Motýl vzlétl k záři

Ani nepočítám, kolik se tady sešlo výborných a nádherných hereček v čele s Katherine Hepburn, Ginger Rogers nebo Andreou Leeds. Jejich postavy jsou zábavné, sarkastické a vůbec si tu slovní pálkovanou užívají s celou vahou své okouzlující osobnosti, ale někde v pozadí už se plíží stín velké tragédie. Poslední třetina filmu tak z lehkovážné konverzačky přechází v tíživé drama, kde jsem se ani já nakonec neubránila, aby mi trochu nezvlhly oči. Protože na rozdíl od svých zářných představitelek, Kay, Jean a ostatní dívky z penzionátu, své místo na výsluní ještě nevybojovaly a jak to tak na pozadí hollywoodského pozlátka bývá, jejich naděje nakonec zapadnou do ztracena, stejně jako jejich krása. (08.10.2014)

Prekvapivo pecka. V najlepsich tradiciach screwballu sa tu keca ohromnou kadenciou, aby velmi casto vypadla nejaka skutocna perla. Aby po divackej facke v poslednom akte usmev zamrzol. Skoda, ze to nebolo dlhsie pretoze ten prechod medzi nahlaskovanou komediou a temnou dramou nie je uplne hladky. Vsetko ale zachranuju famozna Katharine Hepburn a este lepsia Ginger Rogers. O dost lepsie nez tematicky pribuzny original Star is born 9/10 (14.11.2020)

Penzionát pro začínající herečky je jako osudí, do něhož se tu a tam vnoří povolaná ruka a na základě nevyzpytatelného výběru vytáhne vítězný míček. Jeden z mnoha desítek, kterým stojí za to po léta bezcílně rotovat v bubnu. Jedna z adeptek je tak otlučená, že se zdá být začátečnicí už hezkých pár desítek let, několik dalších se nejspíš časem vdá a přijde na jiné myšlenky, jiné sleví ze svých ambicí a stanou se třeba tanečnicemi ve sboru. Jednu, možná dvě z nich osvítí světla ramp. Zatím ještě překypují energií, bagatelizují neúspěchy a přeceňují naděje... Nikdy bych si nepomyslel, že by mi u nějaké komedie mohlo vadit příliš mnoho vtipů. Jestli jsem se k tomuto pocitu někdy přiblížil, tak právě při sledování Stage Door. Konverzačního humoru je zde dost na tři filmy a je modernější než v leckterém sitcomu, mladším o šedesát, sedmdesát let. V okamžiku, kdy už jsem se začal cítit všemi těmi sarkastickými šlehy zvolna přesycen, se film se zlomil do dramatu. Ne násilně, naopak podle průběžných očekávání, která tato břitká perla od začátku navozuje. Herečky z penzionu používají cynický humor jako obranný prostředek pro zaplašení pochyb o svém talentu, obav z budoucnosti a pro zachování sebeúcty. A je jasné, že to sebeobelhávání nemůže trvat věčně. Byl jsem předem připraven na dva možné extrémy - buď se bude nemilosrdně "nastavovat zrcadlo" jako v Sunset Boulevardu nebo ve Všem o Evě, nebo půjde o konejšivou sociální pohádku á la Frank Capra, kde přes útrapy všechno dobře dopadne. Stage Door se ale neopírá o stylizační žánrové berličky a zůstává v každém směru nohama na zemi. Imponuje, mi, jak elegantně se vyhýbá obvyklým klišé. Postavy ztvárněné Katharine Hepburn a Ginger Rogers se sotva dají chápat jako nějaké modelové typy, zobecňující určitý druh ženy, herečky, plodu konkrétního sociálního zázemí atd. Jsou to jedinečné osobnosti a asi by nebyly příliš odlišné při volbě jiné kariéry. Je ale zajímavé konfrontovat je právě s prostředím, které škatulky jako "sebevědomá mondéna" nebo "venkovská naivka" přímo vyžaduje. Vedlejší postavy mají k takovému zobecnění blíž, ale žádná z nich není karikaturou. Stage Door (trapnému českému názvu Motýl vzlétl k záři se vysmál už recenzent Kinorevue v roce 1938) je malé, skromné mistrovské dílo. 100% (14.08.2010)

Klasický Hollywood 30. let, natožpak žánr screwball komedie je pro mě dosud téměř neprobádaná vrstva světové kinematografie a tak jsem se rozhodl, že si jeden takový film zkusím dát. Volba padla na Stage Door obsazený třemi velkými hvězdami své doby. Zpočátku mě zběsilé a neustávající tempo dialogů docela šokovalo, ale po pár minutách jsem se na tu vlnu naladil a začal si je užívat. A že je opravdu co, na téměř každou vyřčenou větu jsou odpovědí velice rýpavé sarkastické poznámky zejména z úst vynikající Ginger Rogers, ale nezaostávají ani další z mnoha přítomných postav. Z klasicky velmi hladkého a neviditelného hollywoodského stylu vyčnívá pouze stylizovanější scéna před sebevraždou jedné z hrdinek. Jinak bych z mnoha bryskních dialogových přestřelek vyzdvihl skvělou scénku, kdy se v bytě producenta Powella (Menjou) setkají všechny tři hlavní postavy a Ginger Rogers nalezne Katharine Hepburn v jaksi kompromitující pozici :). (07.06.2013)

Skoro dvě třetiny filmu tvoří rychlá konverzační komedie (jeden ze scénáristů psal pro bratry Marxy a je to poznat), teprve v závěru se příběh láme ve vážné drama. Vzhledem k předcházející lehkosti snad až příliš vážné. Ač ženy protentokrát vládnou, ve vzduchu stále visí jejich závislost na mužích. Herečky mezi sebou nezápolí o nic menšího než o vstupenku do mužského světa. Ale na třicátá léta je to stejně pokrok. 75% (04.06.2010)