Motýl vzlétl k záři

"Na spaní používáme klapky." - "Co s tím mám dělat. Dát si to na oči?" - "Ne, spolkneš je a zapiješ vodou." Bohužel podobných výměn v Stage Doors není tolik, kolik bych si přál. Výsledkem je spíš průměrnější screwball, který bledne ve srovnání s o rok novější Leopardí ženou. Ale nutno přiznat, sledovat kočkování mezi Katherine Hepburn a Ginger Rogers mě těšilo. Překvapivý je hlavně neutěšený závěr, který z feministických pozic útočí na broadwayský (a potažmo hollywoodský) způsob zacházení s herečkami, coby materiálem na jedno použití. (30.07.2020)

Ani nepočítám, kolik se tady sešlo výborných a nádherných hereček v čele s Katherine Hepburn, Ginger Rogers nebo Andreou Leeds. Jejich postavy jsou zábavné, sarkastické a vůbec si tu slovní pálkovanou užívají s celou vahou své okouzlující osobnosti, ale někde v pozadí už se plíží stín velké tragédie. Poslední třetina filmu tak z lehkovážné konverzačky přechází v tíživé drama, kde jsem se ani já nakonec neubránila, aby mi trochu nezvlhly oči. Protože na rozdíl od svých zářných představitelek, Kay, Jean a ostatní dívky z penzionátu, své místo na výsluní ještě nevybojovaly a jak to tak na pozadí hollywoodského pozlátka bývá, jejich naděje nakonec zapadnou do ztracena, stejně jako jejich krása. (08.10.2014)

Začínám bořit veškeré své předsudky týkající se černobílých filmů. Naprosto GENIÁLNÍ herectví sršící ze všech scén, rychlé odsýpání děje, nepředvídatelnost zápletek a jediné na co myslíte při sledování je panebože jim to tak sluší nebo proboha to byla určitě krásná doba(kostýmy,etika apod.). Nikdy předtím jsem neměla takovou motivaci shlédnout filmy Katharine Hepburn...vždycky jsem si říkala jo je to určitě skvělá herečka jednou se k její filmografii dostanu...ale nenapadlo mě že až tak nebývalých rozměrů a opět se mi na mysli objeví otázka jak je možné, že naprostá většina dnešních herců je jen zklamáním diváka? Nejen Katharine ale i Gail Patrick, Ginger Rodgers či Adolphe Menjou si zaslouží smeknutí mého pomyslného klobouku plného předsudků. Odnesla jsem si z filmu nádhernou větu: "Herečku nedělají líčidla a světla, dělá jí utrpení..".Mladá ale neúspěšná postava Kay žijící divadlem a hlavně závěrečnou rolí již zmíněné Terry, která ke konci s takovou noblesou zahrála divadelní hru z které mi popravdě až vyhrkly slzy a s velkou pokorou potom vyzvedla její památku - když se vlastně z nesplněného ideálu mladá slečna zabila..Zasloužená nominace na Oscara pro Andreu Leeds v roli Kay. Oceňuji i perfektní konec, kde je krásně vidět, že se Terry zařadila hezky do kolektivu a že život hereček v penziónu se odvíjí dále ve stejném tempu typickém pro tuto skupinu a příchod nové slečny do této společnosti pro mě symbolizuje další poutavý osud herečky. Tento snímek by si zasloužil být na seznamu filmů, které musíte vidět než zemřete. (06.11.2012)

Na Katherine Hepburn nedám dopustiť,síce môže pôsobiť snobským dojmom,ale herecké nadanie sa spochybniť nedá,Ginger Rogers je u mňa zafixovaná ako parťačka Freda Astaira,obidve sú nádherné,celkový ženský ansámbel„nádejných” herečiek je famózny.Neviem,či som už niekde videl toľko babeniek pokope? Kvalitný počin 30 rokov,povedal by som,že veľkú konkurenciu,čo sa do kvality týka,nemá.Obdivujem Classic Hollywood. Režisér,ktorého som nepoznal,ktorý nakrútil pozoruhodný počin o herečkách,ktoré čakajú na tu pravú príležitosť presadiť sa,ktoré žijú v jednom baráku a nielen vyššie zmienené herečky odvádzajú„dobrú prácu...” (01.03.2014)

Skoro dvě třetiny filmu tvoří rychlá konverzační komedie (jeden ze scénáristů psal pro bratry Marxy a je to poznat), teprve v závěru se příběh láme ve vážné drama. Vzhledem k předcházející lehkosti snad až příliš vážné. Ač ženy protentokrát vládnou, ve vzduchu stále visí jejich závislost na mužích. Herečky mezi sebou nezápolí o nic menšího než o vstupenku do mužského světa. Ale na třicátá léta je to stejně pokrok. 75% (04.06.2010)