem cítil jak v Charlieho andílcích:). První díl byl mnohem nevyrovnanější a snažil se být natolik moderní (twitter hadr), až mi přijde příliš. Druhý díl má opět dvě roviny, rozvádění hlavních postav a jejich "problémů" a hlavní dramatická vyšetřovací linie (ta tu první o hodně překonává). Je to efektní, zábavné, ale jako by to chtělo bořit hranice z první i druhé série. Třetí díl to samé v bledě modrém. Konečně silný záporák, ale tempo celého dílu a ve výsledku i celé třetí sezony, je zpomalováno osobní rovinou problémů. Trochu mi to připomíná druhý vedlejší Moffatův projekt, Doktora Who. Přesto je Sherlock působivý, vyšetřování a vše okolo jeho paláce mysli je v posledním díle neskutečně efektní a dramaticky vyšroubované na maximum (i když si říkám, kolikrát ještě v tomhle seriálu někdo přežije svoji smrt...). Vyšetřování opět fantastické, humor chvílemi na hraně, ale celkově velká zábava. Jen těch "mind games" a mnemonic techniques je tu někdy až moc... Výsledek: 80+70+90=4* (19.08.2010)

Přesně to, co měl "Sherlock Holmes" s Downeym a Lawem být, ale bohužel nebyl - stylově vytříbená komorní inscenace založená na charakterech postav a důmyslném aktualizování holmesovských prvků. Omezený rozpočet televizní produkce zde byl ideální motivací k omezení akce a naopak vystavění atrakcí na grandiózně napsaných dialogových scénách. (31.10.2010)