Naše bláznivá rodina

Dobrodružná výprava za záchranou manželstva svojich rodičov nemohla dopadnúť lepšie ako v réžii Kachyňu. Spočiatku vtipné, neskôr záhadné a nakoniec oslobodzujúce. Poviedka asi nebola materiálom na celovečerný film, skôr anekdotou, takže čo z toho vzniklo za účasti skvelých hercov, je výborné. –––– Maminka neřídí nejhůř. V Praze prý je jedna paní, která řídi hůř než maminka. (29.11.2015)

Menšík s Jiráskovou si krásně padli do noty. Herecké obsazení bylo výborné, hlavně teda trio dospělých herců. Ta nejmladší to měla v hlavě opravdu srovnané a její glosy neměly chybu. V dnešním provozu by maminka se svým stylem řízení nepřežila ani minutu. Čekala jsem, že to bude o něco více potrhlejší, přece jenom se vyskytuje v názvu výraz bláznivá, ale i tak jsem se příjemně bavila. (04.06.2015)

,,Mohu si půjčit ty tvoje bílé boty?   --- ,,Které?'' ---- ,,Ty co mám na nohách ! '' -----Tohle byla velmi příjemná komedie o níž jsem doposud neměl tušení. Třináctiletá Jana, vlastními slovy vypráví příběh o své rodině, což nutně působí samo o sobě komicky. Svět malé dívky, kde lecos ještě nechápe, ale cítí se být už dost stará všechno chápala to prostě nabízí. Starší patnáctiletá sestra, je samozřejmě úplně pitomá, rodiče se hádají a klidnému ovzduší ani moc nepomáhá babička žijící s nimi v bytě. Leckomu z nás čtyřicátníků to už asi ani nepřijde při vyprávění vtipů o tchýních na mysl, ale naši otcové s nimi leckdy netrávili jen vánoční návštěvu. Často s nimi žili v cimrách 2+1 a někdy ani to ne. Šedesátá léta, bytová krize, do masivní stavby panelových sídlišť ještě bylo daleko... Obzvláště v centru velkých měst. Krom celkem vtipného podání celého filmu se mi na něm líbilo i to léto roku 1968 v Praze. Móda, provoz v ulicích, mezi tehdejšími auty se ještě leckdy míhaly předválečné veterány v podobě Aerovek a Tatrovek, polodivoká byla náplavka podél Vltavy, baráky byly podepřené masivním fortelným dřevěným lešením (ne proto, že se opravovaly, ale aby nespadly!) .... Šlo na mne z filmu smutno, když jsem si uvědomil, že po té teplé sluníčkem vyhřáté dlažbě už za chvilku budou ne ve filmu, ale skutečně chrastit pásy ruSSáckých tanků a že po té dlažbě poteče krev našich lidí. Jsou tam vlastně zaznamenány poslední okamžiky svobodnějšího žití v iluzi, že socialismus může mít i lidskou tvář...  A uvědomil jsem si ještě jedno. Celkem často je spousta komedií točena o tom, jak se dítě bojí rozvodu svých rodičů a tak kuje plány jak tomu zamezit. Již ten sám strach je leckde podáván jako to humorné a nejinak je tomu i zde. Jenže vcítíme-li se do toho dětského světa, nenajdeme tam ani píď humoru. Je tam, nejistota, zmatek, hrůza, obzvláště pokud si něčím podobným nějaký spolužák už prošel a pak vyprávěl ve škole kamarádům o rozvodu... A tak ač jsem se celý film usmíval, jsem měl ke konci (a je to moje vina) takové posmutnělé pocity. Kupodivu film skončí překvapivě jinak než Jana čeká, ale divák tuší .-). Takže chroupu 3 kostky cukru bridž i když se po něm tloutne a kazí zuby.  * * * (07.01.2023)

Pár vecí sa dá vyzdvihnúť: atmosféra ulice, komixové vsuvky, schovávanie školských tašiek do kontajnera počas blicovania alebo úžasná sledovacia scéna, kedy sestry strčia hlavy medzi na ulici vystavené tituly módnych časopisov so ženskými hlavami na obálkach. Zápletka je však taká nijaká, rovnako jej vyvrcholenie, podporené denníkovým zápisom ako z propagačnej príručky zdravej rodiny, základu štátu. Skôr rodinná nuda ako komédia. A ešte tento citát z filmu stojí za pozornosť: "No ale pokračujeme v Bratislave. Oranžová fantázia - Žužu. Čipkový sen - Desdemona. Prepychová nočná košeľa - pyžama Darling. Rozprávkové mená, rozprávkovej krásy nových modelov návrhárok z Trikoty Vrbové.". (26.11.2020)

Kouzelná rodinná komedie, které nechybí cit, nadhled a laskavý tón. Příjemná oddechová záležitost. Obrýlená familije mi byla sympatická, herecky velice příjemná a vypravěčka, resp. pisatelka deníku mě bavila svými postřehy, myšlenkami, vtípky. Půvabné nakouknutí do duše dvanáctileté dívky. P.S. Jiřina Jirásková za volantem nemá chybu. (25.06.2019)