Naše bláznivá rodina

(celkem poprávu) pozapomenutá ptákovina o trhlé rodině, kde všichni nosí brýle (samozřejmě nulové; galerie). Celé je to dost sterilní a nudné, přemoudřelá hlavní hrdinka není moc sympatická, a její starší sestra, na níž jedině stálo za to spočinout zrakem, tam nedostala moc prostoru (mělo to být o ní, kruci :P). Od Procházky a takového obsazení by člověk čekal opravdu víc, možná výsledek poškodila nucená výměna na režisérském postu. A možná hodnotím příkřeji jsa otráven tak zmarněnou příležitostí dát na plátně prostor skutečným brýlím. Zde některými obdivované úžasné chytrosti scénáře jsem si každopádně nějak nevšiml. (19.09.2007)

Nenáročná a lehká rodinná komedie o životě jedné rodinky z pohledu jejího prozatím nejmladšího člena Jany (Bohumila Houdková), která si všechno bere příliš vážně. Rodina je její celý život a pocit ztráty této jediné jistoty pak přinášejí více i méně vtipné situace. Další členové rodiny: trochu nešťastný otec (dobrý Vladimír Menšík), trochu lehkomyslná matka (dobrá Jiřina Jirásková), starší dospívající fintivá sestra Zuzana (Jarmila Srbová), a babička (Jiřina Šejbalová), toužící na stáří ulovit nějakého toho samce. Příjemné odreagování jemného směru. (10.08.2011)

Dobrodružná výprava za záchranou manželstva svojich rodičov nemohla dopadnúť lepšie ako v réžii Kachyňu. Spočiatku vtipné, neskôr záhadné a nakoniec oslobodzujúce. Poviedka asi nebola materiálom na celovečerný film, skôr anekdotou, takže čo z toho vzniklo za účasti skvelých hercov, je výborné. –––– Maminka neřídí nejhůř. V Praze prý je jedna paní, která řídi hůř než maminka. (29.11.2015)

Oddychová komedie která je méně vtipná než by být mohla a méně chytrá než by být chtěla. Těch několik zábavných scén jsem si tam najde téměř každý. Pro mě to bylo brilantně napsané hledání zašatročených lístků. Zbytek se mi bohužel po chvíli vykouřil z hlavy. Jen ta pohodová atmosféra ve mě zůstala. (27.08.2019)

To nejlepší ze zlatých 60., z prapodivné dékady čs. filmového zázraku a vyřešeného socialismu. Překvapující kvality nabízí tento malý nenápadný film, který okouzlujícím způsobem baví, glosuje a nastavuje zrcadlo té časti naší společnosti, která před sebe nestaví zbytnělou pózu. A je krásné sledovat ten oblouk, ještě v roce 1932 se ve školních lavicích povaloval Maurice Chevalier, v roce 1968 to už byl Pierre Brice. Škoda, že později tato povaha česká zhysterčila se Schulhoffem a odešla s Chytilovou na sídliště. (17.01.2013)