Scenár:
Jan ProcházkaKamera:
Jan StallichHudba:
Miloš VacekHrajú:
Bohumila Houdková, Jarmila Srbová, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Ferdinand Krůta, Josef Bláha, Karel Urbánek (viac)Obsahy(1)
Dvanáctiletá Jana se vrací z nemocnice. Doma pozoruje určité změny a má obavy, že se její rodiče budou rozvádět. Ve skutečnosti ovšem očekávají dalšího potomka... Po předčasně zemřelém Janu Valáškovi dokončoval snímek Karel Kachyňa. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (63)
Kdyby dění filmu nebylo komentováno tou nesympatickou, nehezkou, neustále vážně se tvářící holkou v onom vykalkulovaném naivním stylu, o kterém si scénárista pošetile myslí, že zaručeně dospělé diváky pobaví a trochu dojme, kdyby se nepoužívaly poněkud prvoplánové laciné rekvizity ála brýle pro všechny, mohl to být velmi dobrý film ve stylu Homolkových. Ten konec byl také dost předvídatelný. ()
Film z dob, kdy se u české veselohry zasmál. Dějově to sice nebylo nic výjimečného, ale skvostem jsou hlášky malé Jany, zvláště ty psané v Deníku; škoda, že se je člověk nestačil opsat, Janu Procházkovi se skutečně podařily. Komedie jistě trochu nadsazená, stálé Janiny úrazy, maminčina nešikovnost, ale zároveň suverénní řízení vozidla (tady snad hned na začátku byly nejlepší vtipy), trošku se to ztrácelo ve chvíli, kdy děvčata špehovala rodiče. Ale čtyři hvězdičky si film zaslouží i díky výkonům J. Jiráskové, V. Menšíka a J. Šejbalové. ()
Taková (ne)normální rodinka. Události všedního dne pohledem dvanáctileté dívky, která si začíná uvědomovat proměnlivost mezilidských vztahů, křehkost lidských bytostí a jejich touhu po lepším, krásnějším životě. Námět i scénář Jana Procházky ovšem nijak nemoralizuje, nevychovává, ale také své postavy neromantizuje a nelakuje narůžovo – silně groteskní nadsázka je zcela zřejmá, což je patrné především v hereckých výkonech. Škoda, že film je to zapomenutý a zcela opomíjený, rozhodně má čím pobavit i dnes, po dvaapadesáti letech. ()
Velmi příjemný film se skvělou hlavní hrdinkou, které by její vnitřní monology mohl závidět i Woody Allen, o Juno nemluvě. No vážně! Škoda ovšem, že se jich snímek ve druhé polovině na poměrně dlouhou dobu vzdá, zpomalí a dech znovu nabere až v poslední čtvrthodince. Kromě Bohumily Houdkové předvedli moc milé civilní výkony Jiřina Jirásková a Vladimír Menšík, takže Naše bláznivá rodina za vidění rozhodně stojí. ()
To nejlepší ze zlatých 60., z prapodivné dékady čs. filmového zázraku a vyřešeného socialismu. Překvapující kvality nabízí tento malý nenápadný film, který okouzlujícím způsobem baví, glosuje a nastavuje zrcadlo té časti naší společnosti, která před sebe nestaví zbytnělou pózu. A je krásné sledovat ten oblouk, ještě v roce 1932 se ve školních lavicích povaloval Maurice Chevalier, v roce 1968 to už byl Pierre Brice. Škoda, že později tato povaha česká zhysterčila se Schulhoffem a odešla s Chytilovou na sídliště. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (7)
- Režisér Jan Valášek zemřel 27. ledna 1968 při závěrečných pracích na tomto filmu. Snímek pak dokončil Karel Kachyňa. V úvodních titulcích je uveden pouze Jan Valášek. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)
- Jiřina Šejbalová zpočátku natáčení nesnášela Vladimíra Menšíka, protože jí vadil jeho „neuctivě bezprostřední“ hlučný humor. Během natáčení mu ale přišla na chuť a nakonec si Menšíka zamilovala jako herce i jako člověka. (raininface)
Reklama